ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.549.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 549/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce I. R., proti žalované TJ B. P., o 1,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 72/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. října 2003, č.j. 3 Co 41/2002-94, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. května 2002 č.j. 34 C 72/2000-72 ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 21. června 2002 č.j. 34 C 72/2000-83 zamítl žalobu jednak na zaplacení částky 500.000,- Kč s příslušenstvím z titulu šíření díla (výrok I.), dále na zaplacení částky 500.000,- Kč z titulu přiměřeného zadostiučinění (výrok II.) a konečně, aby bylo zakázáno dílo užívat a šířit (výrok III.). Výrokem IV. bylo žalobci uloženo zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 16.650,- Kč.
O odvolání žalobce pak rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne
6. října 2003 č.j. 3 Co 41/2002-94, který rozsudek soudu prvního stupně potvrdil
s výjimkou výroku IV., který byl změněn tak, že žalovanému nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Žalovaná svým dovoláním podaným dne 18. února 2004 uvedený rozsudek napadla pouze v té části, pokud jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV., t.j. ve výroku o náhradě nákladů řízení. Dovolatelka žádá, aby v této části bylo napadené rozhodnutí zrušeno a v této části bylo znovu rozhodnuto.
K uvedenému dovolání nebylo podáno vyjádření.
Z dovolání žalované vyplývá, že toto dovolání směřuje proti usnesení pojatému do rozsudku odvolacího soudu, které se týká náhrady nákladů řízení. Nejde tedy
o rozhodnutí ve věci samé, takže v tomto případě nepřichází v úvahu založení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Na věc se též nevztahuje úprava přípustnosti dovolání podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř.
Protože tak v posuzované věci nejsou naplněny předpoklady přípustnosti dovolání, dovolacímu soudu nezbylo, než podané dovolání jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 ve spojení s §218 písm. c) o.s.ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto, zatímco v dovolacím řízení žalobci žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. března 2004
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu