ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.1063.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 1063/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. října 2004 o dovolání podaném G. M., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici S. p. R., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 215/2004 ze dne 26. 5. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 151/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 2T 151/2003 ze dne 10. 2. 2004 byl dovolatel uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.) a to spolu s dalšími dvěma také odsouzenými, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem a byl mu také uložen trest vyhoštění na dobu pěti let.
V předmětné věci podal G. M. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 6 To 215/2004 ze dne 26. 5. 2004 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal G. M. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého dovolání poukázal dovolatel úvodem na procesní pochybení, která spatřuje v řízení před odvolacím soudem, k samotnému uplatněnému dovolacímu důvodu potom uvedl, že dokazování provedené před soudy bylo neúplné a takto nedostatečné, když soudy postavily právní kvalifikaci seznaného skutku pouze na výpovědi poškozeného a zprostředkovaného tvrzení dalšího svědka. V této souvislosti namítl, že soudy neprovedly důkazy, které on sám navrhoval s tím, že současně poukázal na rozpory ve výpovědi poškozeného. Současně má za to, že provedením dalších (jím navrhovaných ) důkazů by bylo prokázáno, že poškozený jednal sám, bez jakéhokoliv omezení či ohrožování jeho práv a tedy svobodně. Na nesprávném a neúplném skutkovém zjištění tak bylo nesprávně soudy postaveno právní posouzení inkriminovaného skutku. V této souvislosti poukázal na své důkazní návrhy, které měly prokázat jeho nevinu (případně oslabit jeho vinu) s tím, že odvolací soud se v důvodech svého (dovolatelem napadeného) rozhodnutí nevypořádal s tím proč neprovedl navržené důkazy. Takto měl porušit principy dovolatelova práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), jakož i zásadu rovnosti podle čl. 37 odst. 3 Listiny a právo na obhajobu podle čl. 37 odst. 2 Listiny. Uzavřel s tím (bez bližších důvodů), že v napadeném rozhodnutí chybí úvaha o prokázání subjektivní stránky posuzovaného trestného činu i jeho „materiální stránka“. Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně, aby dovolací soud sám rozhodl tak, že dovolatele obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř. zprostí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatelem uváděný důvod pro podání dovolání (§265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) nekoresponduje s obsahem odůvodnění podaného dovolání, když jím uváděná argumentace se týká výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace předmětného skutku. Poukázala i na to, že argumentace uplatněná v dovolání je opakováním obhajoby dovolatele z řízení provedeného před odvolacím soudem, když s touto argumentací se soud druhého stupně ve svém rozhodnutí vypořádal. Dovolatel se tak domáhá další odvolací instance v rámci jím uplatněného a již citovaného dovolacího důvodu. S poukazem na uvedené proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, když jde o dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení §265b tr. ř., když uplatněný dovolací důvod není dán ani s ohledem na nesoulad mezi jeho obsahem a argumentací dovolatele obsaženou v důvodech podaného dovolání.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním, a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení jím označených svědeckých výpovědí, jejichž obsah soudy vyhodnotily neobjektivně a v jeho neprospěch s tím, že zejména ve výpovědích poškozeného jsou rozpory. Dále namítl, že nebyly provedeny jím navržené důkazy, které by mohly dokreslit zjištěný skutkový děj a přivodit jeho jiný pohled na zjištěný skutkový děj. Z této skutečnosti potom dovozuje svou nevinu s tím, že provedeným (neúplným) dokazováním nebylo prokázáno, že spáchal skutek, ve kterém byl posléze soudy shledán trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Oba soudy však zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily z jakých důkazů vycházely, když se zabývaly zejména i výpověďmi poškozeného s tím, že o její pravdivosti není pochyb. V této souvislosti nutno poukázat zejména na skutečnost, že poškozený neměl žádného racionálního důvodu vyžadovat „pomoc“ obviněných a tedy ani dovolatele, když současně není důvodu nevěřit poškozenému, že měl z přítomnosti obviněných a z jejich jednání strach a bál se tak na jejich jednání v kritické době upozornit. K namítané absenci dovolatelem požadovaných (a soudy neprovedených) důkazů je na místě pouze stručně uvést, že soudy svá rozhodnutí opřely o takové důkazy, které jim svým rozsahem i závažností umožnily učinit závěr, ke kterému také nakonec dospěly. V tomto směru se jedná o jednoznačnou výpověď poškozeného i svědka J. S. i okolnosti, za kterých byl nalezen pas i peníze v prostoru benzinové čerpací stanice, kde se všichni aktéři popsané události pohybovali. Požadované doplnění provedeného dokazování i v tomto směru dovolatelem nabídnuté důkazy se tak za daných okolností jeví jako redundantní, což také v důvodech svého rozhodnutí odvolací soud uvedl. Z pohledu uplatněného dovolacího důvodu tak uplatněné námitky nemohou obstát a to ani z pohledu dovolatelem namítaných ustanovení Listiny základních práv a svobod, když řízení v dané věci vedené před soudy lze označit jako korektní a to zejména i z hledisek principů práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20.října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka