ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.202.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 202/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. března 2004 dovolání obviněné I. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 8 To 119/03, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 1 T 1/2003, a rozhodl takto:
Dovolání I. K. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 6. 2003, sp. zn. 1 T 1/2003 byla obviněná I. K. uznána vinnou trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona spáchaným ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona, za který byla odsouzena podle §234 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 4 let. Pro výkon tohoto trestu byla podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazena do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněné K. a spoluobviněným M. K. a R. Č. uložena povinnost nahradit rukou společnou a nerozdílnou škodu poškozeným I. K. ve výši 5.308.87 Euro, AOK, B. p. ve výši 1.050,- Euro a B. p. s., P. k. B., ve výši 24.450,- Euro. Poškozená I. K. byla podle §229 odst. 2 tr. řádu odkázána se zbytkem požadavku na náhradu škody na řízení ve věcech občansko-právních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně podrobně popsané ve výroku odsuzujícího rozsudku.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali obvinění M. K., R. Č. a I. K. odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2003 Vrchní soud v Praze.
Ten svým usnesením sp. zn. 8 To 119/03 podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o náhradě škody u I. K. Odvolání obviněných M. K. a R. Č. byla tímto usnesením podle §256 tr. řádu zamítnuta.
Prostřednictvím svého obhájce podala obviněná ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni dovolání, ve kterém napadá jak výrok o vině, tak výrok o trestu odsuzujícího rozsudku, přičemž se výslovně odkazuje na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. řádu. Dovolatelka konstatuje, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí.
V odůvodnění svého dovolání poukazuje na to, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily její podíl na trestné činnosti, nesprávně posoudily rovněž pohnutky, které ji vedly ke spáchání trestné činnosti a že soudy nepřihlédly dostatečně k polehčujícím okolnostem. Zpochybňuje zjištění soudu, že dovolatelka dopředu věděla o tom, že v bytě, ve kterém došlo k trestnému činu, bude na poškozeném spácháno fyzické násilí. Dále tvrdí, že byla srozuměna pouze s vydíráním a že tedy skutek byl u ní nesprávně právně kvalifikován jako loupež. Vyslovuje názor, že odůvodnění použití právní kvalifikace jejího jednání odvolacím soudem je nedostačující a nelogické s tím, že odvolací soud se pouze spokojil se skutečnostmi zjištěnými soudem prvního stupně, měl je za prokázané, zatímco ona je názoru, že v těchto skutkových zjištěních byly pochybnosti.
Nesouhlasí i se závěrem soudu prvního stupně týkajícího se pohnutek jejího jednání. S odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně polemizuje i v části týkající se výše trestu, kde odkaz soudu na vysoký stupeň společenské nebezpečnosti jejího jednání a hledisko generální prevence považuje za odporující zásadám spravedlivého procesu. V této souvislosti konstatuje, že soud nerozhodoval pouze na základě zjištěných skutečností, ale se zjevnou snahou o příkladný trest, jenž by svou výší byl odstrašujícím příkladem pro jiné osoby páchající trestnou činnost. Soud rovněž dle jejího názoru náležitě nepřihlédl k okolnosti, že svého činu upřímně lituje, stejně jako k okolnosti, že spáchala trestný čin pod vlivem závislosti nebo podřízenosti.
V petitu svého dovolání obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten především konstatuje, že uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je irelevantní, neboť odvolání obviněné nebylo zamítnuto a tento dovolací důvod tedy nelze uplatnit.
Dále vyslovuje názor, že z ostatních námitek dovolatelky lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pouze tu část jejího dovolání, kde obviněná vznáší námitku proti právní kvalifikaci s tím, že dle jejího přesvědčení mělo být její jednání posouzeno jako trestný čin vydírání. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství tuto část dovolání považuje za zjevně neopodstatněnou, neboť s ohledem na učiněná skutková zjištění dochází k závěru, že právní kvalifikace učiněná soudem prvního stupně je zcela přiléhavá a správná, což konstatoval též soud druhého stupně. Pokud jde o námitky obviněné, týkající se pohnutky jejího jednání, pak konstatuje, že pohnutka není znakem skutkové podstaty trestného činu loupeže a k pohnutce tedy nemohlo být přihlíženo v rámci posuzování právní kvalifikace, nýbrž pouze v rámci rozhodování o trestu, stejně jako k posouzení případných polehčujících okolností. Charakter námitek obviněné však neodpovídá žádnému z použitých dovolacích důvodů. Za nepřípustnou pak považuje s odkazem na ustanovení §265a odst. 4 tr. řádu tu část dovolání, kde obviněná napadá odůvodnění rozsudku v pasáži hodnotící společenskou nebezpečnost jejího jednání.
S ohledem na výše uvedené stanovisko státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je z větší části přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest. Obviněná je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Za nepřípustné je nutno označit dovolání pouze v té části, ve které obviněná vznáší námitky proti odůvodnění odsuzujícího rozsudku, a to s ohledem na ustanovení §265a odst. 4 tr. řádu.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). V daném případě je zcela zjevné, že ačkoli obviněná tvrdí, že její dovolání bylo zamítnuto, toto tvrzení neodpovídá skutečnosti. Její námitka ve vztahu k uvedenému dovolacímu důvodu je tedy neopodstatněná.
.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je pak dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, dovolatelka sice na tento dovolací důvod výslovně odkazuje, dokonce namítá i nesprávnou právní kvalifikaci, když vyslovuje názor, že její jednání mělo být posouzeno jako trestný čin vydírání. Tento názor však opírá o jiný popis skutku, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů. Podstatou námitek obviněné v této věci je zpochybnění skutkových zjištění soudu, že předem věděla o tom, že na poškozeném bude v bytě, ve kterém došlo k trestnému činu, spácháno násilí. Obviněná sama ve svém dovolání uvádí, že tuto skutečnost vzaly oba soudy za prokázané, přičemž právě tuto skutečnost skutkové povahy v dovolání zpochybňuje a teprve na tomto zpochybnění zmíněného skutkového zjištění formuluje závěr, že její jednání mělo být kvalifikováno jako vydírání. Námitky obviněné tedy směřují proti hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněná sice vytýká pochybení v právním posouzení skutku, ale až na základě zpochybnění skutkových zjištění soudu a tedy prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Domáhá se tedy cestou dovolání nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění v podstatě ve třetím stupni.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatelky uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Mimo rámec uplatněných dovolacích důvodů jsou i námitky obviněné v tom směru, že soud dostatečně nepřihlížel k pohnutce jejího jednání a k polehčujícím okolnostem. Charakter těchto námitek (vztahujících se svou povahou k rozhodování o trestu) není v souladu jak s použitým dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tak ani s druhým z použitých dovolacích důvodů dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu (ten se na projednávanou věc, jak je již výše uvedeno, nevztahuje) .
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněné I. K. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 17. března 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h