ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.1006.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 1006/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. listopadu 2004 dovolání obviněného K. M., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 2. 2004, sp. zn. 6 To 705/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 1 T 173/2000, a rozhodl podle §265k odst. 1, 2 a §265l odst. 1 tr. řádu takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 2. 2004, sp. zn. 6 To 705/2003, a rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 5. 5. 2003, sp. zn. 1 T 173/2000, se zrušují .
Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Karlových Varech se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 5. 5. 2003, sp. zn. 1 T 173/2000, byl obviněný K. M. uznán vinným trestným činem porušování autorského práva podle §152 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona, za který byl odsouzen podle §152 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zákona a §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl uložen trest propadnutí věci, a to konkrétně dle seznamu pod položkami 1. – 115. uvedeného ve výroku odsuzujícího rozsudku a počítačů pod čísly 2, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13 a 16. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v období od měsíce června 1998 do 18. 5. 2000 provozoval počítačovou hernu „G.“ v K. V., ve které bylo nainstalováno celkem 15 ks počítačů se softwarem a počítačovými hrami, když tyto počítače obsahovaly operační systém W. a programové produkty, které byly do počítačů instalovány jako nelegálně získané kopie a tyto počítače v rámci svého podnikání pronajímal návštěvníkům herny, k témuž účelu používal 171 ks nelegálních kopií počítačových her a jiných produktů pořízených z originálních CD ROM disků a nejméně ve dvou případech obviněný nainstaloval do počítačů soubory programů W. a O. bez příslušné licence oprávněného nositele autorských práv a tím způsobil společnosti Ing. S. P. odd. S. S. – S. P., škodu ve výši 472.366,- Kč, firmě R. R., G., P. , T. a. L. O. škodu ve výši 399.830,- Kč, firmě A. G., B., škodu ve výši 1.880,- Kč a dále způsobil škodu ve výši 53.100,- Kč v důsledku použití kopií programů a her, u nichž se nepodařilo zjistit, kdo je vykonavatelem autorských práv, celkem tak způsobil škodu ve výši 927.176,- Kč.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 4. 2. 2004 Krajský soud v Plzni. Ten svým usnesením sp. zn. 6 To 705/2003 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Plzni ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech dovolání, ve kterém napadá výrok o vině, trestu i o náhradě škody odsuzujícího rozsudku, neboť je přesvědčen, že je naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého dovolání vyslovuje názor, že došlo k nesprávné právní kvalifikaci skutku a obžalobu z trestného činu porušování autorského práva podle §152 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona považuje za nedůvodnou a své odsouzení za nesprávné. Uvádí, že nebylo náležitě zjištěno a prokázáno, že by se dopustil skutku, který je mu kladen za vinu, přičemž popis skutku uvedený v rozsudku soudu prvního stupně ani rozhodnutí odvolacího soudu dle jeho názoru nevystihuje ani formální znaky zákonné skutkové podstaty trestného činu porušování autorského práva podle §152 odst. 1, 2 tr. zákona, jak je uvedeno v právní větě téhož rozhodnutí. K tomu namítá, že s výrokem o vině, trestu, jakož i o náhradě škody nesouhlasí a nesouhlasil od samého počátku, leč důkazy, které předkládal, nebyly soudem brány v potaz. Dále vytýká procesní pochybení a tvrdí, že všechny důkazy nebyly získány v souladu se zákonem a dále že znalecký posudek a údaje v něm obsažené trpí vadami a je jako důkaz nevyužitelný. Hodnocení soudu, pokud jde o závěr o vině a právní kvalifikaci, považuje za nesprávné s tím, že je nekonkrétní, nejednoznačné, neboť nositel práv v něm nebyl náležitě konkretizován tak, aby bylo zřejmé, o kterého z vyjmenovaných jde a že nebylo náležitě objasněno, jaká práva a kterých jejich nositelů byla jeho jednáním porušena.
Dále tvrdí, že nenaplnil ani objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu podle §152 odst. 2 tr. zákona, neboť dle jeho názoru v jeho jednání nebylo možno spatřovat neoprávněné nakládání s věcmi. Pořizování kopií nepovažuje za porušení autorského zákona, neboť byly dány podmínky dle smlouvy. Nenaplnil dle svého názoru ani materiální znaky uvedeného trestného činu, neboť vždy postupoval v souladu s licenčním ujednáním. Dochází proto k názoru, že závěr obou soudů je nesprávný, neboť nebylo zjištěno, s jakými předměty ochrany ve smyslu §152 odst. 1, 2 tr. zákona nakládal, zda k tomu byl nebo nebyl oprávněn a jaká práva a kterých nositelů měl porušit. Vyslovuje názor, že ze závěrů soudu o jeho vině a popisu skutku nejsou patrné takové skutkové okolnosti, které by zcela pokrývaly zákonné znaky citované skutkové podstaty. Je přesvědčen, že za tímto účelem je potřeba doplnit dokazování.
S ohledem na výše uvedené námitky navrhuje v petitu svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. V prvé řadě konstatuje, že obviněný opřel ve svém mimořádném opravném prostředku podstatnou část své argumentace jen o skutkové námitky směřující proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká zjištění z provedených důkazů vyvodily, a které ve svých důsledcích nelze subsumovat pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který byl dovolatelem uplatněn. Vyslovuje i názor, že pod uvedený dovolací důvod nelze podřadit ani námitku dovolatele týkající se otázky náhrady škody z toho důvodu, že poškozené společnosti se k řízení nepřipojily, neboť v rámci uvedeného dovolacího důvodu nelze namítat, že nárok na náhradu škody nebyl řádně uplatněn z hlediska procesních předpisů a následně dovozovat, že byla nesprávně stanovena cena předmětu útoku obviněného.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství je však toho názoru, že pod uvedený dovolací důvod lze podřadit ty námitky obviněného, které se dotýkají právního posouzení skutku a v nichž obviněný uvádí, že popis skutku nevystihuje ani formální znaky skutkové podstaty trestného činu porušování autorského práva podle §152 odst. 1, 2 tr. zákona tak, jak je uvedeno v právní větě téhož rozhodnutí. V této věci dochází k názoru, že výrok rozsudku nalézacího soudu sice není zcela pregnantně formulován, nicméně z pohledu dovolacího řízení nejde o natolik podstatnou vadu, která by zpochybňovala závěr o správném hmotně právním posouzení skutku, a to i s ohledem na řádné odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Námitku v tomto směru tedy nepovažuje za opodstatněnou. Stejně tak neshledává jako důvodnou námitku dovolatele, že pořizování kopií počítačových programů nebylo v rozporu s platným autorským zákonem.
Za vadu výroku o vině však označuje absenci výslovného označení nositelů příslušných práv, jejichž autorská práva byla jednáním dovolatele dotčena. Odkaz na práva právnických osob, které měly být zastupovány společností Ing. S. P., odd. S. S. – S. P., firma R. R., G., P., T. a. L.O., případně společnost A. G., B., považuje za nedostatečný, protože z něj není patrné, které subjekty, na podkladě jakého zmocnění a v jakém rozsahu zastupovaly uvedené společnosti. V tomto směru se ztotožňuje s argumentací obviněného obsaženou v jeho mimořádném opravném prostředku.
Vzhledem k tomu státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil rozhodnutí obou soudů, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž by došlo zrušením, by pozbyla podkladu. Dále navrhuje, aby věc byla podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázána soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, odpovídá podané dovolání tomuto dovolacímu důvodu pouze částečně. Nelze se v rámci řízení o dovolání jako mimořádném opravném prostředku zabývat těmi námitkami obviněného, ve kterých zpochybňuje skutková zjištění soudu, eventuelně kde dochází k jinému hodnocení provedených důkazů v rámci těchto skutkových zjištění a kde tedy obviněný nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Dovolací soud totiž vychází ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí správnost hmotně právního posouzení. Nejvyšší soud se proto v řízení o dovolání nezabýval přezkoumáváním skutkových zjištění a neposuzoval otázku provádění důkazů a jejich hodnocení, jako např. správností znaleckého posudku, věrohodností svědeckých výpovědí, či skutečností prokazujících výši škody.
Ze skutkové věty rozhodnutí soudu prvního stupně i z odůvodnění tohoto rozhodnutí je zřejmé, že obviněný K. M. neoprávněně nakládal s dílem způsobem, které přísluší autoru nebo jinému nositeli těchto práv. Z hlediska naplnění objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, jímž byl dovolatel uznán vinným, jsou jeho námitky zcela neopodstatněné, neboť ze samotného popisu skutku bez jakýchkoliv pochybností vyplývá, že zhotovil a dále rozšiřoval rozmnoženiny počítačových programů. Rovněž další námitky dovolatele pak je nutno označit za zjevně neopodstatněné, konkrétně nelze přisvědčit názoru dovolatele, že jeho jednání nebylo v rozporu s autorským zákonem, neboť postupoval dle podmínek smlouvy.
Za právně relevantní z hlediska použitého dovolacího důvodu a také za důvodnou však považuje Nejvyšší soud tu námitku obviněného, ve které poukazuje na skutečnost, že oprávněný nositel práv nebyl v napadeném rozsudku náležitě konkretizován tak, aby bylo zřejmé, jaká práva dle autorského zákona a kterých jejich nositelů byla porušena v důsledku jeho jednání. Samotný odkaz na několik právnických osob, jejichž autorská či jim příbuzná práva měla být jednáním obviněného poškozena s tím, že u některých programů a her se dokonce nepodařilo zjistit, kdo je vykonavatelem autorských práv s formulací právní věty, že obviněný „ s dílem, které je předmětem ochrany podle autorského práva, neoprávněně nakládal způsobem, který přísluší autoru nebo jinému nositeli těchto práv a takového činu se dopustil ve značném rozsahu“, je nutno považovat za nedostatečný. Nelze z něj totiž zjistit, které subjekty, na podkladě jakého zmocnění a v jakém rozsahu zastupovaly ve výroku uvedené společnosti.
Jak bylo již výše uvedeno, z popisu skutku v tzv. skutkové větě výroku je sice dostatečně zřejmý způsob, jakým si obviněný počínal, nicméně z celého výroku (ani z odůvodnění) není zřejmé, která konkrétní práva a kterých konkrétních jejich nositelů byla porušena. S ohledem na znění autorského zákona totiž samotné skutečnosti uvedené ve výroku bez náležité konkretizace nemusejí vést k právnímu závěru, že se jednalo o postup v rozporu s tímto zákonem. Například samotné pořizování kopií děl a jejich šíření nutně v rozporu s autorským zákonem být nemusí, v některých případech autorský zákon umožňuje i určité nakládání s dílem i bez svolení autora, v určitých případech připouští dokonce i zhotovení rozmnoženiny (kopie) díla; za oprávněné je také nutno považovat i takové užití díla, ke kterému dal autor svolení smlouvou podle §14 odst. 1 autorského zákona apod. Nejvyšší soud je toho názoru, že k vyjádření protiprávnosti jednání obviněného bylo na nalézacím soudu, aby ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku uvedl natolik konkrétní skutečnosti k povaze narušení konkrétních nositelů práv chráněných autorským zákonem, aby bylo možno učinit jasný a nezpochybnitelný právní závěr o protiprávnosti jednání obviněného. V posuzovaném případě tak soud prvního stupně neučinil a námitky obviněného v tomto směru je tedy nutno akceptovat a označit je za důvodné.
Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že výše uvedenou námitkou nekonkrétnosti se zabýval, s namítanou vadou rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech se však náležitě nevypořádal. Dospěl pouze k závěru, že zjišťovat přesně poškozené osoby není nutné, neboť potřebu jejich přesného zjištění a uvedení posuzoval toliko z hlediska vzniku škody a stanovení její výše. V této souvislosti (stanovení výše škody a její zjištění jako škody značného rozsahu) sice odvolací soud učinil správný právní závěr, nicméně neposoudil věc z hlediska právního posouzení samotné protiprávnosti jednání obviněného; jestliže v této věci žádný právní závěr odvolací soud neučinil, neodstranil tak ani výše uvedené pochybení soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud je toho názoru, že námitky dovolatele, které byly shledány důvodnými, byly založeny již pochybením soudu prvního stupně, přičemž toto pochybení nebylo odstraněno ani v rámci řízení o odvolání obviněného. V zájmu nápravy uvedeného pochybení proto rozhodl podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu tak, že zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Ten věc znovu projedná, v potřebném rozsahu doplní dokazování ve shora naznačeném směru a rozhodne. Bude přitom vázán právním názorem Nejvyššího soudu.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu bylo o tomto usnesení rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 3. listopadu 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h