ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.1591.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 1591/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce Města U. H., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) C. R, a.s., zastoupené advokátem, a 2) G., s.r.o., o určení neplatnosti zástavní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 7 C 121/96, o dovolání 1. žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. listopadu 2001, č.j. 20 Co 288/2000-103, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. listopadu 2001, č.j.
20 Co 288/2000-103, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobním návrhem se žalobce domáhal, aby soud rozhodl, že zástavní smlouva uzavřená dne 27.9.1993 mezi 1. a 2. žalovanou, jejímž předmětem jsou nemovitosti uvedené na LV č. 1 pro obec a k. ú. U. H., nedokončená stavba s pozemkem parc. č. 1344/1, je neplatná. Žalobce rovněž navrhl, aby soud vydal předběžné opatření, jímž by 1. žalované uložil povinnost zdržet se zcizování předmětných nemovitostí.
Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 23.11.1999, č.j.
7 C 121/96-73, rozhodl tak, že zástavní smlouva uzavřená dne 27.9.1993 je neplatná (výrok I.), řízení o vydání předběžného opatření zastavil (výrok II.) a žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 5.950,- Kč (výrok III.). Vycházel
při tom z právního závěru, že „zástavní smlouva je v rozporu s obecními morálními zásadami demokratické společnosti“.
K odvolání 1. žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6.11.2001, č.j.
20 Co 288/2000-103, rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti v napadených výrocích I. a III. potvrdil, žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 3.981,- Kč a vyslovil, že dovolání proti tomuto rozsudku je přípustné. Vycházel při tom ze shodného právního závěru jako soud prvního stupně, totiž, že zástavní smlouva „byla uzavírána v rozporu s dobrými mravy“ a že je „absolutně neplatná podle §39 o.z., poněvadž se příčí dobrým mravům“, přičemž „neplatnost smlouvy je zde objektivní, kdy nejméně jeden z účastníků této smlouvy, a to G., s.r.o., za kterou jednal Jaromír Kalus, musel si být vědom toho, že poskytnutí zástavy nemovitostí společnosti G., která nezaplatila kupní cenu a kde se neustále vznášela trvající možnost odstoupení od smlouvy, o které bylo jednáno, jednal zjevně veden neseriózními úmysly“.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podala včasné dovolání (doplněné podáním ze dne 15.4.2002) 1. žalovaná. Namítá, že jí byla v průběhu řízení
před odvolacím soudem nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat
před soudem, když „soud jednal bez přítomnosti žalovaného č. 1, který se před začátkem jednání řádně omluvil a požádal o odročení jednání“. Dále namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru, neboť se domnívá, že „….odstoupení od kupní smlouvy ze strany žalobce (proto) mohlo mít účinky pouze vůči žalovanému č. 2. Toto odstoupení se proto nemohlo promítnout
do věcněprávního postavení žalovaného č. 1 jako zástavního věřitele, který vůči žalobci v žádném závazkovém vztahu není“. Dále má za to, že „i když jednání zástupců žalovaného č. 2 při sjednávání zástavní smlouvy by mohlo být kvalifikováno jako v rozporu s dobrými mravy, sama předmětná zástavní smlouva v rozporu s dobrými mravy není“. Poukazuje také na to, že „takto motivované jednání zástupců žalovaného č. 2 nebylo dosud nijak prokázáno“. Odkazuje přitom na rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 21.8.2000, sp.zn. 22 Cdo 2506/99, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.11.1999, č.j. 22 Cdo 1186/98-117, a usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 23.1.2001, č.j. II.ÚS 77/2000. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud ČR napadený rozsudek odvolacího soudu spolu s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným
po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu
ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Dovolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř. ), řádně zastoupeným advokátem podle §241 odst. 2 věty druhé o.s.ř.
a nese formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 1 věty první o.s.ř.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Ve smyslu §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, je-li dán některý z důvodů zde uvedených. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.
Podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dovolání přípustné, jestliže účastníkům řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat
před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, který účastníku odnímá možnost realizovat ta procesní práva, která mu zákon přiznává. Tím jde o právo účastníka, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti ( článek 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva ČNR jako součást ústavního pořádku České republiky ). To ovšem neznamená, že by soud nemohl jednat a rozhodnout ve věci bez jeho přítomnosti; účastníku je však vždy povinen poskytnout možnost, aby věc v jeho přítomnosti projednána byla. Ustanovení §115 o.s.ř. ukládá soudu, aby - nestanoví-li zákon jinak - nařídil k projednání věci jednání,
k němuž předvolá účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba, přičemž předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě. Na účastníku pak je, zda svého práva využije, či nikoli. Podle §101 odst. 2 o.s.ř. pokračuje soud v řízení, i když jsou účastníci nečinní; nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání, aniž požádal z důležitého důvodu o odročení, může soud projednat věc v jeho nepřítomnosti.
Jestliže však účastník z důležitého důvodu o odročení požádal, a soud přesto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, pak logicky povinnost poskytnout mu možnost, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti, nesplnil. Tím zasáhl do jeho práva, vyplývajícího ze zmíněného článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
a účastníku možnost jednat před soudem odňal. V takovém případě řízení trpí vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., přičemž se zřetelem k §211 o.s.ř. platí tento závěr i pro řízení odvolací.
Tak je tomu i v projednávané věci, v níž odvolací soud předchozí jednání dne 11. září 2001 odročil na den 6. listopad 2001 za účelem provedení důkazů v protokolu
o jednání podrobně zachycených. Jak dále plyne z obsahu spisu, prvá žalovaná ještě před zahájením tohoto jednání odvolacího soudu se telefonicky omluvila z účasti
při jednání, protože měla nehodu s autem, a současně požádala o odročení jednání; totéž pak ještě učinila prostřednictvím faxové zprávy. Odvolací soud po konstatování obou těchto skutečností rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků, což uvedl v protokolu o jednání. Poté pokračoval v jednání, provedl důkazy v protokolu označené a posléze vyhlásil dovoláním napadený rozsudek.
Jestliže odvolací soud projednal věc v nepřítomnosti prvé žalované, ačkoli z důležitého důvodu, za nějž nutno pokládat nehodu s autem (jímž cestovala k tomuto jednání), požádala o odročení jednání, připustil, že řízení trpí vadou podle §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř.
Dovolání je tudíž nejen přípustné (§236 odst. 1 o.s.ř.), ale zjištěná vada řízení je současně důvodem, pro který jím napadený rozsudek nelze posoudit (ve smyslu §243b odst. 1 o.s.ř.) jako správný. Dovolací soud jej proto podle téhož ustanovení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 o.s.ř.).
S ohledem na důvod, pro který dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, se dovolací soud již nezabýval oprávněností odkazu dovolatelky na důvody §241
odst. 3 písm. c) a d) o.s.ř. jako dovolací důvody.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí o nákladech řízení odvolací soud přihlédne i k nákladům dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. března 2004
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu