ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.816.2004.1
sp. zn. 29 Odo 816/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně K. F. K. D., s.r.o., zastoupené, advokátkou, proti žalovanému J. S., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 356.887,70 Kč ze směnky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 60 Sm 65/2002, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. března 2004, čj. 5 Cmo 49/2004-53, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením odvolací soud potvrdil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27.7.2003, čj. 60 Sm 65/2002-40, kterým soud prvního stupně odmítl pro opožděnost odvolání žalovaného proti usnesení téhož soudu ze dne 3.6.2003, čj. 60 Sm 65/2002-29. Posledně uvedeným usnesením soud prvního stupně odmítl opožděné námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 30.5.2002, čj. 60 Sm 65/2002-7.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. V něm namítá, že oba soudy nesprávně aplikovaly institut náhradního doručení. Dovolatel zastává názor, že za situace, kdy adresát dostane od pošty upozornění o uložení doporučené zásilky s poučením, že tuto zásilku je možno vyzvednout ve lhůtě 15 ode dne uložení a na upozornění není uvedeno, že jde o zásilku soudu ani, že zásilka bude uložena pouze tři dny a adresát si tuto zásilku vyzvedne v patnáctidenní lhůtě, je náhradní doručení vyloučeno. Dle názoru žalovaného mu postupem soudů bylo znemožněno jednat před soudem. Zároveň uvádí, že poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání není proti jeho rozhodnutí přípustné, je protiprávní a porušuje jeho základní lidská práva a svobody. S ohledem na uvedené pak navrhuje, aby dovolací soud zrušil všechna dotčená rozhodnutí obou soudů a věc vrátil soudu prvého stupně k řádnému projednání a rozhodnutí ve věci.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních §237 až §239 o. s. ř.) připouští.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. není dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání neplyne ani z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení §43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle §208 odst. 1 o. s. ř. odvolání pro opožděnost (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 41/2003).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné; Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s . ř., neboť žalovaný nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně, která původně podnikala pod obchodní firmou F., spol. s r.o., tuto svoji obchodní firmu změnila, je v záhlaví tohoto rozhodnutí označena novou obchodní firmou.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. října 2004
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu