ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.449.2004.2
3 Tdo 449/2004 – I.
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 7. prosince 2004 předsedou senátu ve věci dovolání nejvyšší státní zástupkyně, podaném v neprospěch obviněného Ing. K. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici MS ČR P.– B. a v neprospěch obviněné E. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici MS ČR S. n. S., jakož i v neprospěch obviněného M. N., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici MS ČR O., proti výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 8 To 122/2003, jenž byl do tohoto rozsudku doplněn s odkazem na ustanovení §265s odst. 1 trestního řádu rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2004, sp. zn. 8 To 44/2004, vysloveným podle §256 trestního řádu, jímž byla zamítnuta odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích podaná v neprospěch obviněných Ing. K. S., E. T. a M. N. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 17 T 26/2002; dále ve věci dovolání obviněného ing. K. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 8 To 122/2003, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 17 T 26/2002 a ve věci dovolání obviněné E. T., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 8 To 122/2003, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 26/2002, takto:
Podle §138 a §131 odst. 1 věta první trestního řádu se opravuje výrok z usnesení Nejvyššího soudu České republiky o dovoláních nejvyšší státní zástupkyně, Ing. K. S. a E. T. ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 3 Tdo 449/2004 ve znění
„Podle §20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, se věc obviněných Ing. K. S. a E. T. postupuje velkému senátu Nejvyššího soudu k rozhodnutí.“
Správný výrok zní:
Podle §20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, se věc obviněných Ing. K. S., M. N. a E. T. postupuje velkému senátu Nejvyššího soudu k rozhodnutí.
Odůvodnění:
Svým v pořadí prvním dovoláním ze dne 8. 1. 2004 napadla nejvyšší státní zástupkyně rozsudek Vrchního soudu v Praze (dále jen odvolací soud) ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 8 To 122/2003, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. k) trestního řádu (dále jen tr. ř.), neboť v rozhodnutí chyběl výrok, kterým by odvolací soud rozhodl o odvoláních státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích (dále jen státní zástupce) podaných v neprospěch obviněných Ing. K. S., E. T., M. N. a P. V., a sice jen proti výrokům o trestech uložených jim rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen krajský soud) ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 17 T 26/2002.
Nejvyšší státní zástupkyně navrhla Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud), aby tento bez zrušení dovoláním napadaného rozsudku přikázal odvolacímu soudu, že má rozhodnout o odvoláních státního zástupce podaných v neprospěch obviněných Ing. K. S., E. T., M. N. a P. V. proti výrokům o trestech odnětí svobody učiněných soudem nalézacím.
Dovolací soud, jemuž napadla i dovolání Ing. K. S. a E. T., dne 11. 3. 2004 pod sp. zn. 6 Tdo 212/2004 usnesením v neveřejném zasedání rozhodl, že se podle §265l odst. 2 tr. ř. přikazuje Vrchnímu soudu v Praze, aby v rozsudku ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 8 To 122/2003, doplnil chybějící výroky, kterými rozhodne o odvoláních státního zástupce podaných v neprospěch obviněných Ing. K. S., E. T., M. N. a P. V. O zbývajících dovoláních Ing. K. S. a E. T. zmíněný senát nerozhodoval.
Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2004, sp. zn. 8 To 44/2004 (č. l. 1511 přílohového trestního spisu) soud dovolací zjišťuje, že tímto rozhodnutím byla doplněna výroková část rozsudku téhož soudu ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 8 To 122/2003, o bod V. tohoto znění: “Podle §256 trestního řádu se zamítají odvolání krajského státního zástupce v Českých Budějovicích, podaná v neprospěch obžalovaných Ing. K. S., E. T., M. N. a P. V.”
Rozsudek odvolacího soudu v této podobě, konkrétně jeho doplněný výrok, napadla svým v pořadí druhým dovoláním ze dne 11. 5. 2004 opět nejvyšší státní zástupkyně, a to v neprospěch obviněných Ing. K. S., E. T. a M. N., z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jelikož tímto rozsudkem bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku státního zástupce směřujícího výlučně proti výrokům o trestech odnětí svobody, které byly obviněným uloženy rozsudkem soudu prvního stupně. Přitom rozhodnutím obou uvedených soudů byly podle názoru nejvyšší státní zástupkyně v důsledku nesprávného užití §40 odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) uloženy jmenovaným obviněným tresty odnětí svobody mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem na trestné činy, jejichž přípravou byli tito obvinění uznáni vinnými, v čemž spatřuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
V citované trestní věci Vrchního soudu v Praze si podali dovolání též odsouzení Ing. K. S. (dále jen dovolatel) a E. T. (dále jen dovolatelka), z nichž dovolatelka rovněž brojila proti užití §40 odst. 2 tr. zák. při ukládání trestu jí samotné.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 8 To 122/2003 napadá z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, kterým uvedený soud rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 26/2002.
Obě dovolání namítají, že ustanovení §40 odst. 2 tr. zák. bylo při ukládání trestu odnětí svobody jmenovaným odsouzeným aplikováno v rozporu se zákonem. Zatímco dovolání nejvyšší státní zástupkyně v aplikaci moderačního práva soudu vidí pochybení a mimo jiné dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., dovolatelka nesprávnou aplikaci §40 odst. 2 tr. zák., namísto §40 odst. 1 tr. zák., tedy nepoužití moderačního práva soudu, ač podmínky pro to podle odst. 1 byly, hodnotí jako dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Právě v návaznosti na pohled dovolatelky zjistil senát 3 Tdo (3 Tdo 449/2004) rozdílný přístup v dosavadním rozhodování Nejvyššího soudu, pokud se jedná o přípustnost nesprávné aplikace §40 odst. 2 tr. zák. jako dovolacího důvodu, s nímž počítá §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Proto v souladu s ustanovením §20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, postoupil třetí senát věc dovolatele a zejména dovolatelky k rozhodnutí velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu o tom, zda neaplikování §40 odst. 2 tr. zák. v návaznosti na uznání viny podle kvalifikované skutkové podstaty trestného činu lze považovat za přípustný důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (jiné nesprávné hmotně právní posouzení), to za předpokladu, že zákonné podmínky pro užití moderačního práva soudu splněny byly.
Učinil tak v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., tedy za souhlasu nejvyšší státní zástupkyně, dovolatele a dovolatelky.
Při vyhotovení opravovaného usnesení došlo ke zřejmé nesprávnosti, když ve výroku předmětného usnesení nebylo uvedeno jméno M. N., ačkoliv správně uvedeno být mělo, protože toto jméno označuje osobu dovolávanou nejvyšší státní zástupkyní stejně, jako správně uvedená jména Ing. K. S. a E. T.
Podle analogie (§138 tr. ř. a §131 odst. 1 tr. ř. věty první) předseda senátu může zvláštním usnesením kdykoliv opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech, tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen.
Jelikož při vyhotovení předmětného usnesení došlo ke zřejmé nesprávnosti, bylo podle §138 a §131 odst. 1 věty první tr. ř. vydáno opravné usnesení, tak aby vyhotovení usnesení bylo v souladu s tím, jak bylo schváleno v poradě senátu a vyhlášeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka