Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13.10.2004, sp. zn. 3 Tdo 1087/2004 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.1087.2004.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.1087.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 1087/2004 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. října 2004 dovolání obviněného J. B., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 12. 2003, sp. zn. 6 To 693/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 330/2003, a rozhodl takto: Dovolání J. B. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. 2 T 330/2003, byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákona, za který byl odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 23. 4. 2003 kolem 17.00 hodiny v Ž., okres L., v domě na N. P. M., vykopnutím vstupních dveří vnikl do bytu užívaného bývalou družkou L. Ch., a společnými dětmi, uvnitř bytu chytil L. Ch. za vlasy, přitlačil ji k zemi a kolenem udeřil do pravé tváře a vyhrožoval jí zabitím v případě, že neodvolá svoji výpověď v další trestní věci proti němu vedené, v důsledku napadení utrpěla poškozená otok a hematom v pravé tváři. Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 12. 12. 2003 Krajský soud v Ústí nad Labem. Ten svým usnesením sp. zn. 6 To 693/2003 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl. Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Lounech dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí soudu druhého stupně o zamítnutí odvolání a odkazuje se na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyslovuje názor, že oba soudy nesprávně hodnotily důkazy, že kromě výpovědi poškozené a posudku znalkyně nebyly provedeny jiné přímé či nepřímé důkazy, vyslovuje nesouhlas s tím, jak soud hodnotil provedený znalecký posudek a dochází k závěru, že rozhodnutí obou soudů vychází z neprokázaných skutečností a že jeho vinu se nepodařilo náležitě prokázat. V tom, že dle jeho názoru obecné soudy řádně nezhodnotily uvedené skutečnosti, spatřuje porušení jeho práv na spravedlivý proces. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby sám rozhodl o tom, že se obviněný zprošťuje viny, popřípadě aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Současně žádá o přerušení výkonu rozhodnutí, proti kterému podává dovolání. K této žádosti obviněného ovšem není doložen příslušný návrh předsedy senátu soudu prvního stupně. K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že ačkoli je v dovolání formálně použit dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obsah dovolání směřuje výhradně proti skutkovým zjištěním soudu, resp. do oblasti hodnocení důkazů. Proto navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu). Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněný v něm sice formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod, ale svoje námitky staví pouze na tom, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudu a prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Tím, že se obviněný cestou dovolání domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usiluje o navození takové procesní situace, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně. V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. B. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání. Navrhl-li obviněný v rámci podaného dovolání, aby byl odložen výkon napadeného rozhodnutí, nutno uvést, že návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení §265h odst. 3 tr. řádu pouze předseda senátu soudu prvního stupně. Protože tak v projednávané věci neučinil, nebylo o předmětném návrhu dovolatele rozhodováno. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu). V Brně dne 13. října 2004 Předseda senátu: Mgr. Josef H e n d r y c h

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/13/2004
Spisová značka:3 Tdo 1087/2004
ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.1087.2004.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20