ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.189.2004.1
sp. zn. 29 Odo 189/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce Ing. J. L., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému A. K., zastoupenému, advokátkou, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 38 Cm 154/2001, o zaplacení 1,119.048,- Kč s příslušenstvím, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. září 2003, čj. 11 Cmo 24/2003-82, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. září 2003, čj. 11 Cmo 24/2003-82 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2002, čj. 38 Cm 154/2001-65, kterým tento soud zamítl žalobu o zaplacení 1,119.048,- Kč s 16 % úrokem z prodlení od 21. 4. 1999 do zaplacení, když dovodil, že vzhledem k tomu, že stanovy žalovaného určily (§36 odst. 4 stanov) lhůtu pro vypořádání další majetkové účasti na dvacet let, počínaje dnem 1. 11. 1994, nestal se nárok na toto vypořádání dosud splatným.
Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uzavřel, že soud prvního stupně vyvodil z provedených důkazů správné skutkové závěry, a proto na tyto závěry odkazuje. Dále uvedl, že také sdílí závěr soudu prvního stupně, podle nějž nelze žalobě vyhovět, ale z poněkud jiných právních důvodů. Jestliže osoba, která byla členem družstva před jeho transformací, zůstala jeho členem i po transformaci, nevkládá do družstva členský vklad, jako při založení družstva podle obchodního zákoníku a nemusí ani činit právní úkon k tomu směřující, neboť proces transformace není procesem zániku družstva původního a vzniku družstva nového. Jestliže nevzniká nové družstvo, není žádný důvod, proč by měl člen vkládat do družstva jakýkoliv vklad, tj. učinit právní úkon směřující ke vkladu, když takovou povinnost má podle obchodního zákoníku pouze při vzniku nového družstva a ani zákon č. 42/1994 Sb. (dále jen „ transformační zákon“) takovou povinnost nestanoví.
Vzhledem k tomu, že transformační zákon ani obchodní zákoník neupravují možnost vyplacení majetkového podílu z transformace osobě, která byla členem družstva před transformací a zůstala jím i po transformaci, nelze než dovodit, že majetkový podíl této osoby z transformace se stal po transformaci součástí obchodního majetku družstva, a to jako vklad člena do družstva - členský vklad. Tento vklad však člen nesplácí, neboť již byl splacen a nečiní tedy ani jakýkoli právní úkon směřující ke vložení do základního jmění družstva.
Vypořádání podílu člena družstva z transformace se řídí - nestane-li se členem družstva po transformaci (tj. projeví-li právně relevantním způsobem vůli takovým členem se nestat) - ustanoveními §13 odst. 2 a odst. 3 transformačního zákona.
Jestliže se však člen družstva, který je oprávněnou osobou ve smyslu §14 písm. a) transformačního zákona, stane členem transformovaného družstva, řídí se nadále jeho vztah k družstvu, a tedy i vypořádání s družstvem v případě zániku členství, ustanoveními §233 a §234 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), když transformační zákon vypořádání majetkového podílu z transformace s osobou, která se stala členem transformovaného družstva, neupravuje.
Stanovy družstva jsou podzákonný předpis, mohou upravovat právní vztahy jen v rámci daném zákonem, nikoli nad tento rámec (shodně srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 209/2001 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 161/01).
Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Co do jeho důvodů namítá nesprávné právní posouzení a vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Tvrdí, že závěr odvolacího soudu by platil, pokud by se jednalo o nároky žalobce vůči původnímu, tj. transformovanému družstvu, jímž bylo Z. d. D. v K. Toto původní transformované družstvo však zaniklo rozdělením na Z. o. d. D. se sídlem v K. (jež mezitím prošlo konkursem) a na žalovaného, přičemž při rozdělování členská schůze schválila, že z nároků z transformace, které měli členové nového družstva (žalovaného) v původním družstvu (jež zde již nabyly podobu členských podílů podle obchodního zákoníku), přijímá žalovaný hodnotu 30.000,- Kč za základní členský vklad a ostatní hodnoty z původních majetkových podílů nemají právní povahu členského vkladu, ale že člen je povinen je přednostně přenechat družstvu na základě zvláštní smlouvy (§7 odst. 1 a 10 původních stanov). Tento postup byl v souladu s úpravou rozdělení družstva v obchodním zákoníku a tímto rozdělením došlo u žalovaného k ukončení působnosti zákona č. 42/1992 Sb. a nastolení režimu obchodního zákoníku a stanov pro všechny nároky mezi družstvem a členem, včetně možnosti členské schůze nového družstva (žalovaného) upravit ve stanovách právní kvalitu jednotlivých nároků podle svého rozhodnutí.
Dovolatel poukazuje na to, že tento právní názor byl potvrzen i rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 6 Cmo 84/99, kde se jednalo rovněž o posuzování povahy původních nároků z transformace v souvislosti s rozdělením družstva u téhož žalovaného. Porovnáním obou těchto rozhodnutí je zřejmé, že stejná otázka byla u tohoto soudu řešena rozdílně.
Právní názor, že zánikem původního transformovaného družstva se přestal na žalovaného a na jeho členy vztahovat transformační zákon, uplatňoval žalobce již u jednání soudu prvního stupně, kdy také byly na jeho návrh prováděny důkazy o rozdělení původního transformovaného družstva, o obsahu rozhodnutí rozdělovací členské schůze a o obsahu stanov žalovaného. V odvolání se žalobce o těchto otázkách nezmiňoval, neboť vzhledem k odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně k tomu nebyl důvod. Z napadeného rozhodnutí však není patrno, že odvolací soud vzal tato tvrzení žalobce a k tomu provedené důkazy vůbec v úvahu. Text odůvodnění svědčí spíše o opaku, neboť se nijak s touto otázkou nevypořádává. Tato okolnost pak zakládá i další dovolací důvod, a to procesní vady, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jmenovitě porušení ustanovení §153 odst. 1 o. s. ř. a porušení §157 odst. 1 o. s. ř.
Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí spatřuje žalobce v tom, že z napadeného rozhodnutí není patrné, zda vzal odvolací soud v úvahu jeho námitku, že poté, co došlo k rozdělení družstva, se přestal na členy družstev vzniklých rozdělením vztahovat transformační zákon, a že se tedy s touto otázkou nevypořádal.
Žalobce navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání tvrdí, že závěry žalobce nemají zákonnou oporu, neboť žalovaný je subjektem, který vznikl rozdělením transformovaného Z. d. D., a je proto právním nástupcem původního družstva s tím, že na něj v souladu s ustanovením §69 odst. 4 obch. zák. a s usnesením členské schůze rozdělovaného družstva ze dne 18. 12. 1993 přecházejí práva a závazky z. d. D. uvedené v tomto usnesení. Na žalovaného tak přešla práva a závazky transformovaného družstva vůči žalobci. Poukaz na jiné posouzení téže věci stejným soudem považuje žalovaný za zavádějící, neboť právní posouzení odkazované věci není v rozporu s právním posouzením v rozsudku napadeném dovoláním.
Žalovaný navrhuje aby dovolací soud dovolání zamítl.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Dovolání tedy může být - ve smyslu citovaného ustanovení - přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Zásadní právní význam dovolací soud shledává (a potud má dovolání za přípustné) v řešení otázky, zda mohly stanovy družstva po transformaci určit, že se část majetkového podílu z transformace osoby, která zůstala členem družstva i po transformaci, nestane součástí obchodního majetku družstva.
Tuto otázku již Nejvyšší soud vyřešil v rozsudku ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 29 Odo 891/2003, kde vycházel při rozhodování o otázce, zda musí členové transformovaného družstva učinit právní úkon směřující k převzetí vkladu, ze závěru, že stanovy mohou rozhodnout o tom, zda se vkladová povinnost členů týká celého jejich majetkového podílu z transformace a také o tom, jakou částkou se započítávají na vstupní vklad, základní vklad či další členský vklad, přičemž právní názor vyjádřený v tomto rozsudku nemá důvodu měnit. Přitom rozsudek ze 25. 2. 2004 sp. zn. 29 Odo 891/2003 byl napaden ústavní stížností a Ústavní soud stížnost odmítl usnesením ze dne 13. 9. 2004, sp. zn. I. ÚS 251/2004, když neshledal, že by napadeným rozsudkem došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele.
V nálezu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. III. ÚS 161/01 pak dospěl Ústavní soud k závěru, že stala-li se osoba, které vznikl nárok na majetkový podíl z transformace členem transformovaného družstva, řídí se její nároky po zániku jejího členství v družstvu obchodním zákoníkem a stanovami.
Z uvedeného vyplývá, že o tom, jakým režimem se bude řídit majetkový podíl člena družstva po transformaci, rozhodovaly stanovy družstva. Jen na stanovách přitom záleželo, zda a v jakém rozsahu se stal majetkový podíl základním či dalším členským vkladem či další majetkovou účastí. Přitom, jak dovodil Nejvyšší soud ve shora odkazovaném rozhodnutí, určují-li stanovy, že se vkladová povinnost členů týká celého jejich majetkového podílu z transformace (a není přitom podstatné, jakou částkou se započítává na vstupní vklad, základní vklad či další členský vklad), nečiní člen družstva právní úkon směřující k převzetí vkladu, stejně jako jej nečiní při založení družstva. Při transformaci družstva však, na rozdíl od založení družstva, již není zapotřebí vklady, ke kterým členy zavázaly stanovy, splácet a není to ani pojmově možné, neboť majetkové podíly z transformace nejsou představovány individuálně určenými penězi či věcmi, ale jen podílem na čistém jmění družstva podle §7 odst. 1 transformačního zákona.
Závěr, na kterém odvolací soud založil své rozhodnutí tedy není správný, a proto Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání, rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 věta první o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1, věta druhá a §226 o. s. ř.).
V dalším řízení se bude odvolací soud - v závislosti na závěru o rozsahu, ve kterém se stal majetkový podíl člena z transformace součástí obchodního jmění družstva - zabývat námitkou žalobce, že poté, co došlo k rozdělení transformovaného družstva, se přestal na členy družstev vzniklých rozdělením vztahovat transformační zákon, tj. bude zkoumat, zda ustanovení §255 a 256 obch. zák. umožňovala, aby v rámci rozdělení (nebo ještě před ním) družstvo vrátilo členům část majetku, kterou vložili do obchodního jmění rozdělovaného družstva. Touto námitkou se dovolací soud zabývat nemohl, neboť se jí nezabýval odvolací soud, ač se jí zabývat měl.
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 1. prosince 2004
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu