ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.2460.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 2460/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky ve věci péče o T. P., v době nezletilosti zastoupeného Městským úřadem v M. jako opatrovníkem, dítěte matky H. P., a otce P. P., zastoupeného advokátem, o zvýšení výživného, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. P 161/86, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. května 2004, č.j. 6 Co 2232/2003-421, takto:
I. Dovolání otce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 27.5.2003, č.j. P 161/86-295, Okresní soud v Písku změnil rozsudek Okresního soudu v Písku „P 161/86 ze dne 7.10.2002“ a rozhodl, že „se otci zvyšuje povinnost platit výživné na syna T. P., nar. 30.8.1985 počínaje dnem 1.12.2002 z částky 1.100,- Kč na částku 1.700,- Kč vždy do každého 5. dne v měsíci předem k rukám matky“ (výrok I.); že „nedoplatek na výživném vzniklý jeho zvýšením od 1.12.2002 do 27.5.2003 otec zaplatí ve splátkách po 200,- Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku k rukám matky pod ztrátou výhody splátek“ (výrok II.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
K odvolání otce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 20.5.2004, č. j. 6 Co 2232/2003-421, změnil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že „rozsudek Okresního soudu v Písku č.j. P 161/86-272 ze dne 7.10.2002 se mění tak, že otci se počínaje dnem 5.5.2003 snižuje výživné na syna T. P.,
nar. 30.8.1985 z částky 1.100,- Kč na částku 400,- Kč měsíčně a počínaje dnem 1.12.2003 se výživné stanoví na částku 200,- Kč měsíčně“ s tím, že „toto výživné je splatné vždy do každého 5. dne v měsíci předem k rukám T. P.“ (výrok I.); současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení „před soudy obou stupňů“ (výrok II.).
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal otec dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl
ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], a jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Dovolání však přípustné není ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží [§237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.] a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.].
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. v posuzovaném případě není dána, a to již proto, že otec dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o jeho vyživovací povinnosti k jeho dítěti, tedy ve věci upravené zákonem
o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž
se nejedná o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání otce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání otce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. listopadu 2004
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu