ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.1034.2003.1
sp. zn. 29 Odo 1034/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně Ing. arch. M. D., zastoupené, advokátem, proti žalovanému P. F., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 200.000,- Kč s příslušenstvím ze směnky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 68/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. června 2003, č.j. 4 Cmo 264/2001-126, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ze dne 30.8.2000, č.j. 3 Cm 68/96-84, kterým tento soud ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 31.10.1996, č.j. 3 Sm 846/96-9 tak, že tento platební rozkaz zrušil.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že zopakoval dokazování provedené soudem prvního stupně a z provedených důkazů zjistil, že směnka, ze které se žalobkyně domáhá plnění (dále jen „směnka“) sloužila k zajištění pohledávky ve výši 200.000,- Kč ze smlouvy o prodeji části podniku - provozovny - uzavřené dne 26.7.1996 mezi žalobkyní jako prodávající a žalovaným jako kupujícím (dále jen „smlouva“). Prodávanou částí podniku byla provozovna sloužící k prodeji ojetých vozidel stojící na pozemku p.č. 785/133 v k.ú. B. V článku 5 bodu 6 účastníci smlouvy sjednali, že se smlouva „stává neplatnou“ v případě nezaplacení kupní ceny a pro případ, že by nedošlo k plnění vyplývajícímu z uvedených bodů smlouvy, smlouva „automaticky zaniká a prodávající má právo převzít celou realitu zpět do svého vlastnictví včetně inventáře.“
Dále pak odvolací soud doplnil dokazování výslechem svědka J. K. Z jeho výpovědi zjistil, že na základě inzerátu v novinách kontaktoval žalobkyni a uzavřel s ní smlouvu o prodeji provozovny. Protože neměl peníze, sjednal si možnost splátek a v současné době již je kupní cena provozovny zcela zaplacena. V době uzavírání smlouvy nebyl informován o jakémkoli omezení v dispozičních právech s provozovnou nebo o tom, že by na provozovně vázly nějaké právní vady.
Svědek předložil soudu listinu, označenou jako „smlouva o prodeji části podniku (provozovny“), ze které odvolací soud zjistil, že je uzavřena mezi ním a žalobkyní dne 14.8.1997 (dále jen „druhá smlouva“) a jejím předmětem je část podniku - provozovna - stojící na pozemku p.č. 785/133 v k. ú. B.
Odvolací soud konstatoval, že směnka byla vystavena k zajištění doplatku kupní ceny ze smlouvy o prodeji podniku. Protože je stále v rukou původního majitele, je právem žalovaného jako dlužníka namítat, že povinnost, kterou dlužná směnka zajišťuje, zanikla (čl. I §17 zákona č. 191/1950 Sb.). Tuto námitku žalovaný včas uplatnil, a to s odkazem na smlouvu, přičemž tvrdil, že účastníci od smlouvy odstoupili. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný nezaplatil na kupní cenu ničeho, „nastoupila tedy účastníky ve smlouvě sjednaná její neplatnost, popřípadě zánik.“ Tomu nasvědčuje i následné jednání žalobkyně - uzavření nové smlouvy o prodeji stejné části podniku s J. K.
Z uvedeného vyplývá, že se žalovaný ubránil povinnosti zaplatit směnečnou pohledávku, když v důsledku nezaplacení kupní ceny „nastoupila ve smlouvě sjednaná rozvazovací podmínka a smlouva se stala neplatnou.“ V důsledku toho zaniklo právo žalobkyně na plnění ze zajišťovací směnky.
K námitce žalobkyně, že jí jednáním žalovaného vznikla škoda ve výši směnečné pohledávky, odvolací soud uzavřel, že není možné, aby věřitel směnky jednostranným způsobem rozhodl, že směnka bude nadále zajišťovat jinou než původně smluvenou pohledávku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že nerespektoval koncentrační zásadu. Žalovaný uplatnil dvě námitky. Tvrdil, že po dohodě účastníků nedošlo k předání provozovny, protože účastníci odstoupili od smlouvy. Provozovna je nadále ve vlastnictví žalobkyně. Dále namítal, že by přiznáním práv ze směnky došlo k bezdůvodnému obohacení žalobkyně, které by musel vymáhat žalobou.
Odvolací soud se podle dovolatelky nad rámec koncentrační zásady zabýval dalšími skutečnostmi, na něž nebyla žalobkyně připravena, přičemž tyto skutečnosti pokládal za rozhodné. Odkaz soudu na článek 5/6 smlouvy, podle něhož se smlouva stává neplatnou v případě nezaplacení kupní ceny, jde podle dovolatelky nad rámec koncentrační zásady, přičemž tuto námitku žalovaný uplatnil poprvé až před odvolacím soudem.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy I., bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001). O takový případ jde i v projednávané věci, když soud prvního stupně věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném ve znění účinném do 31.12.2000.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.
Jak vyplývá z námitek žalovaného i z odůvodnění dovolání, žalovaný uplatnil v řízení kauzální námitku spočívající v tom, že jeho závazek vůči žalované, zajištěný směnkou, zanikl. Tuto skutečnost žalobkyně nepopírá, namítá však, že jestliže žalovaný tvrdil, že jeho závazek zanikl odstoupením, a že nedošlo k předání provozovny, je následné tvrzení, že závazek zanikl v důsledku nezaplacení kupní ceny uplatněním další námitky, ke které však již v důsledku koncentrace směnečného řízení nelze přihlížet. Tak tomu ale není.
Posouzení toho, zda závazek zajištěný směnkou zanikl odstoupením či v důsledku splnění rozvazovací podmínky, je pouze právním posouzením námitky zániku závazku, kterou žalovaný včas uplatnil. Posouzení právní povahy zániku závazku pak je věcí soudu, nikoli účastníka řízení. Odvolací soud proto posoudil věc v rozsahu včas uplatněných námitek a jeho právnímu posouzení nelze ničeho vytýkat. Přitom závěry odvolacího soudu o naplnění rozvazovací podmínky a zániku smlouvy dovolatelka nezpochybňuje.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, je správné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť ze spisu se nepodává, že by žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, vznikly náklady řízení, o jejichž úhradě by musel soud rozhodnout.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. července 2004
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu