ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.271.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 271/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. března 2004 o dovolání podaném F. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 10 To 347/2003 ze dne 7. 10. 2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 2 T 19/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 2 T 19/2003 ze dne 26. 8. 2003 byl dovolatel uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) trestního zákona (dále jen tr. zák.) a odsouzen k trestu odnětí svobody, který mu byl podmíněně odložen.
V předmětné věci podal dovolatel odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 10 To 347/2003 ze dne 7. 10. 2003 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal F. H. včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění všech dalších zákonem vyžadovaných náležitostí, dovolání s tím, že dovolacím důvodem je ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech podaného dovolání namítl nevěrohodnost výpovědí ve věci slyšených svědků (policistů) s poukazem na podle jeho názoru rozpornost jednotlivých svědectví s tím, že ani nebyl dán zákonný důvod pro zákrok policie vůči jeho osobě, když soudy shledaného trestného činu se ani nedopustil. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky „napadené usnesení Krajského soudu v Praze zrušil a věc mu znovu přikázal s tím, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl ve prospěch odsouzeného“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky, který nejdříve rekapituloval celý skutkový děj s tím, že námitkami uvedenými v podaném dovolání se zabývaly oba soudy v rámci řízení konaném před nimi a náležitě se s nimi vypořádaly. Dále poukázal na to, že přes formálně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., konkrétní námitky proti právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení nesměřují, ale namítají toliko nesprávnost hodnocení důkazů a napadají tak výlučně správnost samotného zjištěného skutkového stavu. Takové námitky však uplatněný dovolací důvod nenaplňují, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jelikož bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je takto určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, samozřejmě za předpokladu, že mezi učiněnými skutkovými zjištěními a jejich právním hodnocením není extrémní rozpor. Skutkový stav je takto při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tedy zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními hmotného práva.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je především popis skutku obsažený v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé popř. i další okolnosti relevantní obecně z hledisek norem hmotného práva.
Ve věci dovolatele však uplatněné námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, když dovolatel poukazuje na to, že nebyly patřičně a ve všech souvislostech vyhodnoceny provedené důkazy a v návaznosti na to vznesl výhrady vůči skutkovým závěrům o jeho vině, když dle jeho přesvědčení provedené důkazy neodůvodňují spolehlivý závěr, že se stal skutek, kterým byl posléze soudy shledán vinným. Uvedený dovolací důvod je tak ve skutečnosti dovolatelem spatřován ve vadně zjištěném skutkovém stavu, jehož důsledkem mělo být následně vadně provedeno hmotně právní posouzení věci. V rámci svého mimořádného opravného prostředku se tak domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím a potvrzených soudem odvolacím při současném konstatování, že mezi soudy provedeným dokazováním a hodnocením provedených důkazů nelze shledat rozpor. Nezbývá než konstatovat, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní argumenty v něm obsažené vycházejí z důvodů, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba opakovaně zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí také skutečně odpovídat důvodům vymezeným v příslušném ustanovení zákona.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., přičemž uvedené rozhodnutí učinil za splnění podmínek vymezených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. března 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Vypracoval:
JUDr. Vladimír Jurka