ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.1064.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 1064/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. října 2004 dovolání obviněného Ing. J. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 3 To 30/2004, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 33 T 4/2001, a rozhodl takto:
Dovolání Ing. J. P. se podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 33 T 4/2001, byl obviněný Ing. J. P. uznán vinným trestným činem zkrácení daně a podobné platby podle §148 odst. 1, 3, písm. b) tr. zákona, ve znění novely zák. č. 265/2001 Sb., a pokračujícím trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální pojištění, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zákona ve znění novely zák. č. 265/2001 Sb.
Za tyto trestné činy a za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zákona, pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona a trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákona vždy ve znění novely zák. č. 265/2001 Sb., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 4. 2002, č.j. 33 T 17/2000-1651 ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 4 To 51/02, mu byl uložen podle §248 odst. 3 tr. zákona ve znění novely zák. č. 265/2001 Sb. a §35 odst. 1 tr. zákona a §35 odst. 2 tr. zákona souhrnný trest odnětí svobody na 3, 5 roku. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zákona mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu soukromého podnikání na dobu 4 let. Podle §37a tr. zákona byl zrušen výrok o vině z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 11. 2003, č.j. 5 T 260/99-292, výrok o trestu tohoto rozsudku, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad. Podle §35 odst. 2 tr. zákona byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 4 To 51/02 ve věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 33 T 17/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podkladem výroku o vině výše uvedeného rozsudku soudu prvního stupně se stalo zjištění podrobně rozvedené pod body I. a II. výroku tohoto rozsudku.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 4. 5. 2004 Vrchní soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 3 To 30/2004 podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek pod bodem I. a ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu sám znovu rozhodl tak, že obviněného Ing. J. P. uznal vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona ve znění novely zák. č. 265/2001 Sb. za skutek spočívající v tom, že obviněný jako jednatel obchodní společnosti D. s. s.r.o. K. v roce 1996 a 1997 podal Finančnímu úřadu v K. přiznání k dani z přidané hodnoty, když nejméně v deseti případech tato daňová přiznání vycházela z údajů, které byly v rozporu se skutečně proběhlými přijatými a uskutečněnými zdanitelnými plněními a v důsledku toho jím řízená obchodní společnost zaplatila na dani z přidané hodnoty o 597.682,50 Kč méně, než by dle zákona o dani z přidané hodnoty měla zaplatit; o částku 597.682,50 Kč tak poškodil Českou republiku zastoupenou Finančním úřadem v K.
Za tento trestný čin a trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zákona, ve znění novely zák. č. 265/2001 Sb. zrušením nedotčeného a trestné činy, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 4. 2002, č.j. 33 T 17/2000-1651 ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8., sp. zn. 4 To 51/02, byl obviněný odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zákona ve znění novely zák. č. 265/2001 Sb. a §35 odst. 2 tr. zákona, k souhrnnému trestu odnětí svobody na 3,5 roku. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zákona byl dále odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu soukromého podnikání na dobu 4 let. Podle §37a tr. zákona byl zrušen výrok o vině z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 11. 2003, č.j. 5 T 260/99-292, výrok o upuštění od uložení souhrnného trestu tohoto rozsudku, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad. Podle §35 odst. 2 tr. zákona byl zrušen výrok o trestu, který mu byl uložen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 4 To 51/02, ve věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 33 T 17/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti výše uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 30. 7. 2004, tedy ve lhůtě podle §265e tr. řádu (blanketní) dovolání. V něm pouze konstatuje, že proti výše uvedeným rozhodnutím podává dovolání, které dodatečně písemně odůvodní.
Přípisem ze dne 12. 8. 2004 byl obhájce obviněného vyzván ve smyslu ustanovení §265h tr. řádu k odstranění vad podání.
Dopisem obhájce obviněného datovaným dne 18. 8. 2004, osobně doručeným Krajskému soudu v Plzni dne 25. 8. 2004 bylo dovolání upřesněno a doplněno. Dovolatel v tomto doplnění uvádí, že dovolání směřuje proti výrokům soudu o vině a trestu pod body I. a II., a to z důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a odůvodňuje svůj návrh, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí a aby věc přikázal Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Dále se Nejvyšší soud musel zabývat otázkou, zda podané dovolání splňuje náležitosti podle ustanovení §265f tr. řádu. Dospěl k závěru, že dovolání ze dne 30. 7. 2004 tyto náležitosti nesplňuje, neboť jsou v něm uvedena pouze rozhodnutí soudů, proti kterým podání směřuje a skutečnost, že jde o dovolání, které bude odůvodněno dodatečně, tedy tzv. blanketní dovolání. Proto také bezprostředně došlo k výzvě soudu prvního stupně učiněné ve smyslu ustanovení §265h tr. řádu.
Přípis doručený Krajskému soudu v Plzni dne 25. 8. 2004 sice chybějící podstatné náležitosti doplňuje, ale v řízení o dovolání již k obsahu tohoto přípisu nemůže býti přihlíženo. Z dokladů ve spisu je totiž zřejmé, že zákonná dvouměsíční lhůta dle §265e tr. řádu k podání dovolání počala běžet dnem 18. 6. 2004, kdy byl obviněnému doručen rozsudek Vrchního soudu v Praze. Lhůta k podání dovolání tedy skončila dne 18. 8. 2004. V této lhůtě bylo podáno dovolání bez náležitostí předepsaných ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu. V tomto podání není dovolatelem uvedeno, proti kterému výroku a v jakém rozsahu se dovolává, čeho se domáhá a také jakýkoli odkaz na některý z dovolacích důvodů podle §265b tr. řádu. Podání tedy postrádá i ty náležitosti, které s ohledem na obsah ustanovení §265f odst. 2 tr. řádu nelze měnit po uplynutí lhůty k podání dovolání. Jestliže tedy v původním dovolání z 30. 7. 2004 nebyly tyto náležitosti vůbec uvedeny, nebylo je logicky možné relevantně uvádět či dokonce měnit po datu 18. 8. 2004. Z písemností založených ve spisu vyplývá, že doplnění dovolání je sice datováno dnem 18. 8. 2004, nicméně tento přípis byl krátkou cestou doručen soudu až dne 25. 8. 2004, tedy týden po uplynutí zákonné lhůty k podání dovolání.
Z přiloženého trestního spisu je dále zřejmé, že dovolatel v doplnění svého blanketního podání sice dodržel dvoutýdenní lhůtu stanovenou dle §265h tr. řádu ve výzvě soudu prvního stupně, ale protože současně překročil zákonnou maximální dvouměsíční lhůtu dle §265e tr. řádu, pokud jde o doplnění těch náležitostí dovolání, které po uplynutí této lhůty není dle §265f odst. 2 tr. řádu možno měnit (logicky tedy ani poprvé uvést), nemůže býti k takovému doplnění v řízení o dovolání přihlédnuto. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu lhůta k odstranění vad totiž není prostředkem k prodloužení lhůty k podání dovolání a k dispozicím s ním způsobem v ní zákonem umožněným. Z uvedeného je tedy zřejmé, že doplnění dovolání nebylo učiněno právně relevantním způsobem a je tedy na něj nutno pohlížet jako na dovolání, které postrádá náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. řádu.
V této souvislosti je vhodné připomenout i ustanovení §265e odst. 4 tr. řádu, dle kterého navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, nesplňuje-li náležitosti obsahu dovolání. Protože Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání postrádá náležitosti dle §265f odst. 1 tr. řádu, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona, aniž by věc meritorně přezkoumával tak, že dovolání obviněného Ing. J. P. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 20. října 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h