ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.695.2003.1
sp. zn. 29 Odo 695/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobců a) R. H. a Mgr. M. H., b) Z. K., c) M. P., d) MUDr. M. K., e) B. S., a J. J., f) M. U., g) V. N., h) M. K., i) M. B., j) J. L., k) Z. P., l) E. L., m) J. P., n) B. B., o) K. R., p) S. P., r) J. P., s) V. Z., t) S. N., u) B. d. , všech zastoupených, advokátem, proti žalovaným 1. J. K., a 2. V. M., obou zastoupených, advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 C 179/98, o dovolání žalobců a až d., g. až r., t. a u. a J. J., J. V., O. U. a M. Z., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. září 2002, č.j. 20 Co 227/2002-284, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni nahradit žalovaným do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady dovolacího řízení do rukou jejich advokáta takto:
- R. a M. H. společně a nerozdílně každému ze žalovaných 50,25 Kč.
- J. V. a J. J. společně a nerozdílně každému ze žalovaných 50,25 Kč.
- Žalobci b) až d), g) až r), t) a u) každému ze žalovaných 50,25 Kč.
- O. U. a M. Z. každému ze žalovaných 50,25 Kč.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil - (ve správném znění) odvolací soud rozsudek, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že jsou žalobci podílovými spoluvlastníky nebytových prostor specifikovaných v žalobě.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl, že neshledal důvod k závěru o neplatnosti smluv, na jejichž základě žalovaní nabyli vlastnické právo, které je předmětem sporu. Proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, dovozujíce jeho přípustnost z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. Jako dovolací důvod označili nesprávné právní posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
V dovolání uvedli, že již v odvolání poukazovali na to, že smlouva o bezúplatném převodu nebytových prostor ze dne 7.2.1992, na jejímž základě žalovaní nabyli nebytové prostory do spoluvlastnictví (dále jen “smlouva”), je neplatná pro svoji neurčitost. Smlouva „je neurčitá v tom, že v článku IV. nijak určitě nevymezuje předmět smlouvy, tj. rozsah a umístění převáděných nebytových prostor, protože v domě čp. 581b,c, v Š. u. v H. jsou další nebytové prostory (dle slovního označení smlouvy – prodejny a sklady) v přízemí domu a dále i jiné další nebytové prostory v suterénu domu.”
K tomuto svému tvrzení žalobci předložili půdorysné zobrazení přízemí a suterénu domu, ze kterého tvrzená skutečnost jednoznačně vyplývá. Neurčitost vymezení předmětu plnění nelze podle názoru žalobců překlenout ani výkladem.
Dále dovolatelé uvádějí, že v četných podáních tvrdili, že žalovaní nebyli nájemci nebytových prostor v domě čp. 581b,c v Š. u., protože mezi nimi jako nájemci a tehdejším vlastníkem nebytových prostor – bytovým družstvem – jako pronajímatelem, nebyla uzavřena platná nájemní smlouva, neboť k jejímu uzavření nedal souhlas příslušný městský úřad. K tomuto tvrzení dovolatelé snášejí rozsáhlou argumentaci. Dovolatelé rovněž tvrdí, že žalovaní neplatili pronajímateli nájemné, ale platil je zcela jiný subjekt, z čehož podle dovolatelů plyne, že nájemní smlouva byla pouze fiktivní.
Žalovaní ve vyjádření k dovolání snášejí argumenty na podporu postupu a rozhodnutí odvolacího soudu.
Dovolání není přípustné.
Dovolatelé J. V., O. U. a M. Z. nebyli účastníky řízení před odvolacím soudem, protože soud o jejich účastenství na základě (v dovolacím řízení) tvrzeného právního nástupnictví nerozhodl, proto nebyli ani osobami oprávněnými podat dovolání. Dovolací soud proto jejich dovolání podle ustanovení §243b a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, kterou dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně. Řeší-li napadené rozhodnutí určitou právní otázku v rozporu s hmotným právem, má vždy po právní stránce zásadní význam. Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.
Zásadní právní význam dovolací soud v projednávané věci neshledal.
Závěr, zda smlouvy uzavřené mezi L. B. d. v H. a žalovanými, byly uzavřeny platně, je věcí konkrétního posouzení těchto smluv a podmínek jejich uzavírání a takové posouzení již postrádá příslušný judikatorní přesah (je významné jen pro věc samu). Odtud se uzavírá, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání a dovolatelé jej ostatně ani netvrdí, i dovolání ostatních dovolatelů podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalovaným náhradu nákladů řízení podle ustanovení §5 písm. c), §14, 15, §17 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a 2x paušální náhradu nákladů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Jestliže povinní nesplní dobrovolně co jim ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 10. března 2004
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu