ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.79.2004.1
sp. zn. 29 Odo 79/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce Ing. J. V., jako správce konkursní podstaty úpadkyně S. O., spol. s r. o., proti žalované JUDr. J. B., jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně H. m. spol. s r. o., o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 Cm 8/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. srpna 2003, č. j. 6 Cmo 93/2001-131, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. srpna 2003, č. j. 6 Cmo 93/2001-131, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. května 2001, č. j. 34 Cm 8/2000-74, zamítl návrh žalobkyně (S. O., spol. s r. o.), aby z konkursní podstaty úpadkyně byly vyloučeny nemovitosti: pozemek parc. č. 582/5 o výměře 1373 m2, zastavěná plocha, ostatní stavební objekt č. p. 746 na pozemku parc. č. 582/5, pozemek parc. č. 582/6 o výměře 588 m2, zastavěná plocha, ostatní stavební objekt na pozemku parc. č. 582/6, pozemek parc. č. 582/4 o výměře 5205 m2, ostatní plocha, ostatní veřejná zeleň a pozemek parc. č. 586/4 o výměře 252 m2, zahrada, všechno nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 1521, pro katastrální území V., obec O., okres O., u Katastrálního úřadu v O. (dále jen „sporné nemovitosti“).
Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaná v souladu s ustanovením §27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) zapsala nemovitosti, jimiž právní předchůdkyně žalobkyně – S. M. F., spol. s r.o. - zajišťovala splnění závazku úpadkyně založeného smlouvou o úvěru uzavřenou 27. března 1995 s … bankou, a. s.
Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl. V odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že při svém rozhodování vycházel ze zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákonů č. 27/2000 Sb. a č. 105/2000 Sb., když z obsahu spisu nepochybně vyplývá, že sporné nemovitosti byly do konkursní podstaty úpadkyně zapsány počátkem roku 2000 a napadený rozsudek byl vydán po 1. květnu 2000.
Maje za splněné ostatní podmínky nutné pro to, aby správkyně konkursní podstaty pojala sporné nemovitosti do soupisu konkursní podstaty úpadkyně, zabýval se odvolací soud zejména řešením otázky, zda správkyně konkursní podstaty oprávněně, tj. v souladu s ustanovením §27 odst. 5 ZKV, sepsala sporné nemovitosti do konkursní podstaty úpadkyně, a to „po předchozím dodržení stanoveného postupu“.
Odvolací soud akcentoval, že byť žalovaná sepsala sporné nemovitosti do konkursní podstaty úpadkyně „podle zákona o konkursu a vyrovnání platného do 30. dubna 2000“, následnou výzvou z 26. února 2001 vyzvala žalobkyni „k vyplacení částky ve výši 38,243.165,62 Kč, s tím, že uvedená částka představuje pohledávku věřitelky (… banky, a. s.) proti úpadkyni, jež je zajištěna zástavním právem váznoucím na sporných nemovitostech, které současně ve výzvě specifikovala. Jelikož žalobkyně nebyla alternativně vyzvána, aby složila cenu věci, práva nebo pohledávky, jimiž je pohledávka zajištěna (cenu zajištění), a jelikož šlo o výzvu z doby po 1. květnu 2000, nevyhovující ustanovení §27 odst. 5 ZKV ve znění účinném po tomto datu, odvolací soud uzavřel, že správkyně konkursní podstaty postupu předvídanému tímto ustanovením nedostála.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a namítajíc existenci dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze zpochybnit správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.
Dovolatelka zejména zdůrazňuje, že nemovitosti zapsala do soupisu konkursní podstaty úpadkyně „s poznámkou“, přičemž soupis doručila soudu 27. ledna 2000, tedy „za účinnosti zákona o konkursu a vyrovnání platného do 1. května 2000“. Odkazujíc na přechodná ustanovení zákona č. 105/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolatelka vyslovuje domněnku, že právní účinky zápisu sporných nemovitostí do konkursní podstaty zůstaly zachovány i po 1. květnu 2000, přesto, že zkoumaná výzva neodpovídala ustanovení §27 odst. 5 ZKV ve znění účinném po 1. květnu 2000. Taková výzva měla podle dovolatelky pouze informativní charakter pro vlastníka sporných nemovitostí, který může vyplatit zajištěnou pohledávku nebo hodnotu zástavy do konkursní podstaty kdykoli v průběhu incidenčního sporu, popřípadě i po jeho pravomocném ukončení.
Skutečnost, že soud prvního stupně rozhodoval o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty úpadkyně až po 1. květnu 2000, a že dovolatelka nad rámec povinností vyplývajících ze zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 1. května 2000, zaslala žalobkyni výzvu (byť nedostatečnou), nepokládá dovolatelka pro rozhodnutí za významnou. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V průběhu dovolacího řízení Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. července 2004, sp. zn. 14 K 33/2004, prohlásil konkurs na majetek původní žalobkyně a správcem její konkursní podstaty ustanovil Ing. J. V. Podáním došlým soudu 26. srpna 2004 dovolatelka navrhla, aby v dovolacím řízení bylo pokračováno, Nejvyšší soud proto - v souladu s ustanovením §14 odst. 1 písm. c) ZKV – v dovolacím řízení pokračoval a jako se žalobcem dále jednal se správcem konkursní podstaty původní žalobkyně.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Jelikož vady k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu se nepodávají, přezkoumal Nejvyšší soud - v hranicích právních otázek formulovaných dovoláním - správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, nebyl dovoláním zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. Pro právní posouzení věci jsou rozhodné především skutkové závěry, podle kterých:
1. … banka, a. s. (zástavní věřitelka) a S. M. F., spol. s r. o. (zástavní dlužnice) uzavřely 30. března 1995 zástavní smlouvu ke sporným nemovitostem, a to k zajištění pohledávky zástavní věřitelky ve výši 16,500.000,- Kč s příslušenstvím proti úpadkyni (osobní dlužnici) z úvěrové smlouvy uzavřené mezi zástavní věřitelkou a úpadkyní 27. března 1995, a na základě zástavní smlouvy provedl příslušný katastrální úřad zápis vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí;
2. smlouvou o prodeji podniku ze dne 13. března 1998 a smlouvou o převodu vlastnictví k nemovitostem z téhož data, které uzavřela zástavní dlužnice (jako prodávající) s původní žalobkyní (jako kupující), zástavní dlužnice převedla na žalobkyni svůj podnik, včetně sporných nemovitostí;
3. usnesením ze dne 11. listopadu 1999, sp. zn. 20 K 75/96, Krajský obchodní soud v Ostravě prohlásil konkurs na majetek obchodní společnosti H. m. spol. s r. o., identifikační číslo … a žalovanou ustanovil správkyní konkursní podstaty této úpadkyně;
4. správkyně konkursní podstaty v lednu 2000 pojala do soupis majetku podstaty i sporné nemovitosti;
5. usnesením ze dne 13. dubna 2000, č. j. 20 K 75/96-97, Krajský obchodní soud v Ostravě vyzval původní žalobkyni, aby do třiceti dní od doručení usnesení (v daném případě od 2. května 2000) podala vylučovací žalobu;
6. žaloba v této věci byla došla soudu 22. května 2000.
Jelikož konkurs na majetek dlužnice byl prohlášen 11. října 1999 a správkyně konkursní podstaty sepsala sporné nemovitosti do soupisu konkursní podstaty před 1. květnem 2000, a jelikož rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno 23. května 2001 a rozhodnutí odvolacího soudu 25. srpna 2003, zabýval se Nejvyšší soud zejména řešením otázky, zda splnění předpokladů, za nichž mohla správkyně konkursní podstaty sepsat sporné nemovitosti do konkursní podstaty úpadkyně, je nutno posuzovat, co do správnosti postupu správkyně konkursní podstaty, podle ustanovení §27 odst. 5 ZKV ve znění účinném do 30. dubna 2000 nebo ve znění účinném po tomto datu.
Podle ustanovení §27 odst. 5 ZKV, ve znění účinném do 30. dubna 2000, od osob, které zajišťují pohledávky vůči úpadci, si správce vyžádá a vymáhá plnění ve prospěch podstaty; jakmile je toto plnění poskytnuto, stane se pohledávka této osoby pohledávkou v konkursu, aniž by bylo třeba ji přihlásit. Ustanovení tohoto odstavce neplatí, jde-li o ručitele.
Oproti tomu ustanovení §27 odst. 5 ZKV, ve znění účinném k datu vydání rozhodnutí soudů obou stupňů, určuje, že osoby, jejichž věci, práva nebo pohledávky zajišťují pohledávky (§28) vůči úpadci, správce vyzve, aby do třiceti dnů vyplatily ve prospěch konkursní podstaty zajištěné pohledávky nebo aby ve stejné lhůtě složily cenu věci, práva nebo pohledávky, jimiž je pohledávka zajištěna. Nevyplatí-li uvedené osoby zajištěnou pohledávku nebo nesloží-li cenu věci, práva nebo pohledávky, zapíše správce věc, právo nebo pohledávku do soupisu podstaty (§18). Věci, které zajišťují pohledávky oddělených věřitelů, lze zpeněžit ve veřejné dražbě. Ustanovení tohoto odstavce neplatí, jde-li o ručitele včetně bankovní záruky a zvláštních případů ručení (např. směnečné rukojemství, záruky poskytnuté věřitelem na zajištění celního dluhu).
Povinnost správce konkursní podstaty učinit vůči osobě, jejíž věci zajišťují pohledávky vůči úpadci, výzvu ve smyslu výše citovaného ustanovení, upravil zákon č. 105/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (srov. jeho část první, čl. I, bod 65), který nabyl účinnosti 1. května 2000.
Podle čl. II bodu 1 přechodných ustanovení k části první zákona č. 105/2000 Sb., není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená před jeho účinností; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly před účinností tohoto zákona, zůstávají zachovány. Účinky prohlášení konkursu stanovené tímto zákonem platí i pro konkursy prohlášené podle dosavadních předpisů ode dne účinnosti tohoto zákona.
Vzhledem k výše citovanému intertemporálnímu ustanovení a vzhledem k tomu, že správkyně konkursní podstaty sepsala sporné nemovitosti do konkursní podstaty před 1. květnem 2000, dospívá Nejvyšší soud k závěru, že správnost postupu správkyně konkursní podstaty a splnění podmínek pro to, aby sporné nemovitosti byly do konkursní podstaty sepsány, je nutno posuzovat podle ustanovení §27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 30. dubna 1991, tj. ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 224/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 151/1997 Sb. a č. 12/1998 Sb.
Podle ustanovení §19 ZKV jsou-li pochybnosti, zda věc náleží do podstaty, zapíše se do soupisu podstaty s poznámkou o nárocích uplatněných jinými osobami anebo s poznámkou o jiných důvodech, které zpochybňují zařazení věcí do soupisu (odstavec 1). Soud uloží tomu, kdo uplatňuje, že věc neměla být do soupisu zařazena, aby ve lhůtě určené soudem podal žalobu proti správci. V případě, že žaloba není včas podána, má se za to, že věc je do soupisu pojata oprávněně (odstavec 2).
K předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty (exindační žalobě), patří, že:
1) věc byla správcem konkursní podstaty příslušného úpadce vskutku pojata do soupisu majetku konkursní podstaty;
2) excindační žaloba podaná osobou odlišnou od úpadce došla soudu nejpozději posledního dne lhůty určené této osobě k podání žaloby výzvou soudu, který konkurs prohlásil;
3) žalovaným je správce konkursní podstaty (§19 odst. 2 věta první ZKV);
4) v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení věci (§154 odst. 1 o. s. ř.), trvají účinky konkursu a věc je nadále sepsána v konkursní podstatě (nebyla v mezidobí ze soupisu majetku konkursní podstaty vyloučena);
5) osoba, která se domáhá vyloučení věci ze soupisu, prokázala nejen to, že věc neměla (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí (srov. rozsudky Nejvyššího soudu uveřejněné pod čísly 58/1998 a 67/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 604/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2003 pod číslem 185).
Pro výsledek dovolacího řízení je určující, zda je dána poslední z vypočtených podmínek, konkrétně, že věc neměla být do soupisu zařazena (z důvodu, že výzva učiněná správkyní konkursní podstaty po 1. květnu 2000 nevyhovovala požadavku ustanovení §27 odst. 5 ZKV ve znění účinném od 1. května 2000), když o splnění zbývajících podmínek soudy nižších stupňů pochybnosti neměly.
Závěr, podle kterého ustanovení §27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění účinném do 30. dubna 2000, opravňovalo správce konkursní podstaty okamžitě po prohlášení konkursu na majetek dlužníka sepsat do konkursní podstaty i majetek, kterým třetí osoby zajišťují pohledávky vůči úpadci, formulovaný v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 66/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k němuž se Nejvyšší soud přihlásil i v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, považuje dovolací soud za rozhodující i v této věci.
Sepsala-li správkyně konkursní podstaty po právu sporné nemovitosti do soupisu konkursní podstaty před 1. květnem 2000, nelze správnost jejího postupu důvodně zpochybnit poukazem na nesplnění povinností, jimiž bylo toto oprávnění podmíněno až právní úpravou, jež nabyla účinnosti po tomto datu.
Shora uvedený závěr je zřejmý i z ustanovení §27 odst. 5 ZKV, ve znění účinném od 1. května 2000. Toto ustanovení totiž vznik oprávnění správce konkursní podstaty zapsat do soupisu podstaty věc, právo nebo pohledávku spojuje s nesplněním výzvy správce konkursní podstaty vůči osobě, jejíž věci, práva nebo pohledávky zajišťují pohledávky vůči úpadci, aby do třiceti dnů vyplatila ve prospěch konkursní podstaty zajištěné pohledávky nebo aby ve stejné lhůtě složila cenu věci, práva nebo pohledávky, jimiž je pohledávka zajištěna. Nelze je proto aplikovat v případech, kdy k sepsání věcí do konkursní podstaty již před 1. květnem 2000 došlo.
Skutečnost, že správkyně konkursní podstaty podáním z 26. února 2001 původní žalobkyni vyzvala k vyplacení zajištěné pohledávky, a neupozornila ji na možnost složení ceny věci, práva nebo pohledávky, jimiž je pohledávka zajištěna, není způsobilá na výše uvedeném závěru nic změnit.
Vybudoval-li odvolací soud své rozhodnutí na úvahách opačných, je jeho právní posouzení věci nesprávné a dovolací důvod ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn právem.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta první a odst. 6 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta poslední o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. října 2004
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu