ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.2221.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 2221/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce M. D., zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. Ž., zastoupenému advokátem, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 34/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2004, č.j. 1 Co 295/2003-93, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. února 2004, č.j. 1 Co 295/2003-93 potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. dubna 2003, č.j. 34 C 34/2002-58 v napadeném zamítavém výroku ve věci samé. Ve výroku o náhradě nákladů rozsudek soudu prvního stupně změnil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně shodně s tímto soudem dospěl k závěru, že z objektivního hlediska nemohlo dojít v souvislosti
s informací, uvedenou na transparentu (v té době pravdivou), ke snížení důstojnosti nebo vážnosti žalobce ve společnosti ve značné míře. V této souvislosti je třeba odkázat na to, že za hrozby žalobci byla žalovanému uložena trestněprávní sankce. Soud druhého stupně se tak ztotožnil se skutkovým i právním posouzením věci soudem prvního stupně a neshledal předpoklady pro přiznání náhrady nemajetkové újmy
v penězích podle ustanovení §13 odst. 2 občanského zákona (dále jen o.z.).
Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 23. dubna 2004, když zástupci žalobce byl doručen téhož dne.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podal žalobce včasné dovolání ze dne 20. května 2004, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\"). Závažnou právní otázku mimo jiné vidí žalobce v tom, aby soud vyřešil vztah jednočinného souběhu trestného činu a zásahu do práv na ochranu osobnosti. Domnívá se, že není žádnou satisfakcí pro žalobce, že žalovaný byl trestním soudem potrestán. Dále nesouhlasí se závěrem obou soudů, že informace
na transparentu byla pravdivá. Žalobce uvádí, že své dluhy v té době řádně platil, tudíž šlo o nepravdivou informaci. Naopak žalovaný hrubým způsobem zasáhl do cti a důstojnosti a rodinné a intimní sféry žalobce a měl by být ohledně tohoto zásahu zhodnocen i následek v duševním životě manželky žalobce. Na závěr dovolatel navrhl, aby dovolací soud oba napadené rozsudky zrušil.
K tomuto dovolání se žalovaný nevyjádřil.
Jak vyplývá z obsahu spisu a z dovolání žalobce, není v označené věci dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. Takto by přípustnost dovolání v této věci mohla být založena pouze již jen ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., avšak dovolací soud neshledal, že by v posuzované věci k naplnění předpokladů tohoto ustanovení došlo. Soudy obou stupňů totiž na daný případ přiléhavě aplikovaly odpovídající zákonná ustanovení, a ta také náležitě (a v souladu s ustálenou judikaturou) vyložily. Na základě zmíněných skutečností není možno dovodit, že by byly naplněny předpoklady ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. a považovat napadený rozsudek odvolacího soudu za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, když odvolací soud se současně nedostal ani do případných interpretačních obtíží při užití příslušných ustanovení občanského zákoníku. Již z tohoto důvodu, při současné vázanosti dovolacího soudu obsahem podaného dovolání (§242 o.s.ř.), tak není možno uzavřít, že ve věci je dána přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. l písm. c) o.s.ř. ve spojení s §237 odst. 3 téhož zákona.
Protože tedy v případě dovolání žalobce nebyly dány předpoklady jeho přípustnosti, dovolací soud podané dovolání odmítl jako nepřípustné podle §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) o.s.ř., a nezabýval se proto dalšími výtkami obsaženými v podaném dovolání. Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto, zatímco žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. října 2004
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu