ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.738.2003.1
sp. zn. 29 Odo 738/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně V. – v. s., spol. s r.o., zastoupené, advokátkou, proti žalované S., a.s., zastoupené, advokátem, o zaplacení 54.180,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 4 C 883/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. dubna 2003, čj. 22 Co 819/2003-75, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ze dne 25.2.2003, čj. 4 C 883/2002-53, ve výroku, kterým tento soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 10.644,- Kč s 12 % úrokem z prodlení z částky 3.900,- Kč od 29.10.1999 do 31.12.1999 a s 9 % úrokem z prodlení z částky 3.900,- Kč od 1.1.2001 do zaplacení, tak, že žalobu v této části zamítl a potvrdil jej ve výroku, kterým tento soud zamítl žalobu na zaplacení částky 40.944,- Kč s 9 % úrokem z prodlení od 1.1.2001 do zaplacení.
Proti měnícímu i potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), co do jeho důvodů na §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci spočívající především v tom, že nevzal v úvahu, že žalovaná nikdy nezpochybnila platnost smlouvy, ze které se žalobkyně domáhá zaplacení a dále v tom, že nepostupoval podle ustanovení §323 odst. 2 obchodního zákoníku ve spojení s ustanovením §407 odst. 3 občanského zákoníku Žalovaná svůj dluh částečně splnila úhradou částky 78.000,- Kč „a tímto jejím jednáním nastala fikce uznání celého dluhu ve výši 122.844,- Kč, tedy i zbylé nezaplacené části dluhu ve výši 54.180,- Kč, a to se všemi právním důsledky upravenými v ustanovení §323 odst. 2 obchodního zákoníku“ Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Jak vyplývá z obsahu dovolání, napadá jím žalobkyně jak měnící, tak i potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu. Pro účely dovolání je třeba posuzovat přípustnost dovolání proti každému z výroků odvolacího soudu samostatně. Vzhledem k tomu, že měnícím výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém nároku ve výši 10.644,- Kč s příslušenstvím, je přípustnost dovolání do tohoto výroku vyloučena výše citovaným ustanovením §237 odst. 2 písm. a ) o. s. ř. Ani dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu není přípustné. Tímto výrokem odvolací soud rozhodoval o peněžitém nároku ve výši 40.944,- Kč s příslušenstvím, a tak ani v tomto případě nebyla překročena hranice, kterou zákon stanoví pro přípustnost dovolání v obchodních věcech podle ustanovení §237 o. s. ř. ve věcech obchodních.
Nejvyšší soud proto dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. března 2004
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu