ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.924.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 924/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. října 2004 dovolání obviněného J. Č., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2004, sp. zn. 11 To 26/2004, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 1 T 2/2003, a rozhodl takto:
Dovolání J. Č. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 2. 2004, sp. zn. 1 T 2/2003, byl obviněný J. Č. uznán vinným jednak pokračujícím trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona, jednak trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zákona. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §187 odst. 4 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let. Podle §39a odst. 3 tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zákona mu bylo dále uloženo ochranné opatření, a to zabrání věci – perkusního revolveru italské provenience A.S.Am, ráže 36, v. č.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně podrobně uvedené pod body I. a II. výroku uvedeného rozsudku.
Pod bodem III. výroku rozsudku je rozhodnutí soudu o tom, že podle §226 písm. a) tr. řádu se obviněný zprošťuje obžaloby státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 1 KZv 55/2002 pro dva další skutky.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 10. 5. 2004 Vrchní soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 11 To 26/2004 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni dovolání. V něm napadá výrok o vině odsuzujícího rozsudku a odkazuje se na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého dovolání namítá, že skutek, který je předmětem trestního řízení, byl nesprávně právně posouzen, pokud soudy obou stupňů dospěly k závěru, že předmětným skutkem byla naplněna skutková podstata výše uvedených trestných činů ve znění použité právní kvalifikace. Má za to, že s ohledem na zjištěný skutkový stav nelze s právní kvalifikací, která má za následek použití přísnější trestní sazby, souhlasit. V prvé řadě vyslovuje názor, že neexistuje procesně použitelný přímý důkaz o jeho protiprávním jednání, tedy o jakémkoliv jeho podílu na předmětných skutcích zahrnutých v obžalobě Krajského státního zastupitelství v Plzni. Dále vznáší námitku, že oba soudy nesprávně posoudily otázku naplnění definice působení organizované skupiny. Poukazuje v této souvislosti na ustálenou soudní praxi a publikovaná rozhodnutí vyšších soudů. Tvrdí, že v jeho případě nemohla být naplněna definice organizované skupiny působící na území více států, neboť v předmětné trestní věci byl stíhán výhradně on sám a orgány činné v trestním řízení nedospěly k závěru, že by společně s odsouzeným měly být stíhány další osoby. Z toho dovozuje, že při právní kvalifikaci skutku nemělo být jeho jednání posouzeno jako podíl na činnosti organizované skupiny nebo členství v ní a nemělo tedy být použito ani přísnější trestní sazby. Vznáší i námitku procesního charakteru spočívající v tom, že z osob postižených v trestním řízení na území Spolkové republiky Německo byly dvě osoby vyslechnuty v postavení svědka, avšak orgány činnými v trestním řízení na území SRN, prostřednictvím dožádané právní pomoci. Tvrdí, že proti odsouzenému nemůže jako jediný důkaz obstát důkaz zajištěný cestou právní pomoci na území cizího státu, neboť lze míti pochybnosti o věrohodnosti takových důkazů s tím, že tyto pochybnosti by musely být vyloženy ve prospěch obviněného. Vyslovuje názor, že jestliže jiný přímý důkaz o vině obviněného neexistuje a naopak existují významné pochybnosti o jeho vině, přičemž tyto pochybnosti nebyly vyvráceny jinými navrženými a provedenými důkazy ze strany obžaloby, pak je obžaloba ve stavu důkazní nouze.
Pokud jde o výrok soudu o jeho vině trestným činem dle §185 odst. 1 tr. zákona, pak upozorňuje na to, že v daném případě chybí doznání odsouzeného, vina stojí výhradně na výsledcích domovní prohlídky, která jednak byla prováděna za účelem zjištění jiných skutečností než nedovoleného přechovávání střelné zbraně a současně nebylo prokázáno, že si odsouzený k nedovolenému přechovávání tuto zbraň úmyslně nebo vědomě opatřil.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, přičemž další postup v této věci nenavrhuje.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, a to k té části, ve které dovolatel vznáší námitky proti právní kvalifikaci jeho jednání jako trestného činu dle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákona. K těmto námitkám vyslovuje názor, že jsou zjevně neopodstatněné. Jednak neshledává žádnou vadu v procesním postupu soudu při získávání a hodnocení důkazů, jednak se ztotožňuje i s názorem soudu o naplnění znaku organizované skupiny působící ve více státech. Konstatuje, že obě tyto námitky dovolatele jsou s ohledem na obsah trestního spisu, provedené důkazy a použité procesní postupy zjevně neopodstatněné a proto navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
V daném případě odpovídá obsah dovolání použitému dovolacímu důvodu pouze zčásti, neboť obviněný vznáší v části svého mimořádného opravného prostředku námitky z oblasti skutkových zjištění soudu a jen zčásti námitky proti právnímu posouzení skutku či jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Za námitky, které přezkoumat v rámci řízení o dovolání nelze, považuje Nejvyšší soud ty námitky obviněného, ve kterých napadá použití svědeckých výpovědí svědků J. D. a J. D. jako použitelných a věrohodných důkazů. Tyto námitky svou ryze procesní povahou jednak neodpovídají použitému dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť v této věci se nejedná o právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jednak neodpovídají ani žádnému jinému z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu. Rovněž tak i část dovolání, kde obviněný zpochybňuje výrok o vině trestným činem podle §185 odst. 1 tr. zákona neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů dle §265b tr. řádu, neboť dovolatel v této souvislosti toliko vyslovuje nesouhlas se skutkovými zjištěními soudu. V těchto částech by tedy podané dovolání (pokud by obsahovalo pouze výše zmíněné námitky obviněného) muselo být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
V souladu s dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu však Nejvyšší soud shledal tu námitku obviněného, ve které vyslovuje názor, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení jeho jednání ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty, tedy jako člena organizované skupiny ve smyslu ustanovení §187odst. 2, odst. 4 tr. zákona. Svým charakterem jde o námitku podřaditelnou pod výše uvedený dovolací důvod, svým obsahem se však jedná o námitku zjevně neopodstatněnou.
Ze skutkových zjištění soudu, která jsou pro řízení o dovolání závazná, totiž jednoznačně vyplývá, že k jednání obviněného došlo ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Jak zjistily soudy obou stupňů, obviněný za účelem distribuce drogy (její druh a množství jsou podrobně uvedeny ve výroku o vině napadeného rozsudku) si jako koordinátor vybudoval ustálenou síť pravidelných odběratelů ze Spolkové republiky Německo, kde také docházelo k její další distribuci. O jeho úmyslném jednání svědčí především způsob plateb, kdy předešlá zásilka byla hrazena při předávání zásilky další. Obviněný tak věděl, že jím na objednávku předávaná droga je dále distribuována mimo území ČR, přičemž nešlo o činnost jednorázovou a nijak neorganizovanou. Za účelem distribuce drog mimo území republiky se dle zjištění soudu sdružil s nejméně třemi dalšími osobami (v SRN za tuto činnost pravomocně odsouzenými). Vzhledem k těmto zjištěním jsou pak i právní závěry soudů obou stupňů správné a odpovídající ustanovení §187 odst. 1, 2 písm. a), 4 písm. c) tr. zákona. Nedošlo tak k nesprávnému posouzení skutku ani jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení a tuto část dovolání obviněného proto nelze než označit za zjevně neopodstatněnou.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je v té části, v níž je v souladu s použitým dovolacím důvodem, zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. Č. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 6. října 2004
Předseda senátu: Mgr. Josef H e n d r y c h