ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.2003.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 2003/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobců J. P. a K. P., obou zastoup. advokátem, proti žalovaným 1) H. m. P. a 2) Městská část P., o zrušení rozhodnutí vyplývajícího z územního plánu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11C 80/2002, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14.5.2003, č.j. 14 Co 211/2003-43, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 20.1.2003, č.j. 11 C 80/2002-33, zastavil řízení o žalobě, jíž se žalobci domáhali zrušení rozhodnutí 2. žalovaného, přijatého na 37. veřejném zasedání dne 27. 2. 2002, kterým byl projednán čistopis návrhu urbanistické studie N., zpracovaný a předložený
1. žalovaným a schváleny zásady regulace a uspořádání řešeného území,
bez připomínek. Soud s odkazem na ust. §103, §7 o.s.ř.,ust. §28 zák. č. 50/1976 Sb.
a ust. §84 odst. 1 zák. č. 128/2000 Sb. učinil závěr, že posuzovaná věc nevyplývá
ze vztahů uvedených v ust. §7 odst. 1 o.s.ř. ani ust. §7 odst. 2 téhož a nejde ani
o řízení podle hlavy V. o.s.ř., takže k projednání a rozhodnutí ve věci není dána pravomoc soudu. Pro tento nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, řízení
ve smyslu ust. §104 odst. 1 o.s.ř. zastavil a rozhodl o postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci věc podle názoru obvodního soudu náleží. Rozhodl rovněž o nákladech řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 14.5.2003, č.j. 14 Co 211/2003-43, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení a ve výroku o nákladech řízení potvrdil, změnil je ve výroku o postoupení věci tak, že věc bude postoupena
po právní moci usnesení radě H. m. P. Rozhodl rovněž o nákladech řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o nedostatku pravomoci soudu k projednání a rozhodnutí ve věci (§7 o.s.ř.), příslušným orgánem k rozhodnutí dle ust. §111 zák. č. 131/2000 Sb. je rada H. m. P., a proto v této části napadené usnesení soudu prvního stupně změnil.
V dovolání proti usnesení odvolacího soudu žalobci uvedli, že se domáhali soudní ochrany především proto, že při schvalování územního plánu obce nebyl a není brán zřetel na práva žalobců a na jejich připomínky jako vlastníků pozemků v dané oblasti. Na pozemek žalobců, který byl původně určen k bytové zástavbě, se postupně přesouvají všechny požadavky na parkově upravené plochy v oblasti, námitky žalobců jsou odmítány, bagatelizovány. Ze strany sekce Útvaru rozvoje města jsou žalobcům informace buď úmyslně odpírány nebo poskytovány ve vědomě nepravdivé podobě. Místní úřad v N. do jednání o územním plánu nechce vstupovat, natož do něj zasahovat. Postupně dochází k úmyslnému znehodnocování pozemků žalobců. Žalobci vyslovili přesvědčení, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a navrhli, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná Městská část P. ve vyjádření ze dne 4.9.2003 zmínila postup při pořizování a zpracování urbanistické na kat. úz. P. a instituce na tom zúčastněné. Vyslovila, že územní plán řeší daný prostor v širších souvislostech, nechce poškodit některé majitele, ale chce vytvořit dobré podmínky pro rozvoj území.
Dovolací soud shledal, že dovolání žalobců bylo podáno ve lhůtě stanovené
v §240 odst. 1 o.s.ř., je přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu
ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení
ve smyslu ust. §239 odst. 2 písm a) o.s.ř.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu dotčeného dovoláním žalobců
(§242 odst. l o.s.ř.) však shledal, že dovolání je zjevně bezdůvodné.
Odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně
ve výroku o zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, a to nedostatek pravomoci soudu k projednání návrhu a rozhodnutí o něm. Pro závěry v tomto smyslu snesl dostatek důvodů, které dovolací soud shledal správnými. V dovolání proti usnesení odvolacího soudu žalobci opětovně poukázali na postup správních orgánů při řešení využití území v N. v rámci územního plánu H. m. P., který nepovažují za správný a cítí se jím poškozeni. Proti závěru odvolacího soudu vyjádřenému v napadeném usnesení, pro nějž bylo řízení zastaveno (§104 odst. 1 o.s.ř.) a věc postoupena ve výroku usnesení označenému orgánu však nevznesli žádnou námitku, kterou by podpořili názor, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá
na nesprávném právním posouzení věci, jak upravuje ust. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. jako dovolací důvod.
Podle ust. §243b odst. 1 o.s.ř. dovolací soud dovolání přípustné m.j. podle ust.
§239 o.s.ř. odmítne, je-li zjevně nedůvodné. Dovolací soud po závěru o zjevné bezdůvodnosti mimořádného opravného prostředku žalobců, dovolání podle ust. §243b odst. 1 o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení úspěšným žalovaným náklady, na jejichž náhradu by měli právo (§142 odst. 1, §243b odst. 5, §224 odst. 1 o.s.ř.), nevznikly, bylo proto
o náhradě nákladů tohoto řízení rozhodnuto, že na ni nemá žádný z účastníků právo
(§151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 1. listopadu 2004
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu