ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.412.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 412/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně M. R., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1/ JUDr. A. S., 2/ JUDr. M. F. a 3/ JUDr. J. D., o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 19/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. července 2003, č.j. 1 Co 104/2003-208, takto:
I. Dovolání žalobkyně proti výroku I. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne
1. července 2003, č.j. 1 Co 104/2003-208 se zamítá, jinak se toto dovolání odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně svým dovoláním podaným dne 23. září 2003 (doplněným podáním její zástupkyně ze dne 8. prosince 2003) napadla rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. července 2003 č.j. 1 Co 104/2003-208, kterým byl rozsudek Krajského soudu
v Praze ze dne 22. listopadu 2001, č.j. 34 C 19/2001-145 (ve znění usnesení téhož soudu ze dne 21. června 2002, č.j. 34 C 19/2001-174) jednak zrušen ve vztahu k prvnímu žalovanému a v této části bylo řízení zastaveno, jednak byl tento rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba na přisouzení náhrady nemajetkové újmy
v penězích ve vztahu k druhému a třetímu žalovanému, potvrzen. Dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. První z výroků mající za následek, že řízení proti prvnímu žalovanému bylo zastaveno, odvolací soud odůvodnil skutečností, že tento žalovaný v mezidobí zemřel. U výroku ve věci samé ve vztahu k druhému a třetímu žalovanému pak vycházel ze skutečnosti, že žalobkyní tvrzený zásah do její osobnostní sféry se udál v souvislosti s výkonem soudní moci, tedy při výkonu práva (resp. povinnosti), což je okolností vylučující neoprávněnost zásahu. Nadto, žaloba směřovala proti fyzickým osobám, takže již z tohoto důvodu zde byl u žalovaných nedostatek pasivní legitimace.
Dovolatelka v dovolání, jímž rozsudek odvolacího soudu napadla v celém rozsahu, uplatňuje dovolací důvody ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b)
a odst. 3 o.s.ř. Má především zato, že odvolací soud nesprávně vyložil právní předpis,
a ač k předmětnému zásahu došlo při výkonu soudnictví, měly být postiženy sankcemi podle §13 občanského zákoníku s ohledem na okolnosti případu samotní zaměstnanci jako fyzické osoby.
K uvedenému dovolání nebylo podáno vyjádření.
S ohledem na skutečnost, že dovolatelka napadla - jak již bylo zmíněno - rozsudek odvolacího soudu, aniž by případně diferencovala mezi jednotlivými jeho výroky, byl tak tímto dovoláním napaden především výrok tohoto rozsudku označený \"I.\", kterým byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k prvnímu žalovanému a řízení bylo v této části zastaveno. V tomto případě je dovolání proti tomuto výroku sice přípustné ve smyslu ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o.s.ř., avšak ve své podstatě je zcela nedůvodné. Jak totiž vyplývá ze zprávy matriky (správního odboru) Městského úřadu v R. ze dne 10. června 2003 (č.l. 203 spisu), první žalovaný JUDr. A. S., narozený v roce 1933, posledně bytem v R., V. č. 80, zemřel dne 15. března 2003. Odvolací soud tak správně uvážil, že takto uvedený žalovaný ztratil svou způsobilost být účastníkem řízení (§19 o.s.ř.) a na tuto skutečnost také přiléhavě procesně reagoval. Dovolání proto není v této části důvodné a bylo tedy zamítnuto (§243b odst. 2 o.s.ř.).
Pokud se týče výroku \"II.\" napadeného rozsudku, pak jak vyplývá z obsahu spisu a z dovolání žalobkyně, není v označené věci dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\"). Takto by přípustnost dovolání v této věci mohla být založena pouze již jen ve smyslu ustanovení §237
odst. 1 písm. c) o.s.ř., avšak dovolací soud neshledal, že by v posuzované věci
k naplnění předpokladů tohoto ustanovení došlo (soudy obou stupňů na daný případ aplikovaly odpovídající zákonná ustanovení a ta také náležitě a s ustálenou judikaturou zcela konformně vyložily). Není tak u tohoto výroku naplněn ani možný případ přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve spojení
s §237 odst. 3 téhož zákona. Protože pak zde nejsou naplněny ani eventuální předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., dovolacímu soudu nezbylo, než podané dovolání jako nepřípustné v této části podle ustanovení §243b odst. 5 ve spojení s §218 písm. c) o.s.ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 odst. 1, §142 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., když dovolání žalobkyně bylo zčásti zamítnuto a zčásti odmítnuto, zatímco v dovolacím řízení druhému a třetímu žalovanému žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. března 2004
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu