ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.392.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 392/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně E. S., zastoupené advokátem, proti žalovanému V. S., zastoupenému advokátem, o zvýšení výživného pro zletilé dítě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 8 C 200/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2003, č.j. 62 Co 378/2003-72, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. října 2003 pod č.j. 62 Co 378/2003-72 potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. června 2003, č.j.
8 C 200/2002-49, ve znění opravného usnesení ze dne 13. června 2003, č.j.
8 C 200/2002-54, pokud jím bylo rozhodnuto o běžném výživném pro žalobkyni
a o nákladech řízení. Naopak byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku
o nedoplatku na zvýšeném výživném. Rozhodnuto bylo současně o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný ve lhůtě stanovené v ustanovení §240 občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\") dovolání s odkazem
na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., jímž žádá, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K uvedenému dovolání žalovaného nebylo podáno vyjádření.
Dovolání žalovaného není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu
- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§237 odst. 1
písm. b/ o.s.ř.),
-jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. však podle výše uvedených ustanovení není až na výslovně uvedené výjimky dovolání přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině. Protože pak v souzeném případě jde o nárok vycházející ze zákonné úpravy obsažené v zákoně o rodině, kdy současně nejde o případnou alternativu zmíněné výjimky, není v této věci dána přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Současně přípustnost dovolání v této věci není založena ani na základě ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., když nejsou naplněny předpoklady obsažené v těchto ustanoveních. Protože tak není dán žádný z případů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) proto dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení
s §218 písm. c/ téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. l věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto, avšak v dovolacím řízení úspěšné žalobkyni žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. března 2004
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu