ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.2610.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 2610/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobců A) J. K., B) V. S., C) E. S., D) V. K., E) V. K., F) J. K., G) V. K., H) H. T., proti žalovanému R. C., o návrhu na vydání předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 18 Nc 24/2002, o dovolání žalobců Mgr. Jana Kottase a Věry Kottasové, obou zastoupených JUDr. René Gemmelem, advokátem v Karviné-Fryštátu, K. Sliwky 126, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.4.2003, č.j. 11 Co 141/2003-24, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 19.7.2002, č.j. 18 Nc 24/2002-7
ve spojení s usnesením ze dne 11.12.2002, č.j. 18 Nc 24/2002-17, ve znění usnesení
ze dne 29.10.2003, č.j. 18 Nc 24/2002-39, zastavil řízení o návrhu žalobců
A) J. K., B) V. S., C) E. S., D) V. K.,
E) V. K., F) J. K., G) V. K. a H) H. T., všech bytem K. na vydání předběžného opatření, kterým se žalovanému zakazuje do pravomocného rozhodnutí Okresního úřadu K., odboru regionálního rozvoje, o návrhu žalobců na přezkum rozhodnutí Městského úřadu K. – odbor územního plánování a stavebního řízení ze dne 10.8.1999, zahájit faktické činnosti vedoucí k realizaci akce pod názvem „Restaurace a rychlé občerstvení“ na pozemcích v návrhu uvedených. S ohledem
na obsah návrhu okresní soud dovodil, že navrhované předběžné opatření se ve svém důsledku dotýká změny územního rozhodnutí vydaného Stavebním úřadem v K. ze dne 10.8.1999, k čemuž podle ust. §41 odst. 1 zák. č. 50/1976 Sb. je oprávněn pouze stavební úřad. Jednat ve věci a rozhodnout o ní nepatří do pravomoci soudu, proto pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, řízení s odkazem na ust.
§104 odst. 1o.s.ř. zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Magistrátu města K., odbor územního plánování a stavebního řízení.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.4.2003, č.j. 11 Co 141/2003-24, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Uvedl, že domáhají-li se žalobci změny územního rozhodnutí, bude příslušný správní orgán postupovat podle správního řádu, který v ust. §43 umožňuje, aby správní orgán nařídil předběžné opatření, kterým může za zákonem stanovených podmínek účastníkům uložit, aby se m.j. něčeho zdrželi. Nedostatek pravomoci soudu k projednání věci
a rozhodnutí o ní je neodstranitelný, a proto závěr o zastavení řízení obsažený v usnesení okresního soudu shledal správným.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci Mgr. J. K. a V. K. dovolání. Usoudili na jeho přípustnost, odůvodnili je nesprávným právním posouzením věci (ust. §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) a vadou řízení ve smyslu ust. §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Vůči žalovanému se domáhají vydání předběžného opatření spočívajícího v zákazu zahájení faktické činnosti vedoucí k realizaci akce pod názvem „R. a r. o.“. Jako spoluvlastníci domu čp. 961 K., bezprostředně sousedícího s pozemkem, na kterém žalovaný hodlá realizovat výstavbu restaurace, mají zato, že stavbou žalovaný v rozporu
se zákonem naruší vlastnické právo žalobců a to stíněním, hlukem a pocitem stísněnosti jejich bytu. Uvedli, že se domáhají ochrany práv občanskoprávní povahy, o nichž rozhodování náleží do pravomoci soudu. V žalobě sice povahu nároku v tomto smyslu blíže nespecifikovali, okresní soud však byl povinen vyzvat žalobce k odstranění vad podání, což ale neučinil. Za tohoto stavu je procesní postup soudů obou stupňů, které řízení zastavily, vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Navrhli, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu a rovněž soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Včasné dovolání žalobců je ve smyslu ust. §239 odst. 2 pís. a) o.s.ř. přípustné. Po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu (§242 odst. 1 o.s.ř.) je však dovolací soud neshledal důvodným.
Z okolností, jimiž dovolatelé odůvodnili dovolání, se jeví jako významné především ty, kterými vysvětlují jimi sledovaný účel návrhu na vydání předběžného opatření vůči žalovanému a sice, zajistit ve smyslu ust. §127 obč. zák. ochranu
před obtěžováním žalobců realizací výstavby restaurace žalovaným v bezprostředním sousedství nemovitosti žalobců. V této souvislosti je i významná výtka směřující vůči soudu prvního stupně, pokud za stavu, kdy uvedený záměr žalobců nebyl v návrhu výslovně specifikován, nevyzval žalobce k odstranění této vady. Podle žalobců soudy obou stupňů rozhodly o nedostatku pravomoci soudu k projednání a rozhodnutí
o návrhu na vydání předběžného opatření, aniž měly potřebnou vědomost
o hmotněprávní podstatě uplatněného procesního nároku.
Žádná z uvedených námitek však neobstojí.
Podle ust. §74 odst. 1 o.s.ř. může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Předběžné opatření nařídí předseda senátu na návrh, nejde-li o předběžné opatření pro řízení, které může soud zahájit i bez návrhu (§75
odst. 1 o.s.ř.). Soud je oprávněn nařídit předběžné opatření jen tehdy, jestliže se týká věci, o níž jednat a rozhodovat patří do pravomoci soudu (§7 o.s.ř.).
Návrh na nařízení předběžného opatření musí vedle obecných náležitostí
ve smyslu ust. §42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat m.j. i vylíčení rozhodujících skutečností ozřejmujících, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Musí být určitý
a srozumitelný; návrhem je soud vázán v tom smyslu, že nemůže přisoudit více, než žalobce požadoval, ani přiznat něco jiného, než čeho se žalobce domáhal, nejde-li
o případy uvedené v ust. §153 odst. 2 o.s.ř. Žalobce je proto již v žalobě povinen uvést skutečnosti významné pro posouzení věci.
Žalobci sice odkázali na ust. §74 o.s.ř., upravující předběžná opatření v občanskoprávních věcech, uvedli však okolnosti opravňující závěr, že se domáhají rozhodnutí, jímž by soud žalovanému zakázal určitá konání v souvislosti se stavbou. Požadovali, aby do pravomocného rozhodnutí Okresního úřadu K. - ref. regionálního rozvoje o návrhu žalobců na přezkum rozhodnutí Městského úřadu K. - odbor územního rozhodování a stavebního řízení ze dne 10.8.1999 zakázal žalovanému zahájit faktické činnosti vedoucí k realizaci akce pod názvem „R.
a r. o.“ na označených pozemcích a tyto činnosti jednotlivě specifikovali. Uvedli, že Městský úřad v K.-odbor územního plánování a stavebního řízení rozhodnutím ze dne 10.8.1999 rozhodl o umístění sporné stavby žalovaného, rozhodnutím ze dne 28.2.2002 vyhověl žádosti žalovaného o povolení stavby. Okresní úřad K. – odbor regionálního rozvoje rozhodnutím ze dne 6.5.2002 rozhodnutí Městského úřadu K. potvrdil. Podáním ze dne 5.6.2002 žalobci navrhli přezkum rozhodnutí Městského úřadu Karviná - odbor územního plánování a stavebního řízení
ze dne 10.8.1999 v mimořádném odvolacím řízení.
Návrh na nařízení předběžného opatření v posuzované věci je určitý, je srozumitelný, jako takový je postačujícím podkladem pro posouzení, čeho se jím žalobci vůči žalovanému domáhají; je to zákaz realizace stavební akce v označené lokalitě do doby, než příslušný správní orgán rozhodne o návrhu žalobců na přezkum rozhodnutí v mimoodvolacím řízení. Skutečnosti, které žalobci v návrhu uvedli, nevzbuzovaly pochybnost o tom, že navrhovaným předběžným opatřením mělo být zasaženo do práv a povinností účastníků majících základ v oblasti územního plánování podle zák. č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu, jak vyplývá ze změn a doplnění pozdějšími zákony a nálezy Ústavního soudu.
Soud prvního stupně právem usoudil, že k projednání a rozhodnutí ve věci není založena pravomoc a řízení ve smyslu ust. §104 odst. 1 o.s.ř. zastavil s tím, že věc postoupil příslušnému orgánu, který věc posoudí a rozhodne o ní ve vlastní kompetenci. Odvolací soud nepochybil, když usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť nedostatek pravomoci soudu k projednání a rozhodnutí věci je nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit.
Není-li výslovně uvedeno jinak, vztahují se na řízení podle zák. č. 50/1976 Sb.
o územním plánování a stavebním řádu obecní předpisy o správním řízení.
Na projednávání a schvalování územně plánovací dokumentace a územně plánovacích podkladů se obecné předpisy o správním řízení nevztahují (§28 zák. č. 50/1976 Sb.). Opačný závěr vyjádřený odvolacím soudem v napadeném usnesení je však pro závěr
o nedostatku pravomoci soudu k projednání a rozhodnutí o uplatněním návrhu
na předběžné rozhodnutí právně nerozhodný.
Vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, řízení netrpí. Dovolatelé se mýlí v náhledu na povinnost soudu, když dovozují, že soud měl žalobce vyzvat k doplnění odůvodnění návrhu na předběžné opatření; nejde-li o návrh na předběžné opatření ve věcech zajištění péče o nezletilé děti ve smyslu ust. §76a o.s.ř., ust. §43 o.s.ř. se nepoužije (§75a odst. 1 o.s.ř.). Jak bylo již uvedeno, návrh na nařízení předběžného opatření však nedostatky, pro které by jinak nebylo možno v řízení pokračovat, netrpěl. Nelze ani dovodit, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení pravomoci soudu. Žádný z dovolacích důvodů, které dovolatelé uplatnili ve smyslu ust. §241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř. ve vztahu k napadenému usnesení odvolacího soudu, neobstál.
Dovolací soud dovolání žalobců podle ust. §243b odst. 2 o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů tohoto řízení (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o.s.ř.), náklady mu však nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo (§224 odst. 1, §154 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 1. listopadu 2004
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu