ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.579.2002.1
sp. zn. 29 Odo 579/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela rozhodl ve věci konkursu dlužnice I. spol. s r. o., zastoupené, advokátem, o návrhu věřitelů A) L. L., zastoupeného, advokátem, B) S., s. r. o., C) N. K., s. r. o., zastoupené, advokátem, D) Ing. J. M., E) T. P., F) Ing. J. Ch., zastoupeného, advokátem, na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 K 3/2001, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2002, č. j. 1 Ko 64/2002 - 481, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. března 2002, č. j. 1 Ko 64/2002 - 481, potvrdil usnesení ze dne 6. prosince 2001, č. j. 42 K 3/2001 - 463, jímž Krajský soud v Hradci Králové prohlásil konkurs na majetek dlužnice I. spol. s r. o. Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně, že se dlužnice nachází v úpadku pro insolvenci, jelikož nemá dostatek likvidních prostředků k uhrazení splatných závazků.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice včasné dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc, že je dán dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. V dovolání pak snáší podrobné argumenty na podporu závěru o existenci uplatněného dovolacího důvodu a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není v dané věci přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ a b/, §238, §238a odst. 1 písm. b/ až g/ a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Zbývá vypořádat se s tím, zda dovolání je – jak tvrdí dovolatelka – přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné také proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci konkursu a vyrovnání. Ustanovení §238a odst. 2 o. s. ř. ovšem určuje, že ustanovení §237 odst. 1 a 3 o. s. ř. platí obdobně.
Dle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Ustanovení §238a o. s. ř. vymezuje přípustnost dovolání proti v tomto ustanovení vyjmenovaným rozhodnutím za shodných podmínek jako ty, jež jsou uvedeny v §237 odst. 1 o. s. ř., s tím, že omezení formulovaná v ustanovení §237 odst. 2 o. s. ř. se neuplatní. Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. tedy není dovolání přípustné proti každému měnícímu či potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu ve věci konkursu a vyrovnání, nýbrž jen proti takovému, jímž odvolací soud změnil nebo potvrdil konkursní či vyrovnací rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Nejde-li o potvrzující usnesení předjímané ustanovením §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., musí být splněn i předpoklad zásadní významnosti rozhodnutí po právní stránce, postulovaný v §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím a ač jím – v intencích shora uvedeného – bylo v konkursní věci potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé (usnesení o prohlášení konkursu), nejde podle obsahu spisu ani případ popsaný v §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. Dovolání v této věci proto nemůže být přípustné podle §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ani za použití ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř.
Zbývá určit, zda dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
U dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., jsou však způsobilými dovolacími důvody (dovolacími důvody, z nichž je možno usuzovat na zásadní významnost rozhodnutí po právní stránce a tedy i na přípustnost dovolání podle označeného ustanovení), pouze dovolací důvody uvedené v ustanovení §241a odst. 2 (písmeno a/ a b/) o. s. ř.
Dovolatelka ovšem podala dovolání jen pro dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř. Přitom uvedené ustanovení výslovně určuje, že z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze dovolání podat, (jen) je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/, popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 o. s. ř. a 238a o. s. ř.)
Nejvyšší soud tudíž neshledává dovolání přípustným ani za použití ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadenému rozhodnutí nelze, s ohledem na absenci způsobilého dovolacího důvodu, přisoudit po právní stránce zásadní význam.
Odvolací soud účastníka poučil, že „Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu lze ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí podat proti němu dovolání u soudu, který rozhodoval v prvním stupni“, ač výše formulovaným závěrům odpovídalo – ve shodě s ustanovením §157 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s ustanovením §167 odst. 2 o. s. ř. – poučení, podle kterého „Proti tomuto rozhodnutí není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam“. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné bez dalšího, však přípustnost dovolání nezakládá (srov. mutatis mutandis též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); toliko vedlo k tomu, že lhůta k podání dovolání dlužníkovi doběhla (v intencích ustanovení §240 odst. 3 věty druhé o. s. ř.) až uplynutím čtyř měsíců od doručení napadeného usnesení.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.),
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. března 2004
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu