ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.394.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 394/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce MUDr. J. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému MUDr. E. B., o obnovu řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 34 C 53/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. ledna 2003, č.j. 1 Co 197/2002-24, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením v záhlaví označeným k odvolání žalobce potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2002, č.j. 34 C 53/2002-11, když na rozdíl od tohoto soudu, který pokládal návrh na obnovu řízení ve věci Městského soudu v Praze sp.zn. 34 C 43/95, v části týkající se nákladů řízení mezi účastníky a nákladů řízení státu, za opožděný, a proto jej zamítl, dospěl k závěru, že obnova řízení není přípustná, neboť se jí žalobce domáhá obnovy řízení ve vztahu k výrokům rozhodnutí, jimiž bylo pravomocně rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a ve vztahu ke státu, takže nejde o rozhodnutí ve věci samé (§228 odst. 1 o.s.ř. ve znění do 31.12.2000).
Žalobce v podaném dovolání (dále dovolatel) namítá, že jeho odvolání bylo neoprávněně odmítnuto, svědečné bylo stanoveno v nesprávné výši, došlo k ovlivnění svědka právním zástupcem protistrany, že soudcem bylo neoprávněně zadrženo podání místo jeho postoupení Vrchnímu soudu v Praze a že policie ČR „konstatuje dohodu soudu a strany“. Odvolacímu soudu dále vytýká, že měl posoudit odvolání jako včasné. Domáhá se zrušení rozsudků Vrchního soudu v Praze i Městského soudu v Praze
ve výrocích o nákladech řízení.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným
po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu
ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 16 cit. zákona byl návrh na obnovu řízení projednán a rozhodnuto o něm soudy obou stupňů po řízení provedeném právě podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb., neboť směřoval proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (časově poslední usnesení Vrchního soudu v Praze ve věci Městského soudu v Praze sp.zn. 34 C 43/95 bylo vydáno dne 7. dubna 1999 pod č.j. 1 Co 90/98-73).
Dovolání bylo podáno osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.) zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.).
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.). V případech dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu upravuje občanský soudní řád jeho přípustnost v ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., jde-li o usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu a v ustanovení §239 odst. 1, 2 o.s.ř., jde-li o usnesení odvolacího soudu ve věci samé.
V dané věci se však o žádný z těchto případů nejedná, neboť usnesením soudu prvního stupně nebylo řízení zastaveno a rozhodnutí o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé, nehledně na to, že přípustnost dovolání podle §239 o.s.ř. předpokládá jeho vyslovení ve výroku rozhodnutí odvolacího soudu; nejde-li o tento případ je předpokladem jeho přípustnosti návrh účastníka na jeho vyslovení. V souzené věci ovšem odvolací soud ve výroku svého potvrzujícího usnesení přípustnost dovolání proti němu nevyslovil a dovolatel takový návrh ani nepodal. Dovolání podle citovaných ustanovení tedy není přípustné.
Přípustnost dovolání by tak mohla být založena pouze v případě, kdyby byla zjištěna některá z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., a to ať již na straně soudu (písm. a/, g/), na straně účastníků (písm. b/, c/), nebo se týkala předmětu řízení (písm. d/), návrhu na zahájení řízení (písm. e/), nebo kdyby byla účastníkovi v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem (písm. f/), jímž by rozhodnutí odvolacího soudu bylo postiženo. Přípustnost dovolání (bez zřetele k tomu, zda účastník v dovolání tyto vady vytýká) je tu ovšem založena teprve zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí. Vady uvedené v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. ale z obsahu spisu nevyplývají a dovolacím soudem nebyly shledány (ostatně dovolatel je ani netvrdí).
Protože usnesení odvolacího soudu není vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. postiženo a protože z hlediska ustanovení §238a a §239 o.s.ř. proti němu není dovolání přípustné, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání dovolatele, aniž by se mohl věcí dále zabývat, podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, věty první o.s.ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 1. listopadu 2004
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu