ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.1065.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 1065/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. prosince 2004 o dovolání obviněného J. P., proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 13/2004 ze dne 5. 2. 2004, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 T 41/2003, takto:
1. Rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 13/2004 ze dne 5. 2. 2004, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 18 T 41/2003 ze dne 15. 10. 2003, se podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušuje.
2. Současně se podle §265k odst. 2 trestního řádu zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Podle §265l odst. 1 trestního řádu se Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 18 T 41/2003 ze dne 15. 10. 2003, byl obviněný J. P. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), zakládajícím se skutkově na tom, že (citována skutková věta výroku o vině) „dne 23. 8. 2000 na základě obchodního vztahu se spol. S. P., s.r.o., jako zástupce spol. B. H., s.r.o. a B. H. UK Ltd. odebral od spol. S. P., s.r.o., 645 ks dekorativních talířů s tím, že dne 24. 8. 2000 odlétá do L. za účelem zajištění platby za odebrané zboží, načež fakturu č. 2000100 na částku 16.604,94 GBP dohodnutým způsobem neuhradil, přičemž v měsíci květnu 2001 odebrané zboží prodal v N., čímž jednatele spol. S. P., s.r.o. uvedl v omyl, čímž spol. S. P., s.r.o. způsobil škodu ve výši 970.907,40 Kč.“ Za uvedený trestný čin byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, jehož výkon byl odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let.
Podle §228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) uznal obvodní soud obviněného povinným k náhradě škody poškozené společnosti S. P., s. r. o., ve výši 935. 357,- Kč.
V předmětné věci podal odvolání pouze obviněný. Rozhodl o něm Městský soud v Praze pod sp. zn. 9 To 13/2004 dne 5. 2. 2004 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku ohledně délky zkušební doby. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl, že se obžalovanému při nezměněném výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a výroku o trestu odnětí svobody v délce 2 (dvou) roků podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu 2 (dvou) roků. V ostatních částech ponechal odvolací soud napadené rozhodnutí soudu nalézacího nedotčeno.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání (dále jen dovolatel), a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí.
Za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí nalézacího soudu, potvrzené soudem odvolacím, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel má za to, že soudem zjištěný skutek nevykazuje zákonné znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným, zejména znaky subjektivní stránky, neboť mu nebyl prokázán úmysl.
Popírá též naplnění znaků objektivní stránky trestného činu podvodu, jímž byl uznán vinným, tj. protiprávního jednání a s ním v příčinné souvislosti vzniklé škody, včetně obohacení pachatele nebo jiného uvedeným způsobem. Zejména vytýká ignorování smluvního ujednání mezi B. H. UK Ltd. a společností S. P., s. r. o., zvláště pak smlouvy ze dne 3. 1. 2000, která jinak byla v předmětném trestním řízení listinným důkazem. Z této listiny je podle názoru dovolatele možné vyvodit jednoznačný závěr, že platby mezi smluvními stranami probíhaly měsíčně nebo ve dvouměsíčních intervalech prostřednictvím šeků. Na základě této smlouvy mělo být dodáno celkem 3.043 kusů talířů. S ohledem na smluvní množství talířů považuje dovolatel za chybnou úvahu soudu, že se inkriminovaného dne (23. 8. 2000) jednalo o poslední zásilku. Bez významu také nebyl stav vzájemných pohledávek firem dovolatele a poškozeného v kritické době, ohledně čehož dovolatel učinil civilněprávní úkon směřující k započtení pohledávek a mající podle jeho názoru význam z hlediska §65 tr. zák.
S odkazem na argumentaci uvedenou dovolatelem tento navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze, jak byl specifikován ve výrokové části tohoto usnesení, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Dovolatel současně žádá a navrhuje, aby v souladu s ustanovením §265o odst. 1 tr. ř. předseda senátu Nejvyššího soudu odložil výkon napadeného rozhodnutí.
Předseda senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručil opis dovolání odsouzeného nejvyšší státní zástupkyni k vyjádření.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně) ve svém vyjádření k dovolání předně uvádí, že dovolací námitky obviněného jsou zcela shodné s námitkami, které uplatnil v odvolacím řízení. Napadenému rozsudku takto vytýká, že odvolací soud aproboval jako správný výrok o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., ačkoliv dokazování probíhalo jednostranně, přičemž dovolatel neměl v úmyslu poškozeného uvést v omyl. Mezi firmami, které dovolatel zastupoval a poškozeným se jednalo o obchodní vztah, založený smlouvou a nejpozději dne 12. 1. 2001 zanikla trestnost činu, neboť k tomuto datu učinil obviněný úkon směřující k započtení pohledávek.
Za relevantní námitku považuje vyjádření státní zástupkyně obviněným tvrzenou absenci podvodného úmyslu. Je zřejmé, uvádí státní zástupkyně, že v popisu skutku ve výroku rozhodnutí nalézacího soudu, citovaného výše, částečně chybí údaje právě ke znakům subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu, kdy soud nekonkretizoval všechny příslušné skutkové okolnosti odpovídající danému zákonnému znaku („uvedl někoho v omyl“), ale nahradil je citací tohoto znaku z právní věty (č. l. 21). Podle jejího názoru však za dané situace nelze dospět k závěru, že takto popsaný skutek není trestným činem, protože v odůvodnění rozsudku jsou tyto okolnosti dostatečně konkretizovány.
Námitku dovolatele, že nebyl použit §65 tr. zák. o zániku společenské nebezpečnosti jeho činu, vzhledem k vzájemnému zápočtu pohledávek dovolatele a poškozeného, považuje vyjádření za neopodstatněnou. Citované ustanovení totiž míří na zcela jiné situace, než o jakou se jednalo v této trestní věci.
V té návaznosti státní zástupkyně navrhuje Nejvyššímu soudu, aby podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud proto zkoumal, zda dovolání odsouzeného, podané jím z důvodu vymezeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je opodstatněné.
Uvedený dovolací důvod [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] přichází v úvahu, jak již uvedeno, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V této souvislosti je potřeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutková zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě doplňování dokazování, ani v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři (viz sp. zn. 5 Tdo 775/2002).
Nejvyšší soud i v případě dovolatele proto vycházel ze skutku popsaného ve výroku citovaného rozsudku soudu prvního stupně.
Ve shodě s názorem státní zástupkyně má Nejvyšší soud za to, že v popisu skutku ve výroku rozhodnutí nalézacího soudu o vině nejen částečně, nýbrž zcela chybí údaje právě ke znakům subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu, protože nalézací soud nekonkretizoval všechny příslušné skutkové okolnosti odpovídající danému zákonnému znaku. Ovšem na rozdíl od názoru státní zástupkyně nemůže považovat za dostačující, že jsou tyto okolnosti dostatečně konkretizovány v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. Je vůbec otázkou, zda se tak ve skutečnosti vlastně stalo, když nalézací soud ve svém odůvodnění zaměňuje, tedy ztotožňuje subjektivní stránku předmětného trestného činu (podvodný úmysl) se znakem jeho stránky objektivní, spočívající v uvedení někoho v omyl (č. l. 9); ostatně stejného pochybení se dopustila i státní zástupkyně (č. l. 21).
Tak jak nemůže absentovat v odůvodnění soudního rozhodnutí vztah mezi skutkovými zjištěními a hodnocením důkazů o nich na straně jedné a právními závěry na straně druhé (srov. IV. ÚS 564/02, Sb. n. u. ÚS Sv. č. 30, nález č. 108), tím spíše nemůže být ani nedostatečný, tedy v tom smyslu absentující výrok suplován pouze odůvodněním, neboť toto se nemá tím pádem k čemu vztahovat. Je celkem nadbytečné zdůrazňovat, že z hlediska deklaratorně-konstitutivní povahy výroků trestních rozsudků jsou relevantní právě jenom tyto výroky, nikoliv jejich odůvodnění.
Pokud tedy hodlal nalézací soud a ve shodě s ním i soud odvolací právně kvalifikovat skutek popsaný ve skutkové větě rozsudku soudu prvně jmenovaného jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., musel by při tom vycházet ze skutku zjištěného a formulovaného jinak, než se stalo. Tedy tak, aby z něj byla patrná i zákonem požadovaná subjektivní stránka, tzn. podvodný úmysl, existující přinejmenším v době páchání vlastního podvodného jednání (R č. 56/94).
Vycházeje z těchto zjištění a z nich plynoucích závěrů, musel Nejvyšší soud konstatovat, že podané dovolání je důvodné přinejmenším vzhledem k právně kvalifikační vadě skutku týkající se skutkového základu podvodného úmyslu. Proto mu nezbylo, než podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušit jak napadené rozhodnutí soudu odvolacího, tak i rozhodnutí soudu nalézacího, jak byla obě specifikována ve výroku tohoto usnesení, neboť obě jmenovaná rozhodnutí byla zatížena stejnou vadou.
Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud Obvodnímu soudu pro Prahu 4 pak přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, neboť výše zjištěná pochybení, zakládající se na ztotožnění znaku subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. s jeho stránkou objektivní vznikla původně právě u soudu nalézacího.
Vzhledem k tomu, že bylo podle §265k tr. ř. rozhodnuto o zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího i nalézacího soudu, jemuž zároveň Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí, neboť s přihlédnutím k povaze uplatněných důvodů dovolatelem bylo zřejmé, že vadu napadeného rozhodnutí nelze odstranit ve veřejném zasedání, bylo rozhodnuto podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v zasedání neveřejném, když za dané situace již není důvod k rozhodnutí o povolení odkladu výkonu napadaného rozhodnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka