ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.979.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 979/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. října 2004 dovolání podané obviněným V. S. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 2. 2004, sp. zn. 6 To 770/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 302/2001, a rozhodl takto:
Dovolání V. S. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 2 T 302/2001, byl obviněný V. S. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zákona a byl podle §224 odst. 2 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, přičemž podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zákona mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 3 roků
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 21. 12. 2000 kolem 04.15 hodin jako řidič nákladního automobilu zn. Volvo F 12, s naloženým návěsem zboží, jel ve směru od P. do L. a v kilometru 41,2 u obce S., okres L., přejel přední částí soupravy přes střední dělící čáru vozovky do protisměru a zde se z jeho pohledu u levé krajnice čelně střetl s protijedoucím vozidlem zn. Škoda Felicia Combi, vozidlo značně zdemoloval a srazil do levého příkopu a při této dopravní nehodě utrpěl řidič tohoto automobilu K. B., řadu těžkých zranění včetně zlomenin obou dolních končetin, dolní čelisti, kostí lícních a kosti čelní a jako součást těžkého tupého poranění trupu i vícenásobné roztržení srdce a byl na místě mrtev.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 9. 2. 2004 Krajský soud v Ústí nad Labem. Ten svým usnesením sp. zn. 6 To 770/2003 podle §256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Lounech dovolání, ve kterém napadá výrok o vině i trestu odsuzujícího rozsudku a odkazuje se v něm na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého dovolání uvádí, že si je vědom, že dovolací soud je vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, ale že dle jeho názoru usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Současně však podotýká, že vadnost napadeného rozhodnutí spatřuje především v nesprávných skutkových zjištěních, které současně napadá podnětem ke stížnosti pro porušení zákona ministru spravedlnosti.
Usnesení odvolacího soudu vytýká, že postrádá srozumitelné právní závěry, ze kterých by bylo možno dovodit naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu dle §224 odst. 1, 2 tr. zákona a že z něj není zřejmé, z čeho soud dovodil zavinění obviněného ve vztahu ke znakům základní skutkové podstaty tohoto trestného činu. Tvrdí, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, neboť obviněný se snažil zabránit střetu s protijedoucím vozidlem zn. Škoda Felicia, které vybočilo ze svého jízdního pruhu a z neznámých příčin vjelo do protisměru. V této věci namítá, že soud přijal nesprávná skutková zjištění, neboť nesprávně posoudil provedené důkazy. S ohledem na tato nesprávná skutková zjištění tedy napadá výrok o vině i výrok o trestu a v petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a pokud by byla úspěšná i stížnost pro porušení zákona, k jejímuž podání dal podnět, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí (neuvádí, kterému z obou soudů).
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Upozorňuje na skutečnost, že dovolatel sice podal svůj mimořádný opravný prostředek s odkazem na důvody dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti však namítá toliko nesprávnost závěrů revizního znaleckého posudku z oboru dopravy zpracovaného ústavem A.- k. a jeho vadné hodnocení soudem a že na základě odlišného hodnocení důkazů pak dovolatel dochází k odlišným skutkovým zjištěním, na nichž staví závěr o své nevině. Protože tedy dovolání fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby toto dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v údajně nesprávném právním posouzení skutku, když zpochybňuje závěr soudu o naplnění znaků skutkové podstaty žalovaného trestného činu v otázce zavinění. V rámci této námitky však vychází z vlastní verze popisu skutku, než která byla soudem konstatována v rámci skutkových zjištění. Obviněný tedy ve svém mimořádném opravném prostředku sice vytýká pochybení v právním posouzení skutku, ale tuto výtku staví na tom, že prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného V. S. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 6. října 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h