ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.180.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 180/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. března 2004 dovolání obviněného A. Ch., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 13 To 293/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 2 T 52/2003, a rozhodl takto:
Dovolání A. Ch. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 2 T 52/2003, byl obviněný A. Ch. uznán vinným trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a) tr. zákona a byl odsouzen podle §256 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §§58 odst. 1, 59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle §59 odst. 2 tr. zákona mu byla stanovena povinnost během zkušební doby řádně uhradit škodu způsobenou trestnou činností. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená S., s.r.o. P., se svým nárokem na náhradu škody vůči obviněnému odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný poté, co vůči němu uplatnil jeho věřitel S., s.r.o. se sídlem v P., oprávněnou pohledávku, jejíž oprávněnost mu byla přiznána i rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 21. 8. 1997, sp. zn. 6 C 330/95, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 4. 1998, sp. zn. 29 Co 84/98, který nabyl právní moci dne 11. 5. 1998, ve výši 381.109,60 Kč s 18% úrokem z prodlení ode dne 15. 2. 1995 do zaplacení a náklady řízení před soudem I. stupně ve výši 28.786,-Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, zmařil uspokojení tohoto věřitele, a to zejména tím, že
1) v průběhu měsíce března 1999 prodal, aniž by z výtěžku prodeje poskytl oprávněnému nějaké plnění, poté, co se stal po ukončení leasingových smluv, ukončených ke dni 13. 7. 1998, 12. 10. 1998 a 9. 2. 1999 jejich vlastníkem, 4 vozidla zn. Škoda PIC UP a vozidlo tovární zn. Škoda Felicia Combi, v celkové hodnotě nejméně 550.000,- Kč,
2) dne 29. 7. 1999 na základě darovací smlouvy převedl bezplatně svou polovinu rekreační chaty, v k.ú. Ř., okres R., v celkové hodnotě nejméně 113.550,- Kč, na svého známého M. R., bytem K., okres O.,
přičemž oprávněný neměl možnost uspokojit své oprávněné nároky vůči obžalovanému ani z jiného jeho majetku, neboť ani při pokusu o výkon soudního rozhodnutí prodejem movitých věcí z majetku obžalovaného nebyly při jeho soupisu dne 2. 6. 1999 nalezeny žádné postižitelné movité věci a nebyl zjištěn ani jiný majetek, z něhož by tato pohledávka mohla být uspokojena.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval dne 9. 9. 2003 ve veřejném zasedání Krajský soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 13 To 293/2003 podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. řádu sám při nezměněném výroku o vině trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a) tr. zákona ve věci znovu rozhodl tak, že A. Ch. odsoudil podle §256 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Podle §59 odst. 2 tr. zákona byla obviněnému uložena povinnost, aby v této zkušební době učinil opatření směřující k zaplacení dlužné částky, k jejíž úhradě byl zavázán pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 21. 8. 1997 sp. zn. 6 C 330/95 ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 4. 1998 sp. zn. 29 Co 84/98.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný proti rozsudku Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku dovolání, a to proti výroku o vině odsuzujícího rozsudku, přičemž se odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého dovolání uvádí, že svým jednáním chránil svůj majetek, který nemá nic společného s podnikáním a proto prodej tohoto majetku neměl být hodnocen jako trestný čin poškozování věřitele a soudy obou stupňů nesprávně rozhodly vlivem nepochopení logiky podnikání. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil odsuzující rozsudek v části jím napadené a aby věc postoupil k novému projednání a rozhodnutí, přičemž nekonkretizuje, kterému z obou soudů by věc měla být takto postoupena.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který konstatuje, že obsah dovolání odpovídá použitému dovolacímu důvodu, neboť obviněný v podstatě namítá, že skutek vylíčený v tzv. skutkové větě není trestným činem. Současně však s poukazem na zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování věřitele konstatuje, že jde o dovolání zjevně neopodstatněné a navrhuje proto jako takové dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z odůvodnění dovolání vyplývá, že tento důvod dovolatel spatřuje v nesprávném právním posouzení jeho jednání jako trestného činu, zatímco on je toho názoru, že soudy obou stupňů nepochopily „logiku podnikání“ a že on sám jednal pouze v zájmu ochrany svého vlastního majetku. Vznáší tedy námitky proti právnímu posouzení skutku a obsah dovolání tedy je s použitým dovolacím důvodem v souladu.
Na základě věcného přezkoumání námitek obviněného však Nejvyšší soud dospěl k jednoznačnému závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku sám uvádí, že chránil svůj osobní majetek, přičemž ze skutkových zjištění soudu je zjevné, že tuto „ochranu“ svého majetku realizoval jeho prodejem, resp. bezúplatným převodem. Toto jednání s ohledem na skutkové okolnosti nelze považovat za nic jiného, než právě za úmyslné naplnění skutkové podstaty trestného činu poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a) tr. zákona, podle kterého se tohoto trestného činu dopustí ten, kdo i jen částečně zmaří uspokojení svého věřitele právě tím, že zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou nebo odstraní část svého majetku.
Argumentuje-li obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku o „logice podnikání“, pak nelze přisvědčit jeho názoru, že by právě tuto logiku nepochopily soudy obou stupňů. Naopak jeho zjevně trestné jednání také jako výše citovaný trestný čin právně kvalifikovaly a rozhodly tak v souladu se zákonem.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného A. Ch. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 17. března 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h