ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.1126.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 1126/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. října 2004 dovolání obviněného J. B., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 5. 2004, sp. zn. 50 To 42/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 5 T 13/2001, a rozhodl takto:
Dovolání J. B. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 5 T 13/2001, byl obviněný J. B. uznán vinným spolu s obviněným R. B. pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zákona, a jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zákona, trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zákona a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zákona. Za tyto trestné činy byl podle §221 odst. 1 tr. zákona, §42 odst. 1 tr. zákona a §35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 4 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně ohledně obviněných J. B. a R. B., že dne 20. 8. 1988, kolem 16.00 hod zazvonil obžalovaný R. B. u dveří bytu J. Č. v A., v ulici P., okr. Ch., a poté co J. Č. otevřel, udeřil Č. pěstí do obličeje, vešel do bytu, nejméně 1 krát kopl Č. do ledvin, vulgárně nadával své manželce G. B., která v té době byla v bytě J. Č. a J. Č. vyhrožoval zpřelámáním kostí, poté z bytu odešel s tím, že se ještě vrátí a asi za 10 minut se opět vrátil a oznamoval, že za ním následuje jeho bratr obžalovaný J. B., a že tento je všechny zabije, přičemž on i obžalovaný B. si sami otevřeli dveře bytu a vevnitř bytu po svém příchodu obžalovaný J. B. vulgárně nadával J. Č. a G. B., asi hodinu mlátil J. Č. tím způsobem, že ho opakovaně bil pěstmi do obličeje, kopal ho do zad a do hlavy, a obžalovaný R. B. několikrát za tuto dobu udeřil G. B. pěstí do obličeje, a počas bití nutili poškozené odpovídat na intimní otázky a vyžadovali od nich, aby předvedli soulož, přičemž obžalovaný J. B. J. Č. stáhl kalhoty a slipy a obžalovaný R. B. roztrhl G. B. sukni a kalhotky, a tímto jednáním utrpěla poškozená G. B. přinejmenším pohmoždění hlavy a krční páteře s dobou léčení minimálně 1 týden a poškozený J. Č. utrpěl otřes mozku 1. stupně, zhmoždění bederní krajiny, převážně vlevo, zhmoždění levé ledviny s krvácením do močových cest, zhmoždění hlavy v levé spánkové a temenní krajině s dobou hospitalizace od 20. 8. do 26. 8. 1998 a léčením do 14. 9. 1998 a podle znaleckého posudku z oboru chirurgie mohla G. B. utrpět vážná zranění – poranění, respektive zlomeniny nosních kůstek, okraje očnice, jařmových oblouků, horní a dolní čelisti, zubů, nitrolební krevní výron nebo zhmoždění mozku, a poškozený J. Č. podle znaleckého posudku z oboru chirurgie mohl utrpět zlomeniny kostí obličeje, lebky, poranění zubů, očí, sluchového ústrojí, nitrolební krvácení, pohmoždění mozku, těžké poranění levé ledviny až ztrátu levé ledviny, zlomeninu páteře v bederní oblasti. Obžalovaný J. B. byl rozsudkem OS Cheb 4 T 146/89 ze dne 27. 9. 1989 odsouzen pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 3,5 roku, ze kterého byl podmíněně propuštěn dne 28. 9. 1990, přičemž ve zkušební době podmíněného propuštění se neosvědčil a zbytek trestu odnětí svobody po jeho nařízení vykonal dne 21. 9. 1996, a dále rozsudkem OS Cheb 4 T 22/91 ze dne 15. 8. 1991 ve spojení s rozsudkem KS v Plzni 2 To 226/91 ze dne 1. 10. 1991 byl odsouzen pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, který vykonal 4. 1. 1996.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný J. B. odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 10. 5. 2004 Krajský soud v Plzni. Ten svým rozsudkem sp. zn. 50 To 42/2004 zrušil podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu ohledně tohoto obviněného napadený rozsudek ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. řádu sám znovu rozhodl tak, že J. B. uložil podle §222 odst. 1 tr. zákona za použití §42 odst. 1 a §35 odst. 2 tr. zákona souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 let a 4 měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zákona byl současně zrušen celý výrok o trestu trestního příkazu Okresního soudu v Chebu ze dne 13. 12. 2001 čj. 3 T 151/2001-25, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Chebu dovolání, ve kterém napadá výrok o vině i výrok o trestu odsuzujícího rozsudku s tím, že se odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvádí, že nesprávné právní posouzení spatřuje jednak v tom, že byl uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví dle §222 odst. 1 tr. zákona, jednak v tom, že byl posouzen jako zvlášť nebezpečný recidivista a rovněž v tom, že dle jeho názoru mu byl uložen trest nepřiměřeně vysoký a přísný. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Plzni a buď aby sám ve věci rozhodl (neuvádí jakým rozhodnutím), popřípadě aby věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten konstatuje, že námitky dovolatele týkající se uloženého trestu neodpovídají použitému dovolacímu důvodu, ani jinému z dovolacích důvodů dle §265b tr. řádu a že tedy pokud by se dovolání svým obsahem omezovalo pouze na tyto námitky, muselo by být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Námitky obviněného týkající se právní kvalifikace jeho jednání a posouzení jeho osoby jako zvlášť nebezpečného recidivisty označuje sice za námitky, odpovídající svým obsahem použitému dovolacímu důvodu, nicméně je shledává jako zjevně neopodstatněné. Z tohoto důvodu navrhuje, aby dovolání J. B. bylo odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, zmíněnému dovolacímu důvodu odpovídá mimořádný opravný prostředek obviněného jen zčásti. Námitky obviněného, které směřují proti uloženému trestu, nejsou podřaditelné pod zmíněný dovolací důvod ani žádný jiný z dovolacích důvodů dle §265b tr. řádu. Dovoláním lze napadnout uložený trest toliko tehdy, pokud by dovolatel tvrdil, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným /§265b odst. 1 písm. h) tr. řádu/. Takové námitky však obviněný nevznáší (pouze vyslovuje názor, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný a vysoký trest) a roto námitky vznesené proti uloženému trestu z jiných důvodů,než které odpovídají zmíněnému zákonnému dovolacímu důvodu,v řízení o dovolání přezkoumávat nelze.
Nejvyšší soud dále dospěl k závěru, že použitému dovolacímu důvodu ani jinému z dovolacích důvodů dle §265b tr. řádu neodpovídá ani ta část dovolání, ve které obviněný tvrdí, že soud pochybil, když jeho jednání kvalifikoval jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zákona. Je sice pravdou, že dovolatel v souladu s použitým dovolacím důvodem namítá údajně nesprávnou právní kvalifikaci skutku, nicméně podstatou námitek obviněného v této věci je zpochybnění skutkových zjištění soudu, která k právnímu závěru o této právní kvalifikaci vedla. Dovolatel ve svých námitkách nenamítá, že rozhodnutí soudu spočívá (tedy je založeno) na nesprávném právním posouzení, ale z obsahu námitek je zjevné, že k údajně nesprávné právní kvalifikaci soud dospěl až na podkladě skutkových zjištění, s nimiž právě dovolatel nesouhlasí, a to zejména se skutkovými zjištěními vedoucími k právnímu posouzení subjektivní stránky trestného činu. Protože mezi učiněnými skutkovými zjištěními uvedenými v odsuzujícím rozsudku a právní kvalifikací jednání obviněného není rozporu a protože v rámci řízení o dovolání nelze samotná učiněná skutková zjištění přezkoumávat, Nejvyšší soud konstatuje, že ani tuto část dovolání obviněného nepovažuje za přezkoumatelnou, neboť neodpovídá dovolacím důvodům uvedeným v taxativním výčtu uvedeném v ustanovení §265b tr. řádu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je v souladu s použitým dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu toliko ta část dovolání obviněného, ve které jsou vzneseny námitky proti posouzení osoby obviněného jako zvlášť nebezpečného recidivisty. Z obsahu trestního spisu je zcela zjevné (ačkoli obviněný sám s tím nesouhlasí), že v posuzovaném případě jsou splněny všechny podmínky uvedené v §41 tr. zákona. Jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí obou soudů, tyto se právním posouzením jak formálních, tak i materiálních podmínek zvlášť nebezpečné recidivy u obviněného v dostatečné míře zabývaly a v této věci dospěly i ke správnému závěru. U obviněného jde o těžko převychovatelného jedince, u něhož je v nyní posuzované věci s ohledem na předchozí odsouzení za zvlášť závažné úmyslné trestné činy, dobu, která uplynula od výkonu posledního uloženého trestu odnětí svobody, jakož i skutečnost předchozího odsouzení za použití §41 odst. 1 tr. zákona dostatečně naplněn i materiální znak zvlášť nebezpečné recidivy ve smyslu ustanovení §41 odst. 1 tr. zákona. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že tuto část námitek je vzhledem k výše uvedenému nutno považovat za zjevně neopodstatněnou.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je v jeho přezkoumatelné části zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. B. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 20. října 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h