ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.137.2003.1
sp. zn. 29 Odo 137/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně J. a. s., proti žalované P., spol. s r. o., o určení vlastnictví, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 18 Cm 269/95, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. listopadu 2002, č. j. 1 Cmo 44/2002 – 134, takto:
I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. listopadu 2002, č. j. 1 Cmo 44/2002 134, se ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně zrušuje.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450,-- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalované ...
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze (odkazuje na ustanovení §207 odst. 2 občanského soudního řízení - dále též jen „o. s. ř.“) ve výroku označeným usnesením zastavil – pro zpětvzetí odvolání - řízení o odvolání žalobkyně (J., a. s., identifikační číslo …) proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 21. ledna 1999, č. j. 18 Cm 269/95 - 68 (první výrok). Dále žalobci (za nějž v době vydání usnesení pokládal již správce konkursní podstaty původní žalobkyně P. K.) uložil zaplatit žalované k rukám jejího zástupce na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 4.950,- Kč a na nákladech odvolacího řízení částku 1.075,- Kč, vše do tří dnů od právní moci usnesení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. d/ a o ustanovení §238a odst. 1 písm. f/ o. s. ř., namítajíc, že odvolací soud postupoval v rozporu se zákonem, jestliže v rámci rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení rozhodl i o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Potud se dovolává ustanovení §222 odst. 1 o. s. ř., usuzujíc, že rozhodl-li odvolací soud napadeným rozhodnutím i o nákladech řízení před soudem prvního stupně, rozhodl tím o věci, o níž již bylo dříve pravomocně rozhodnuto. Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, nebo aby je zrušil jen v rozsahu, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a aby ve smyslu ustanovení §243b odst. 3 o. s. ř. rozhodl o zastavení odvolacího řízení i v tomto rozsahu.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud - ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. - odvolání rovněž projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001.
Nejvyšší soud především poznamenává, že v průběhu dovolacího řízení byl konkurs na majetek původní žalobkyně zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2003, sp. zn. 94 K 40/94, které nabylo právní moci 6. ledna 2004. K tomuto datu se tedy účastnicí řízení (žalobkyní) stala (namísto správce konkursní podstaty) opět J., a. s., se kterou Nejvyšší soud jako se žalobkyní dále jednal.
Dále se podotýká, že ačkoli dovolání formálně směřuje proti usnesení odvolacího soudu jako celku, po obsahové stránce jím dovolatelka brojí toliko proti výroku o nákladech řízení, i to jen v části, kterou odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Z tohoto pohledu se také Nejvyšší soud zabýval přípustností dovolání.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. d/ o. s. ř., na něž dovolatelka odkazuje především, spojuje přípustnost (a současně i důvodnost) dovolání se závěrem, že v téže věci bylo již dříve pravomocně rozhodnuto nebo v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení.
Z obsahu spisu je zřejmé, že Krajský obchodní soud v Praze shora označeným rozsudkem zamítl žalobu o určení, že právní předchůdkyně žalobkyně je vlastnicí ve výroku uvedených nemovitostí (bod I. výroku) a zavázal žalobkyni zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 153.450,- Kč (bod II. výroku). Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, které bylo následně vzato zpět; o zpětvzetí odvolání pak odvolací soud rozhodl ve výroku uvedeným usnesením.
Podle ustanovení §207 odst. 2 věty první o. s. ř. platí, že dokud o odvolání nebylo pravomocně rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví.
Ustanovení §222 odst. 1 o. s. ř. pak určuje, že vezme-li odvolatel odvolání zpět, právní moc napadeného rozhodnutí nastane, jako kdyby k podání odvolání nedošlo.
Z citovaných ustanovení je tedy zřejmé, že zastaví-li odvolací soud odvolací řízení pro zpětvzetí odvolání, nemůže odvolacímu přezkumu podrobit žádný z výroků, které obsahovalo původně napadené rozhodnutí soudu prvního stupně (včetně výroku o nákladech řízení), jelikož o těchto výrocích platí, že jsou v právní moci (právní moc rozhodnutí soudu prvního stupně nastává, jako by odvolání podáno nebylo).
Jestliže se odvolací soud těmito zásadami neřídil a v listopadu 2002 rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně, ač takový výrok (coby součást rozsudku soudu prvního stupně) nabyl (ve shodě s ustanovením §222 odst. 1 o. s. ř. ) právní moci již v roce 1999, pak vskutku zatížil odvolací řízení vadou dle §237 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), napadené usnesení ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně zrušil (§243b odst. 1 a 3 o. s. ř.).
Dovolatelka byla s dovoláním úspěšná, takže jí vzniklo - ve smyslu ustanovení §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. - právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Tyto náklady sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Jelikož řízení v jednom stupni (dovolací řízení) bylo zahájeno po 1. lednu 2001, uplatní se pro určení výše této odměny vyhláška č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. S přihlédnutím k dikci §15 a §14 odst. 3 této vyhlášky pak sazba odměny činí 750,- Kč. Jelikož advokát učinil v dovolacím řízení pouze jeden úkon (dovolání), snižuje se takto určená sazba odměny o 50% (§18 odst. 1 vyhlášky), tedy na 375,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež přísluší zástupci žalované dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, tedy soud přiznal žalované k tíži žalobkyně celkem 450,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 30. listopadu 2004
JUDr. Zdeněk Krčmář,v.r.
předseda senátu