ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.1260.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 1260/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2004 o dovolání podaném J. K., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici B., proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 12 To 195/2004 ze dne 2. 6. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp.zn. 17 T 6/2003, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu se zrušuje rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 17 T 6/2003 ze dne 6. 4. 2004 ve výroku o vině pod bodem 4) ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze sp. zn. 12 To 195/2004 ze dne 2. 6. 2004, ohledně J. K., kterým byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákona ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 trestního zákona.
Z r u š u j e se též celé vadné řízení těmto výrokům o vině předcházející, a to včetně sdělení obvinění J. K. ze dne 22. 9. 2003.
Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušuje celý výrok o trestu, který byl J. K. uložen rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 17 T 6/2003 ze dne 6. 4. 2004 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze sp. zn. 12 To 195/2004 ze dne 2. 6. 2004. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části tohoto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §265l odst. 4 trestního řádu se obviněný J. K. n e b e r e d o v a z b y.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 17 T 6/2003 ze dne 6. 4. 2004 byl dovolatel uznán vinným pod bodem 1) trestným činem maření úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) trestního zákona (dále jen tr. zák.), pod bodem 2) trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák., pod bodem 3) trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a konečně pod bodem 4) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Uvedených trestných činů se dopustil skutky, které jsou popsány ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy a za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 1 T 152/2003 ze dne 13. 10. 2003 mu byl uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání třicetišesti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal J. K. (a také spoluobviněný J. B.) rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 12 To 195/2004 ze dne 2. 6. 2004, a to tak, že podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) obě podaná odvolání zamítl.
Shora citovaná rozhodnutí obou soudů napadl J. K. dovoláním podaným včas, prostřednictvím obhájce a za splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí. Své dovolání zaměřil pouze do výroku o vině stran skutku popsaným pod bodem 4) citovaného rozsudku nalézacího soudu (trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.). a do výroku o trestu. Za dovolací důvody označil ty, které jsou vymezeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. e) a l) tr. ř. V důvodech tohoto mimořádného opravného prostředku poukázal dovolatel na to, že v trestním řízení, které bylo pro uvedený skutek proti němu vedeno došlo k zásadnímu procesnímu pochybení, které spočívalo v tom,že v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 22. 9. 2003 nebyl přesně identifikován skutek, kterého se měl dopustit. V této souvislosti poukázal na ustanovení §160 odst. 1 tr. ř. podle kterého musí výrok usnesení o zahájení trestního stíhání obsahovat popis skutku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. Uvedl, že příslušné usnesení o zahájení trestního stíhání jeho osoby uvedené parametry nesplňuje, zejména tím, že neobsahuje dobu, kdy se měl stát skutek pro který byl zahájeno trestní stíhání. Poukázal na to,že uvedené usnesení uvádí, že „…je dostatečně odůvodněn závěr, že v době od 17,00 do 23,00 v M. B., ul. N. s dosud neztotožněným pachatelem vnikl nezjištěným způsobem, pravděpodobně za použití shodného klíče, do objektu zastavárny „U B.“, kde poté odcizil …..“. Popsanou námitku vznesl dovolatel i v řízení před oběma soudy, když soud I. stupně na ni nereagoval vůbec a soud odvolací uvedl, že nejde o zásadní procesní pochybení, když ze skutkových okolností v usnesení o zahájení trestního stíhání dostatečně plyne o jaký konkrétní skutek se jedná, kde měl být spáchán, co mělo být odcizeno a komu, takže záměna skutku za jiný může přicházet jen stěží v úvahu, navíc za situace, kdy se jedná o násilné vniknutí do konkrétní zastavárny a to ojedinělé, v kratším časovém období se neopakující. V této souvislosti dovolatel namítl, že je právem obviněného, aby hned od počátku svého trestního stíhání věděl co je mu kladeno za vinu a aby se tak mohl adekvátně obhajovat. Poukázal také na to, že inkriminovaný skutek popírá, s ohledem na uvedené se tak ani nedozvěděl, kdy ke skutku došlo, neměl ani jinou možnost jak tuto informaci získat (byl stíhán vazebně) a nemohl tak ani příslušným směrem vést svou obhajobu. Dodal, že vloupání do uvedené zastavárny není žádnou obecně známou skutečností a úvahy o nezaměnitelnost skutku mohlo být zřejmé policii, nikoli však jemu, jako obviněnému, který se ani nedověděl kterého dne se měl předmětné trestné činnosti dopustit. Má takto za to, že stran uvedeného skutku byl trestně stíhán v rozporu se zákonem a v konečném důsledku tak krácen na svém právu na obhajobu a to i ve smyslu čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 22. 9. 2003 tak nepovažuje za právně relevantní akt s účinky zahájení trestního stíhání podle §160 tr. ř., a proto veškeré důkazy opatřené v jeho trestní věci v souvislosti s uvedeným skutkem pod bodem 4) citovaného rozsudku jsou procesně neúčinné a v řízení před soudem nepoužitelné. V uvedené souvislosti také odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 5 Tdo 66/2003 zabývající se obdobnou problematikou. S ohledem na uvedené proto navrhl zrušit citované usnesení Krajského soudu v Praze i citovaný rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi v jeho bodě 4), jakož i vadné řízení tomuto výroku předcházející, zrušit i příslušný výrok o trestu a Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi přikázat, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce), který uvedl, že i on dospěl k názoru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. uplatněný prostřednictvím ustanovení podle §265b odst. 1 písm. l) alinea druhá tr. ř. je v rozsahu namítaném dovolatelem naplněn. Zároveň však uvedl, že v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se zabýval tím, zda zjištěná vada v právním posouzení skutku mohla zásadně ovlivnit postavení obviněného, resp. zda jde o otázku po právní stránce zásadního významu. O takovou situaci však nejde, protože dovolateli byl jednak uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let v trestní sazbě uvedené v ustanovení §187 odst. 1 tr. zák. (ta je v rozsahu od jednoho do pěti let) a jednak dvouletý trest zákazu činnosti v sazbě, která činí podle ustanovení §49 odst. 1 tr. zák. jeden až deset let, když tresty byly ukládány jako souhrnné podle §35 odst. 2 tr. zák. za vícečinný souběh celkem pěti trestných činů. Přestože byl dovolatel citovanými rozhodnutími uznán vinným trestným činem krádeže v rozporu se zákonem, poukázal na to, že pro uvedený trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. je možno vyměřit trest odnětí svobody v rozmezí od šesti měsíců do tří let nebo trest peněžitý, tedy trest podstatně mírnější, než je tomu v případě odpovědnosti za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., přičemž lze předpokládat, že pokud by soud v dané věci ukládal podle §35 odst. 2 tr. zák. tresty pouze za zbývající čtyři trestné činy, pak by dovolateli s přihlédnutím ke kriteriím uvedeným v ustanovení §31 odst. 1 tr. zák. a §23 odst. 1 tr. zák. uložil stejné tresty, jako v případě pravomocného výroku o trestu již citovaného rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Má za to, že při novém ukládání trestu by zřejmě nebyly dány důvody pro jeho zmírnění. Dodal také, že právní názor, že údaj o místu a čase spáchání skutku tvoří nezbytný obsah popisu skutku v usnesení podle §160 odst. 1 tr. ř., je zcela nezpochybnitelný, takže v tomto případě nejde ani o otázku zásadního právního významu. Proto navrhl, aby podané dovolání Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl, neboť je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která měla být z podnětu dovolání řešena, není po stránce právní zásadního významu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Nepřípustnost trestního stíhání je upravena v §11 odst. 1 tr. ř., podle něhož trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, jestliže existuje některý z důvodů uvedených v tomto ustanovení trestního řádu. Zastavení trestního stíhání se týká vždy skutku a nikoli jeho možného právního posouzení podle ustanovení zvláštní části trestního zákona. Výše uvedený dovolací důvod tak spočívá v tom, že příslušný orgán v trestním řízení nerozhodl o zastavení trestního stíhání (§§172, 188, 223, 231, 257 tr. ř.) a došlo tak k jinému rozhodnutí v podobě odsuzujícího rozsudku. Podané dovolání směřuje výlučně ohledně skutku uvedeného pod bodem 4) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu, kdy dovolatel namítl, že ohledně právě tohoto skutku postrádá jeho trestní stíhání zákonný podklad, neboť ve vztahu k němu mu nebylo řádně sděleno obvinění podle §160 odst. 1 tr. ř. Základní náležitostí usnesení o zahájení trestního stíhání je popis skutku, neboť předmětem trestního stíhání je skutek a ten musí být popsán tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, když podstatnou náležitostí je uvedení dostatečných časových údajů v rámci kterých ke skutku došlo. Pokud tato podstatná náležitost chybí, nelze obvinění považovat zákonné ve smyslu ustanovení §160 tr. ř. s tím, že se v takovém případě jedná i o porušení čl. 8 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Tomu koresponduje i základní zásada trestního řízení vyjádřená v ustanovení §2 odst. 1 tr. ř., podle níž nikdo nemůže být stíhán jako obviněný jinak, než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon. V usnesení Policie České republiky, Okresního ředitelství, služba kriminální policie a vyšetřování M. B. o zahájení trestního stíhání dovolatele je uvedeno toto:
Podle ustanovení §160 odst. 1, 5 tr. ř. zahajuji trestní stíhání J. K. (uvedeny osobní údaje obviněného) pro trestný čin krádež podle §247 odst. 1 písm. b),odst. 2 tr. ř., neboť na základě dosud zjištěných skutečností je dostatečně odůvodněn závěr, že:
v době od 17,00 do 23,30 hodin v M. B., ul. N. s dosud neztotožněným pachatelem vnikl nezjištěným způsobem, pravděpodobně za použití shodného klíče, do objektu zastavárny „U B.“, kde poté odcizil spotřební elektroniku, perkusní revolvery a plynovou pistoli nezjištěných značek a rybářské pruty, čímž V. Š. způsobil škodu cca 200.000,-Kč. Jak již uvedeno, skutek musí být nejen v usnesení o zahájení trestního stíhání, ale i v dalších meritorních rozhodnutích přesně označen s uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání a to tak, aby nemohl být zaměněn s jiným a aby byla odůvodněna jeho určitá právní kvalifikace. Skutek samozřejmě musí být takto vymezen ve výroku toho kterého rozhodnutí, když nestačí jeho bližší popis uvedený pouze v důvodech rozhodnutí (v dané věci však nebyl ani takto dostatečně popsán). Jestliže tedy dojde k nedostatečnému vymezení skutku již v usnesení vydaném podle §160 odst. 1 tr. ř., pak důvodně vznikají pochybnosti o tom, zda po celou dobu řízení byla zachována totožnost skutku. Tak tomu bylo i v posuzované věci, kdy citované usnesení Policie České republiky neobsahovalo čas spáchání skutku, když se jedná nepochybně o náležitost podstatnou bez které není popis skutku úplný právě i z hlediska ustanovení §160 odst. 1 tr. ř. V tomto směru lze souhlasit s vyjádřením státního zástupce, že totiž v žádném případě neobstojí způsob, kterým se odvolací soud snažil v posuzované věci vypořádat s faktem, že popis skutku v usnesení vydaném podle §160 odst. 1 tr. ř. neuváděl čas jeho spáchání. Nelze tedy jinak než uzavřít,že nebyly dodrženy nezbytné náležitosti pro řádné sdělení obvinění podle §160 odst. 1 tr. ř. v rámci citovaného usnesení, jehož obsah tak neodpovídá zákonnému požadavku nezaměnitelnosti skutku. Řádné zahájení trestního stíhání je nejen jeho obligatorní podmínkou a počátkem přípravného řízení, jíž je realizována zásada zákonného procesu, ale má též zásadní význam pro realizaci práv obviněného na obhajobu z hlediska ustanovení §33 tr. ř. a tedy zejména umožnit obviněnému uvádět okolnosti a důkazy ke své obhajobě. Citované usnesení Policie České republiky ze dne 22. 9. 2003 tak nelze považovat za právně relevantní akt,který by měl účinky zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř., z čehož plyne, že důkazy opatřené ve věci dovolatele od zmíněného data jsou ve vztahu k inkriminovanému skutku /pod bodem 4) citovaného rozsudku soudu prvního stupně ohledně něhož nebylo zákonným způsobem zahájeno trestní stíhání/ procesně neúčinné a nepoužitelné v řízení před soudem.
Ve vztahu k užití postupu podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. navrhovaného státním zástupcem je dovolací soud toho názoru, že v dané věci není zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného, když není na místě akceptovat jeho úvahy o budoucím rozhodnutí soudů z hlediska uložení trestu a to ani s poukazem na srovnání trestních sazeb u jednotlivých trestných činů i s náhledem, že je nerozhodné zda trest je ukládán za souběh čtyř nebo pěti trestných činů. Naopak podle názoru dovolacího soudu je na místě v tomto směru a k těmto diferencím přihlédnout, když z hlediska dovolatele není ani zanedbatelné zda bude či nebude uznán vinným dalším trestným činem a to majetkového charakteru, když i tato skutečnost může být v budoucnu posuzována v souvislosti s osobou dovolatele.
Nejvyšší soud proto shledal dovolání J. K. na základě popsaných skutečností důvodným. To však pouze co se týče trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., když se jedná o skutek popsaný ve výrokové části citovaného rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 4), když námitky dovolatele směřovaly výhradně pouze proti uvedenému skutku, resp.trestnému činu, který v něm soudy shledaly. Za tohoto stavu zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 12 To 195/2004 ze dne 2. 6. 2004 v rozsahu týkajícím se J. K. a rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 17 T 6/2003 ze dne 6. 4. 2004 v části týkající se trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. obsažené ve skutkové i právní větě citovaného rozsudku pod bodem 4). Nejvyšší soud zrušil též celé vadné řízení tomuto výroku o vině předcházející, a to včetně usnesení o zahájení trestního stíhání J. K. ze dne 22. 9. 2003 (pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák.) V důsledku částečného zrušení napadeného rozhodnutí ve výroku o vině také Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265k odst. 2 tr. ř. zrušil celý výrok o trestu, který byl obviněnému citovanými rozhodnutími uložen a současně také zrušil další rozhodnutí na zrušené části tohoto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále potom přikázal podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodne o trestu dovolatele za trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák. a nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. (bod 1-3 citovaného rozsudku), které zůstaly tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu nedotčeny.
Pokud jde o další skutek, jímž byl dovolatel uznán vinným výše uvedenými rozhodnutími, nebrání toto rozhodnutí Nejvyššího soudu tomu, aby ohledně něho mohlo být zahájeno trestní stíhání zákonným způsobem a to v souladu s ustanovením §160 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť rozhodl o částečném zrušení napadeného rozhodnutí podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. a o přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí podle §265l odst. 1 tr. ř., protože je zřejmé, že shledanou vadu nelze odstranit ve veřejném zasedání.
Protože obviněný J. K. vykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 17 T 6/2003 ze dne 6. 4. 2004 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze sp. zn. 12 To 195/2004 ze dne 2. 6. 2004 a Nejvyšší soud k dovolání obviněného citované usnesení odvolacího soudu a v přesně určené části i rozsudek nalézacího soudu zrušil, včetně celého výroku o trestu, který byl dovolateli uložen, je další výkon trestu na základě uvedených (takto nepravomocných) rozhodnutí, nepřípustný.
Podle §265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
V souvislosti s uvedenými skutečnostmi Nejvyšší soud zjistil, že dovolatel v současné době vykonává ve věznici S. p. R. trest odnětí svobody, který mu byl uložen pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 180/2001 v délce pěti roků a šesti měsíců s tím, že výkon tohoto trestu nastoupil dne 23. 3. 2004 a výkon tohoto trestu ukončí dnem 27. 3. 2007. Teprve po výkonu tohoto trestu by měl nastoupit výkon trestu, který mu byl uložen pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 17 T 6/2003 ve výměře třicetišesti měsíců, když právě tento rozsudek a s ním spojené již citované usnesení Krajského soudu v Praze je předmětem rozhodování Nejvyššího soudu,jak již uvedeno shora. Za dané situace a zejména s ohledem na to, že dovolatel vykonává již trest odnětí svobody na základě rozsudku Okresního soudu Mladá Boleslav sp. zn. 2 T 180/2001, jehož výkon končí dnem 27. 3. 2007 rozhodl Nejvyšší soud tak, že jej v posuzované věci nebere do vazby s tím, že dovolatel pokračuje ve výkonu trestu uloženého mu citovaným rozhodnutím, když o dalším trestu v jeho věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 17 T 6/2003 rozhodne s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1260/2004 právě Okresní soud v Mladé Boleslavi znovu. To samozřejmě i s ohledem na zásady při ukládání souhrnného trestu (§35 odst. 2 tr. zák.) a to ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 1 T 152/2003 ze dne 13. 10. 2003, když trest uložený na základě tohoto rozsudku se stal v důsledku tohoto usnesení Nejvyššího soudu znovu aktuálním.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. prosince 2004
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu