ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.98.2004.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela, v právní věci navrhovatelů a) J. V., b) doc. PhDr. Ing. J. N., CSc., a c) M. K., proti odpůrci S. b. d. P., zastoupeného, advokátem, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 28 Cm 142/2001, o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů, o dovolání odpůrce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. září 2003, č.j. 5 Cmo 19/2003-87, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. září 2003, č.j. 5 Cmo 19/2003-87, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. října 2002, č.j. 28 Cm 142/2001-57, kterým tento soud zamítl návrh na určení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů, tak že určil, že usnesení shromáždění delegátů S. b. d. P. se sídlem v O. – P., P. 17/1015, konané dne 13. října 2001 ve znění: „III. shromáždění delegátů schvaluje: 1. Roční účetní závěrku a výroční zprávu SBD P. za rok 1999 včetně rozdělení zisku a ztrát. Na str. 3 výroční zprávy za rok 1999 se vypouští složení představenstva a kontrolní komise SBD P. zvolených dne 29. dubna 2000 a 18. května 2000. 2. Změnu stanov projednanou představenstvem SBD P. dne 13. června 2001 včetně navržených změn k jednotlivým bodům takto: a) čl. 3 - vypouští se bod 2 d) a bod 2 f), bod 2 b) se upravuje takto: za slovem „nebytových prostor“ se věta ukončí a dále pokračuje: „Dodavatelé se zajišťují výběrovým řízením a za rovných podmínek se ho mohou zúčastnit podnikatelé - členové družstva.“ b) čl. 11 bod b) se doplňuje o slova „nestanoví-li stanovy jinak.“ c) čl. 67 bod 2 - vypouští se 2. věta začínající slovy „Výjimku tvoří ……. .“ d) čl. 67 bod 7 - věta končí slovem „kterou byl zvolen,“ zbytek věty se vypouští. Další věta začínající slovy „Delegáta …….“ zůstává. e) čl. 71 bod 4, v první větě se slova „deset dnů“ nahrazují slovy „dvacetjedna dnů ……“ f) čl. 84 bod 2 b se doplňuje „……… a použijí finančních prostředků na opravy a údržbu jednotlivých středisek bytového hospodářství.“ g) čl. 118 a 119 se vypouští. h) úpravy přednesené J. G.“, jsou neplatná.
V odůvodnění usnesení odvolací soud především uvedl, že soud prvního stupně na jednání konaném dne 21. října 2001 provedl i důkaz žádostí ze dne 25. září 2001 o zařazení bodů programu na jednání shromáždění delegátů S. b. d. P., která byla podepsána delegáty K. P., M. K., L. L. a M. K., a adresována Ing. G. D., předsedovi představenstva, prostřednictvím podatelny S. b. d. P., P.1015 (dále jen „žádost“) a byla opatřena podacím razítkem podatelny tohoto družstva ze dne 26. září 2001. Soud prvního stupně z ní zjistil, že uvedené osoby – delegáti – požadovaly, aby na nejbližším jednání shromáždění delegátů S. b. d. P. byl zařazen mimo jiné i bod odvolání členů představenstva a členů kontrolní komise. S doručenky bylo zjištěno, že Ing. G. D. žádost převzal dne 3. října 2001.
Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že ustanovení §239 odst. 2 věta druhá a třetí obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) platí nejen pro případy, kdy je shromáždění delegátů svoláváno představenstvem, ale i pro případy, je-li svoláváno osobou pověřenou svoláním, neboť tato ze zákona přebírá povinnosti, které by pro tento případ náležely představenstvu.
Pokud svolavatel shromáždění delegátů a předseda představenstva S. b. d. P. Ing. G. D. v rozporu se zákonem (§239 obch. zák.) nezařadil na základě žádosti požadované body programu na jednání mimořádného shromáždění delegátů konaného dne 13. října 2001, postupoval v rozporu se zákonem. Na rozdíl od právního závěru Krajského soudu má odvolací soud za to, že pro toto porušení zákona při svolání shromáždění delegátů nelze použít zmírňující ustanovení §131 odst. 3 písm. a) obch. zák., neboť jde o podstatné porušení práv osob oprávněných domáhat se rozhodnutí soudu o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů, protože jim bylo nezákonným způsobem odňato právo na projednání doplnění programu mimořádného shromáždění delegátů a zabráněno delegátům o těchto bodech programu hlasovat. To, že tímto porušením zákona svolavatelem bylo členům shromáždění delegátů zabráněno, aby hlasovali i o důvěře členům statutárního orgánu a členům kontrolní komise, bezpochyby mohlo mít i závažné právní následky pro družstvo, kdyby se ukázalo, že statutární orgán a kontrolní komise postupují nezákonně či proti zájmům družstva. Již z toho důvodu dospěl odvolací soud k závěru, že svolání shromáždění delegátů proběhlo v rozporu se zákonem.
„K námitce odvolatelů, že by realizace voleb delegátů jeho „členů orgánů“ na dobu pěti let v počtu 180 znemožnila u družstva právo jeho členů podílet se na rozhodování o činnosti družstva,“ odvolací soud odkázal na své rozhodnutí sp. zn. 5 Cmo 376/2002, týkající se také S. b. d. P., akcentuje, že od rozhodnutí nedošlo ke změně části stanov, která takový postup připouští (čl. 30 odst. 2) a zákon bližší podmínky pro ustanovení a činnost delegátů ponechává na stanovách. Při posuzování náležitostí svolání jednání včetně volby delegátů, je třeba vycházet z vnitřních předpisů družstva, tj. zejména stanov.
Ostatní důvody, kterými se zabýval soud prvního stupně a které také mohly mít vliv na rozhodnutí o platnosti usnesení shromáždění delegátů, jsou závislé na zodpovězení otázky, zda členy družstva zůstali i ti, kterým byly ve smyslu zákona č. 72/1994 Sb. převedeny bytové jednotky do vlastnictví. Pro to, aby odvolací soud učinil jasno o této otázce, neměl na základě dokazování provedeného soudem prvního stupně dostatek důvodů. Z obsahu spisu totiž nevyplývá, zda při vypořádání hodnoty členského podílu připadajícího na převedenou bytovou jednotku byl tento vypořádán zcela; pak by totiž zanikl i základní členský vklad v družstvu, který v něm byl transformován, a osoby, kterým byla bytová jednotka převedena do vlastnictví, by členy družstva přestaly být. V tomto směru by však dokazování muselo být doplněno, s největší pravděpodobností i znaleckým posudkem.
Odvolací soud tak dospěl k právnímu závěru, že odpůrce při svolávání shromáždění delegátů konaného dne 13. října 2001 postupoval v rozporu se zákonem (§239 odst. 2 obch. zák.), a proto nezbylo, než usnesení soudu prvního stupně změnit tak, jak se uvádí ve výroku.
Proti usnesení odvolacího soudu podalo S. b. d. P. (dále jen „družstvo“) dovolání jež je po obsahové stránce kritikou správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.).
Podle dovolatele obchodní zákoník v §239 s odkazem na §182 odst. 1 písm. a), výslovně nestanoví povinnost jinému svolavateli než představenstvu družstva zařadit na žádost delegátů jimi určenou záležitost na pořad jednání členské schůze. Domnívá se, že svolavatel nemá a nemůže mít veškeré možnosti a taktéž i pravomoci statutárního orgánu. Navíc bylo napadené shromáždění delegátů svoláno za mimořádné situace a okolností, jež dlouhodobě panují v družstvu.
Pro ilustraci uvádí, že dne 22. srpna 2001 oslovilo pět delegátů a zároveň též členů stávajícího představenstva družstva zvoleného na shromáždění delegátů konaném dne 29. dubna 2000, jež bylo pravomocně zapsáno do obchodního rejstříku teprve dne 1. prosince 2003 (tedy po více než třech letech a sedmi měsících) ostatní delegáty dopisem se žádostí o spolupráci při svolání shromáždění delegátů družstva, a to na podkladě požadavku jedné třetiny delegátů a jejich následného pověření konkrétní osoby k jeho svolání, jak to umožňuje zákon. Zároveň byl ve výzvě delegátů určen pořad schůze.
Důvodem tohoto mimořádného kroku byla snaha představenstva přizpůsobit stanovy družstva novele obchodního zákoníku, tyto urychleně projednat, schválit včetně účetní závěrky, tak jak ukládal zákon č. 370/2000 Sb. Tímto krokem také chtělo představenstvo, jež nebylo v tuto dobu zapsáno v obchodním rejstříku a jehož volba nebyla vždy respektována, co možná nejvíce eliminovat předpokládané podání žalobních návrhů na neplatnost usnesení tohoto shromáždění delegátů z důvodů, že toto svolává nezapsané představenstvo, na což upozorňovali právě a pouze jen shora uvedení navrhovatelé.
Důvodem pro takový postup byly snahy několika členů družstva všemi dostupnými prostředky zpochybňovat oprávnění a kompetenci představenstva založenou volbou, jež má v souladu s §13 obch. zák. konstitutivní, nikoli deklaratorní, charakter, případně v budoucnu s ohledem na ustanovení §27 odst. 7 obch. zák. ve svůj prospěch „anulovat“ přijatá usnesení. To vše ve jménu „právní čistoty“ a v „zájmu členů“. Vůle naprosté většiny členů družstva (více jak 11.000) vyjádřená prostřednictvím delegátů, však tomu nenasvědčovala.
Na tuto výzvu tehdy reagovalo 87 delegátů družstva. Tím byly splněny zákonné podmínky uvedené v §239 obch. zák.
Protože představenstvo družstva svým usnesením odmítlo uvedenou žádost delegátů o svolání shromáždění delegátů ještě před uplynutím zákonem stanovené lhůty, byla na podkladě požadavku pověřené osoby, zaslána dne 1. října 2001 delegátům pozvánka na shromáždění delegátů, včetně písemných materiálů k projednávanému bodu programu.
Dne 3. října 2001 obdržel Ing. G. D., delegát za samosprávu stř. 51400 a zároveň osoba pověřená jednou třetinou delegátů svoláním shromáždění, doporučený dopis čtyř delegátů se žádostí o doplnění a rozšíření programu jednání. Vzhledem k samotnému způsobu svolání shromáždění delegátů, kdy se jednalo o tzv. „krajní opatření“ s programem schváleným jednou třetinou delegátů, zaměřený na schválení stanov přizpůsobených novele obchodního zákoníku, včetně schválení řádné účetní závěrky, nebyl předložený návrh na doplnění programu jednání s odkazem na §239 odst. 2 obch. zák. v návaznosti na §182 odst. 1 písm. a) obch. zák. akceptován. Ing. G. D. shromáždění delegátů svolal a řídil nikoli z titulu předsedy představenstva, ale pouze z titulu pověřeného delegáta - člena družstva.
Dovolatel znovu zdůrazňuje s odkazem na „komentář“ k §182 odst. 1 písm. a) obch. zák., že podle jeho právního názoru povinnost zařadit na žádost tří členů jimi určenou záležitost na program jednání shromáždění delegátů, se vztahuje pouze k představenstvu nikoli k osobě svolavatele písemně pověřené. Toto ustanovení má podle dovolatele i logické odůvodnění, neboť jedinec, který z titulu pověření svolává shromáždění delegátů, nemá všechny pravomoci a možnosti příslušející pouze představenstvu družstva.
Dále dovolatel argumentuje tím, že podle jeho názoru lze na popisovanou situaci použít zmírňující ustanovení §131 odst. 3 písm. a) obch. zák., neboť nezařazením bodu programu, a to odvolání představenstva družstva a kontrolní komise, v době, kdy představenstvo nebylo ještě ani zapsáno do obchodního rejstříku, nemělo a nemohlo mít závažné právní následky pro družstvo. Šlo pouze o osobní zájmy a zášť několika jednotlivců.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
Navrhovatelé ve vyjádření k dovolání poukazují především na to, že dovolání podaly a podepsaly místopředsedkyně Ing. D. J. a členka představenstva J. G., aniž by k tomu měly pověření představenstva, které rozhoduje jako kolektivní orgán usnesením a předseda Ing. G. D. nebyl v době podání dovolání nepřítomen ani zaneprázdněn. Ze strany obou jmenovaných jde o soukromou iniciativu. Dále namítají, že podle ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem nemá-li právnické vzdělání, popřípadě nejedná-li za něj osoba uvedená v §21 nebo v §21a nebo v §21b o. s. ř., která má právnické vzdělání. Podle dovolání je dovolatel zastupován zaměstnancem družstva JUDr. V. H., který nesplňuje podmínku týkající se právnického vzdělání.
Dále pak uvádějí, že argumentace dovolání není ničím podložená, přičemž je nutno podotknout, že takto již dovolatel argumentoval minimálně ve třech soudních případech, které soudy neakceptovaly. Navrhovatelé rovněž polemizují s tvrzením dovolatele, že shromáždění delegátů bylo svoláno z podnětu pěti delegátů a následně na základě žádosti 87 delegátů a že, vše bylo podle vůle více než 11.000 členů družstva.
K námitce dovolatele, že o samotném průběhu shromáždění delegátů včetně přijatých usnesení a schválení stanov byl pořízen přítomným notářem notářský zápis, podotýkají, že notář se neúčastnil celého jednání shromáždění delegátů a byl přítomen pouze při projednání návrhu změn stanov.
K námitce dovolatele týkající se toho, zda se na osobu svolavatele vztahuje povinnost daná §239 odst. 2 obch. zák., tvrdí, že je účelová. Polemizují rovněž s tvrzením dovolatele, že onen nedostatek neměl závažné důsledky pro družstvo. Považují rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhují, aby je Nejvyšší soud ve výroku I. a III. a ve výroku II. týkající se náhrady nákladů řízení změnil tak, že je družstvo povinno zaplatit navrhovatelům náklady prvostupňového řízení ve výši 1.000,- Kč.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Dovolací soud se nejprve zabýval námitkou dovolatele, že na osobu pověřenou svoláním shromáždění delegátů podle ustanovení §239 odst. 3 obch. zák. se nevztahuje povinnost zařadit na pořad shromáždění delegátů na žádost tří delegátů jimi určenou záležitost podle ustanovení §239 odst. 2 obch. zák., a dospěl k závěru, že je důvodná.
K tomuto závěru lze dospět jednak gramatickým, jednak logickým a teleologickým výkladem citovaného ustanovení.
Pokud jde o výklad gramatický, lze poukázat na to, že povinnost podle ustanovení §239 odst. 2 ukládá obchodní zákoník výslovně představenstvu, aniž by v ustanovení §239 odst. 3 upravujícím svolání členské schůze pověřenou osobou na i jen přiměřené použití tohoto ustanovení odkazoval.
Účelem úpravy možnosti domoci se svolání shromáždění delegátů podle ustanovení §239 odst. 3 druhé věty obch. zák. je nepochybně umožnit řešení situace, kdy představenstvo družstva porušuje povinnost stanovenou mu zákonem, totiž svolat na žádost oprávněných osob shromáždění delegátů. Za této situace nelze logicky dovodit možnost představenstva, popřípadě dalších osob, omezovat vznášením požadavků na zařazení dalších bodů do programu možnost svolavatele projednat záležitosti, k jejichž projednání bylo shromáždění delegátů svoláno. V tomto směru lze poukázat i na úpravu obdobného postupu v rámci úpravy akciové společnosti, která představenstvu výslovně zakazuje bez souhlasu navrhovatelů měnit jimi stanovený pořad jednání valné hromady. Právní úprava družstva sice obdobné ustanovení výslovně neobsahuje, avšak vzhledem k tomu, že úprava obsažená v ustanovení §239 odst. 3 obch. zák. je výrazem jedné ze zásad, na které spočívá obchodní zákoník, totiž zásady ochrany společníků či členů družstva, lze jejím analogickým použitím přinejmenším dovodit, že svolavatel shromáždění delegátu podle ustanovení §239 odst. 2 obch. zák. nemá povinnost měnit pořad shromáždění delegátů, jehož svoláním byl pověřen.
Jiná situace však nastává, kdyby v konkrétním případě bylo možno dovodit, že účelem svolání shromáždění delegátů postupem podle §239 odst. 2 obch. zák. bylo obejít zákonnou úpravu jeho svolání. V takovém případě by nebylo vyloučeno na svolavatele povinnost podle ustanovení §239 odst. 2 obch. zák. vztáhnout. Pak by však bylo třeba zkoumat, zda byla žádost doručena představenstvu v dostatečném předstihu, tak, aby bylo možno dodržet lhůtu podle ustanovení §182 odst. 1 písm. a) obch. zák., na jehož přiměřené použití ustanovení §239 odst. 2 obch. zák. odkazuje. Tím se však soudy obou stupňů nezabývaly, když pouze konstatovaly, že předseda představenstva převzal žádost dne 3. října 2001.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, resp. úplné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání, usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1, věta druhá a §226 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
V Brně 26. října 2004
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu