ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.870.2004.1
sp. zn. 29 Odo 870/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně W. – o. s., s.r.o., zastoupené, advokátem, proti žalované JUDr. E. K., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně B. spol. s r.o. v likvidaci, o vyloučení nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 445/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2002, č.j. 13 Cmo 41/2002-50, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil ve výroku ve věci samé rozsudek ze dne 3. října 2001, č.j. 52 Cm 445/99-27, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na vyloučení nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty úpadkyně, a ve výroku o nákladech řízení jej změnil tak, že žalobkyni uložil zaplatit žalované částku 3.225,- Kč (výrok I.). Dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 30. dubna 2000 (dále jen „ZKV“), předpokládal, že při zpeněžování věcí z konkursní podstaty může dojít k situaci, že bude v konkursním řízení zpeněžena i věc náležející osobě odlišné od úpadce. Pro tyto účely platila úprava obsažená v ustanovení §19 ZKV, podle něhož jsou-li pochybnosti, zda věc náleží do soupisu konkursní podstaty úpadce, zapíše se do ní s poznámkou o nárocích uplatněných jinými osobami anebo s poznámkou o jiných důvodech, které zpochybňují zařazení věci do soupisu. Soud pak měl uložit tomu, kdo uplatňuje, že věc neměla být do soupisu zařazena, aby ve lhůtě určené soudem podal žalobu proti správci. Jestliže se tak nestalo, „mělo se mít za to, že je věc do soupisu pojata oprávněně“.
Jedinou možnou právní obranou osoby odlišné od úpadce - pokračoval odvolací soud - byla žaloba na vyloučení věci ze soupisu konkursní podstaty, přičemž stejná „právní obrana“ přísluší i osobám, jejichž věc byla pojata do soupisu konkursní podstaty jen proto, že touto věcí zajišťují pohledávky věřitelů za úpadcem. I podle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném před 30. dubnem 2000 (správně před 1. květnem 2000) tak měla žalovaná správkyně konkursní podstaty právo sepsat do konkursní podstaty majetek, kterým třetí osoby zajišťují pohledávky vůči úpadci. Protože žalobkyně neposkytla do konkursní podstaty plnění, k jehož vymáhání byl správce konkursní podstaty podle ustanovení §27 odst. 5 ZKV oprávněn, nenastaly důvody, pro které by měly být tyto nemovitosti ze soupisu konkursní podstaty úpadce vyloučeny, v důsledku čehož je rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka akcentuje, že odvolacím soudem nebyla vůbec vzata v úvahu její námitka, že žalovaná nejdříve „zapsala“ sporné nemovitosti do konkursní podstaty a teprve posléze uvedenou skutečnost žalobkyni oznámila a domáhala se „navíc“ zaplacení částky „zajištěné zástavním právem“, tj. 72,735.964,24 Kč.
Žalovaná tak - dle názoru dovolatelky - postupovala v rozporu s ustanovením §6 odst. 2 a §27 odst. 5 ZKV, když do konkursní podstaty zahrnula majetek, který ke dni prohlášení konkursu dlužníku nepatřil, a to navíc, aniž by předtím od žalobkyně vyžádala plnění do konkursní podstaty či přistoupila k jeho vymáhání. Současně dovolatelka zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že měla postupovat podle ustanovení §19 ZKV, když se na ni, jako na osobu zajišťující pohledávky vůči úpadkyni, vztahuje speciální úprava obsažená v ustanovení §27 ZKV.
Další výhrady dovolatelka vznáší vůči výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, když žalovaná správkyně konkursní podstaty je současně advokátkou, pročež náklady vynaložené na její zastoupení nelze považovat za účelně vynaložené.
Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná, považujíc rozsudek odvolacího soudu za správný, navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., když rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno v pořadí prvé rozhodnutí soudu prvního stupně.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jehož se žalovaná výslovně dovolává. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) zásadně právně významným neshledává.
Závěr, že ustanovení §27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 30. dubna 2000, opravňovalo správce konkursní podstaty okamžitě po prohlášení konkursu na majetek dlužníka sepsat do konkursní podstaty i majetek, kterým třetí osoby zajišťují pohledávky vůči úpadci, byl formulován a odůvodněn již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 66/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k němuž se Nejvyšší soud přihlásil i v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a od něhož nemá důvodu se odchýlit ani v projednávané věci.
To, kdy správkyně konkursní podstaty vyzvala žalobkyni (zástavního dlužníka), aby do konkursní podstaty poskytla peněžité plnění, v důsledku kterého by zástavní právo (a tím i důvod k zahrnutí nemovitostí do konkursní podstaty) zaniklo, není vzhledem ke shora uvedeným závěrům významné.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů zásadně právně významným, není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Žalobkyně podala dovolání výslovně také proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, které, ač součástí rozsudku, má povahu usnesení, však není podle ustanovení §237 až §239 o. s. ř. přípustné (srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně jako nepřípustné ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. listopadu 2004
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu