ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.1220.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 1220/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2004 dovolání obviněného J. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 8 To 310/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 25 T 26/2003, a rozhodl takto:
Dovolání J. M. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 9. 2. 2004, sp. zn. 25 T 26/2003, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a jiné podobné povinné platby podle §148 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákona, a byl podle §148 odst. 3 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zákona a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 22. 4. 1996 jako jednatel společnosti U. P., s.r.o. se sídlem P., podal na finančním úřadě P. 6 daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za 1. čtvrtletí 1996, ve kterém nárokoval nadměrný odpočet DPH ve výši 990 051,- Kč, který podložil fakturou vystavenou firmou K. T. se sídlem P. na částku 5 490 000,- včetně 22% DPH uhrazenou v hotovosti, přesto, že k uskutečnění zdanitelného plnění nedošlo, faktura proplacena nebyla a nárok na nadměrný odpočet DPH nenastal, Finanční úřad pro Prahu 6 částku 990 051,- Kč poukázal na účet společnosti U. P., s.r.o.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval dne 23. 6. 2004 ve veřejném zasedání Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 8 To 310/2004 odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. řádu.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 dovolání, ve kterém napadá usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, přičemž se odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (v textu dovolání zjevným omylem uveden odkaz na o.s.ř.). V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný zpochybňuje skutková zjištění soudu. Tvrdí, že před soudem prvního stupně nebylo prokázáno, že se stal skutek, z jehož spáchání byl shledán vinným, dále že řízení před soudem prvního stupně trpělo procesními vadami a že vzhledem k jeho nevině není důvodu, aby byl trestán. Vytýká soudu prvního stupně, že neprovedl všechny potřebné důkazy, že jeho vina žádnými provedenými důkazy nebyla prokázána, že soud ignoroval jeho vysvětlení obsažené v odvolání, jakož i svědecké výpovědi. Jako procesní chybu vytýká postup při provádění důkazů, konkrétně skutečnost, že soudy obou stupňů neuvedly číslo spisu, který by dokládal, za jakou činnost a jakým způsobem byla odsouzena svědkyně T. a že tedy argumentace tímto případem byla irelevantní. Vyslovuje názor, že celé jeho obvinění a následný průběh řízení má za cíl státem nařízenou persekuci (byť nedůvodnou) všech osob, které kdy spolupracovaly s p. M. Ř.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí (neuvádí, zda se má jednat o usnesení odvolacího soudu nebo i o rozsudek soudu prvního stupně) a aby buď věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby sám ve věci rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněný v něm sice formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod, ale svoje námitky staví pouze na tom, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudu, zpochybňuje způsob provádění důkazů a prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Tím, že se obviněný cestou mimořádného opravného prostředku domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usiluje o navození takové procesní situace, kdy staví dovolací soud do pozice soudu třetího stupně.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. M. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. listopadu 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h