ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.744.2004.1
sp. zn. 29 Odo 744/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně J. N., proti žalovanému S. b. d. b. m., zastoupenému, advokátem, o neplatnost vyloučení z družstva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 135/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. ledna 2004, čj. 14 Cmo 192/2003-59, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. ledna 2004, čj. 14 Cmo 192/2003-59, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2003, čj. 30 Cm 135/2001-25, kterým soud prvního stupně určil, že rozhodnutí shromáždění delegátů S. b. d. b. m. ze dne 25. dubna 2000, kterým byla žalobkyně vyloučena z družstva, je neplatné.
V písemném vyhotovení rozsudku označil odvolací soud žalující stranu „…původně – J. N., nar. … 1942, posledně bytem K. 322, P. 10, zemřelá … 2003, nyní 1/ H. H., bytem P. 10 – H. M., N. P. 467, 2/ Ing. J. N., bytem P. 10 – P., K. 322,…“
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Pokud jde o dovolací důvod, odkazuje na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Konkrétně namítá nesprávné právní posouzení otázky podmínek zániku členství jen jednoho z manželů vyloučením za situace, kdy se důvod vyloučení týká pouze druhého manžela, konkrétně kdy druhý z manželů byl odsouzen pro úmyslný trestný čin, který spáchal proti družstvu nebo členu družstva. Dovolatel uvádí, že tato otázka má zásadní právní význam a oba soudy ji posoudily nesprávně. S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
H. H. a Ing. J. N. ve svém vyjádření k dovolání uvádějí, že se ztotožňují se závěry, k nimž dospěly oba soudy a považují jejich rozhodnutí za správná. Navrhují proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu potvrdil.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., jelikož dovolací soud dospěl k závěru, že otázka předestřená dovolatelem (na které napadené rozhodnutí spočívá) je otázkou zásadního právního významu.
Dovolání je i důvodné.
Dovolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v prvé řadě z toho hlediska, zda řízení netrpí tzv. jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř., ke které je dovolací soud, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout, i když nebyla v dovolání uplatněna. Dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí takovou vadou skutečně trpí, když odvolací soud jednal jako s účastníky řízení s dědici zemřelé žalobkyně J. N. a rozhodl ve věci samé, aniž předtím vyjasnil okruh účastníků řízení a rozhodl o procesním nástupnictví (vydal usnesení) podle ustanovení §107 odst. 1 věty třetí o.s.ř.
Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o.s.ř.). Se zřetelem k charakteru popsané vady řízení se věcí v rovině dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. dále nezabýval.
O náhradě nákladu řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodně odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 1. prosince 2004
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu