Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16.03.2004, sp. zn. 30 Cdo 547/2004 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.547.2004.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.547.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 547/2004 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po O. L., za účasti: 1) Z. V., zastoupeného advokátem, 2) J. V., zastoupeného advokátkou, 3) M. V., zastoupeného advokátkou, 4) A. M. v. A., zastoupené advokátkou, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. D 337/2001, o dovolání A. M. v. A. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. září 2003, č.j. 7 Co 2102/2003-148, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Usnesením ze dne 25.4.2003, č.j. D 337/2001-124, doplněným usnesením ze dne 10.6.2003, č.j. D 337/2001-137, Okresní soud v Prachaticích rozhodl, že „A. M. v. A., narozená 9.11.1952, není účastnicí tohoto řízení“ (výrok I.) a že „A. M. v. A. nemá právo na náhradu nákladů řízení“ (výrok II.). Vycházel ze závěru, že tomu, aby s dcerou O. L., zemřelého dne 20.7.1991 (dále též jen „zůstavitel“) A. M. v. A. bylo jednáno jako s účastnicí „dodatečného projednání dědictví“ po zůstaviteli brání okolnost, že nebyla účastnicí původního řízení o dědictví po zůstaviteli, vedeného bývalým Státním notářstvím v P. pod sp. zn. D 393/91, neboť její existence nebyla státnímu notářství známa. K odvolání A. M. v. A. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 26.9.2003, č.j. 7 Co 2102/2003-148, usnesení soudu prvního stupně, „ve znění doplňujícího usnesení“, jako věcně správné potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala Alexa Malvina von Alemann dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení „§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.“. Namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť tímto rozhodnutím „došlo ve vztahu k ní k porušení základního práva rovnosti účastníků – dědiců a rovněž tak i základního práva zakotveného v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, tj. práva, aby její záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, a to kromě porušení čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, chránícího institut dědění“. Poukazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 12.1.2002, sp. zn. II. ÚS 421/1999. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“) a zůstavitel O. L. zemřel dne 20.7.1991, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jeno.s.ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích, b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu, e) odvolání odmítnuto, f) odvolací řízení zastaveno. Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.). V posuzovaném případě A. M. v. A. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně. Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání podaného proti usnesení odvolacího soudu A. M. v. A. v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení §239 o.s.ř. nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. však v dané věci nejsou splněny, a to již proto, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a A. M. v. A. návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu ani neučinila. Vzhledem k tomu, že A. M. v. A. netvrdí, že napadené usnesení trpí vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., a protože ani z obsahu spisu existence takových vad nevyplývá, není dovolání v posuzovaném případě přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání A. M. v. A. – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř odmítl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 16. března 2004 JUDr. Roman Fiala, v.r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/16/2004
Spisová značka:30 Cdo 547/2004
ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.547.2004.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.
§243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20