ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.160.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 160/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. března 2004 dovolání obviněného J. B., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2003, sp. zn. 9 To 126/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 1 T 73/2002, a rozhodl takto:
Dovolání J. B. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 24. 1. 2003, sp. zn. 1 T 73/2002, byl obviněný J. B. uznán vinným několikanásobným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona a trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 tr. zákona. Za spáchání těchto trestných činů byl podle §250a odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona, §60 odst. 1 písm. a) tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, přičemž podle §60 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byla stanovena délka zkušební doby na 5 let. Podle §60 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákona mu byl stanoven dohled spočívající v tom, že po dobu zkušební doby se podrobí vhodným programům psychologického poradenství ve smyslu ustanovení §26 odst. 4 písm. d) tr. zákona. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zákona byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu 1 roku.
Podkladem výroku o vině trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona se stalo zjištění soudu prvního stupně uvedené pod body 1 – 10 a pod bodem 12 výroku odsuzujícího rozsudku spočívající ve skutkovém zjištění, že obviněný opakovaně řídil různá motorová vozidla, přestože mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 2. 1999 pod sp. zn. 1 T 133/98, který nabyl právní moci dnem 4. 3. 1999, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 5 let.
Podkladem výroku o vině trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 tr. zákona se stalo zjištění soudu prvního stupně uvedené pod bodem 11 výroku odsuzujícího rozsudku, že obviněný dne 9. 7. 2001 v přesně nezjištěné době nahlásil P. Č. s. a.s. v B. škodní událost, a to poškození osobního motorového vozidla Audi 90 Coupe vlastníka B. F., při které mělo dojít k poškození přední kapoty, pravého předního blatníku, pravého reflektoru a k rozbití čelního skla pádem jeho osoby ze žebříku na vozidlo a vozidlo předal do opravy aniž by umožnil P. Č. s. a.s., u které uplatnil škodní událost ve výši 44.197,- Kč za opravu, prohlídku poškozeného vozidla a následně doložil pojišťovně účetní doklady o opravě vozidla, u kterých bylo zjištěno, že byly padělány, čímž by způsobil P. Č. s. a.s. škodu ve výši 28.273,- Kč v případě, že by škodní událost byla likvidována.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Berouně odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání dne 16. 4. 2003 Krajský soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 9 To 126/2003 z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil, a to ve výroku o trestu. S přihlédnutím k §259 odst. 3 tr. řádu znovu sám rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině obviněného J. B. mu uložil podle §250a odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařadil do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zákona mu dále uložil i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 1 roku. Podle §256 tr. řádu bylo odvolání obviněného zamítnuto.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Berouně dovolání, ve kterém napadá výrok o vině oběma trestnými činy napadeného rozsudku a odkazuje se při tom na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého dovolání, pokud jde o výrok o vině trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí, vyslovuje názor, že tento výrok spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť se dle jeho tvrzení jednalo o stav krajní nouze ve smyslu ustanovení §14 tr. zákona. To odůvodňuje tím, že s ohledem na svůj zdravotní stav a nezdravé životní prostředí v P. se odstěhoval na okraj obce T., kam ovšem – opět s ohledem na svůj zdravotní stav – se nemůže dopravovat jinak než motorovým vozidlem, protože jinak by mohl být vystaven nebezpečí vážného poškození svého zdraví nebo smrti. Z toto vyvozuje, že v posuzování naplnění skutkové podstaty uvedeného trestného činu zde byla dána okolnost vylučující protiprávnost jeho jednání, a to případ krajní nouze.
Pokud jde o výrok o vině trestným činem pojistného podvodu, vznáší dovolatel námitky proti hodnocení důkazů oběma soudy, vyslovuje názor, že o jeho vině tímto trestným činem byly důvodné pochybnosti a že soudem nebyly vzaty v úvahu důkazy, které v řízení obviněný předkládal. V tom spatřuje s ohledem na použitý dovolací důvod nesprávné právní posouzení skutku.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí a aby sám ve věci rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten označuje námitky týkající se výroku o vině trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 tr. zákona za námitky, které jsou sice v souladu s použitým dovolacím důvodem, avšak argumentaci dovolatele v tomto směru označuje za zjevně neopodstatněnou Vyslovuje názor, že se jedná o notorického porušovatele zákazu řízení motorových vozidel, který svého zdravotního stavu zneužívá jako omluvy pro své opakované protiprávní jednání.
Pokud jde o námitky obviněného týkající se výroku o vině trestným činem pojistného podvodu, označuje tyto námitky za neslučitelné s použitým dovolacím důvodem, neboť jde o námitky vůči skutkovým zjištěním soudu, nikoli proti právnímu posouzení.
Navrhuje proto, aby dovolání obviněného bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel zčásti spatřuje v nesprávném hodnocení provedených důkazů, popřípadě v neprovedení důkazů jím navrhovaných a vyslovuje tedy názor, že jeho vina trestným činem pojistného podvodu podle §250a tr. zákona nebyla náležitě zjištěna v průběhu dokazování. Námitky v této části dovolání tedy směřují proti hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku kvalifikovaného jako trestný čin pojistného podvodu, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Domáhá se tedy cestou dovolání nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění v podstatě ve třetím stupni. Skutkovými zjištěními soudu je však Nejvyšší soud vázán a skutková zjištění nemohou být důvodem přezkumu v dovolacím řízení. Dovolání směřující ryze proti skutkovým zjištěním soudu nalézacího popř. odvolacího by pak muselo být v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnuto.
Dovolání obviněného J. B. však zčásti uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá, a to pokud jde o námitky uplatněné proti výroku o vině trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí. Tyto námitky Nejvyšší soud zhodnotil jako námitky právní povahy a proto se věcně zabýval jejich obsahem. Po přezkoumání těchto námitek však shledal, že podané dovolání je v této části zjevně neopodstatněné. S ohledem na učiněná skutková zjištění je zcela evidentní, že obviněný se trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí opakovaně dopouštěl zcela vědomě a argumentace obsažená v jeho obhajobě i v jeho dovolání nemůže obstát. Zejména jeho opakované poukazy na zdravotní stav sice mohou být relevantní například při posuzování jeho zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, nemohou však obstát jako odůvodnění jeho opakované trestné činnosti. Z povahy námitek obviněného je navíc zcela zřejmé, že argumenty týkající se zdravotního stavu používá účelově – v jedné souvislosti svůj zdravotní stav udává jako důvod, proč se odstěhoval na polosamotu, na druhé straně uvádí, že na této polosamotě, pokud by neřídil motorová vozidla, by byl ohrožen na svém zdraví a životě. Je tedy nepochybné, že zdravotní stav obviněného nemůže být objektivním důvodem k jeho trestnímu jednání, nýbrž záminkou, kterou se obviněný v rozporu se zákonem snaží uplatnit k tomu, aby jeho jednání bylo v rozporu se skutečností považováno za jednání v krajní nouzi ve smyslu ustanovení §14 tr. zákona.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. B. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu)
V Brně dne 10. března 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h