ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.2694.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 2694/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po A. V., zemřelé dne 2. července 1999, za účasti: 1) M. V., zastoupeného advokátkou, 2) B. B., zastoupené advokátem, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. D 1583/99, o dovolání B. B. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2003, č.j. 9 Co 888/2002-130, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 27.6.2002, č.j. D 1583/99-113, Okresní soud ve Frýdku - Místku určil obecnou cenu majetku, který měla A. V., zemřelá dne 2.7.1999 (dále již jen „zůstavitelka“), ve společném jmění manželů s M. V. částkou 310.670,- Kč a rozhodl, co z tohoto majetku náleží do dědictví po zůstavitelce
a co náleží pozůstalému manželovi (výrok I.); určil obecnou cenu majetku zůstavitelky částkou 158.515,- Kč, výši dluhů částkou 0,- Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 158.515,- Kč (výrok II.); potvrdil, že dědictví, sestávající z věcí a jiných majetkových hodnot v rozhodnutí blíže specifikovaných, nabývají „dle závěti zůstavitelky a podle dědických podílů ze zákona“ „pozůstalá dcera“ B. B. a „pozůstalý manžel“ M. V. (výrok III.); rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů notáře (výrok IV.).
K odvolání B. B. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.1.2003, č.j. 9 Co 888/2002-130, usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala B. B. dovolání. Přípustnost i důvodnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř.
ve znění účinném do 31.12.2000 s tím, že soud prvního stupně i odvolací soud v předmětné věci rozhodly bez jednání. Navrhla, aby Nejvyšší soud ČR zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu i tímto usnesením potvrzené usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení
o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12.
a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“)
a zůstavitelka A. V. zemřela dne 2.7.1999, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“).
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě,
o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků,
o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení,
o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích,
o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě B. B. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně.
Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání podaného proti usnesení odvolacího soudu B. B. v dané věci vyplývat již pouze
z ustanovení §239 o.s.ř. nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených
v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. však v dané věci nejsou splněny, a to již proto, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a B. B. návrh
na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu ani neučinila.
S ohledem na výše uvedené by přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu v dané věci mohl zakládat pouze některý z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Přípustnost dovolání z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí.
B. B. v dovolání namítá, že jí byla v posuzovaném případě nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, když soud prvního stupně i odvolací soud ve věci rozhodly bez jednání.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem se ve smyslu citovaného ustanovení rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.).
Podle ustanovení §38 odst. 1 o.s.ř. soud pověří notáře, aby jako soudní komisař za odměnu provedl úkony v řízení o dědictví.
Podle ustanovení §38 odst. 3 o.s.ř. se úkony notáře podle odstavce 1 považují
za úkony soudu.
Podle ustanovení §214 odst. 1 o.s.ř. k projednání odvolání nařídí předseda senátu odvolacího soudu jednání.
Podle ustanovení §214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. jednání není třeba nařizovat, jestliže odvolání směřuje proti usnesení.
Ze spisu vyplývá, že se v posuzované věci opakovaně konala jednání
před soudem pověřenou soudní komisařkou Mgr. S. S., notářkou
se sídlem ve F. M., a to za účasti obou účastníků řízení, resp. jejich zástupců (naposledy dne 17.1.2002).
Z výše uvedeného vyplývá, že námitka B. B., že soud prvního stupně věc projednal a rozhodl, aniž nařídil jednání, není opodstatněná, neboť ve věci bylo, s její účastí, opakovaně jednáno.
Odvolací soud pak, jak vyplývá ze spisu, o odvolání B. B. proti usnesení soudu prvního stupně skutečně rozhodl bez nařízení jednání, tento jeho postup však byl souladu s ustanovením §214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.
Z uvedeného je zřejmé, že usnesení odvolacího soudu není vadou uvedenou
v ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. postiženo. Protože dovolatelka netvrdí a ani
z obsahu spisu nevyplývá, že by bylo postiženo jinou vadou uvedenou v ustanovení
§237 odst. 1 o.s.ř., a protože dovolání z jiných důvodů není přípustné, je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání B. B. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2004
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu