ECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.674.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 674/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce J. V., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným: 1) E. F., zastoupené advokátem, 2) L. V., zastoupenému advokátem, 3) D. L., zastoupené M. P., 4) M. V., 5) M. P., 6) Z. V., zastoupené zákonnými zástupci O. P. a M. V., o určení neplatnosti vydědění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp.zn. 10 C 84/2000, o dovolání první žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. července 2003, č.j. 18 Co 183/2003-120, takto:
I. Dovolání první žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou dne 17.5.2000 domáhal, aby bylo určeno, že důvody pro jeho vydědění „jeho otcem M. V., zemřelým dne 1.9.1999
v P., uvedené v listině o vydědění ze dne 22.8.1999, nejsou dány“.
Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 21.1.2003, č.j. 10 C 84/2000-98, žalobě vyhověl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání první žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2.7.2003, č.j. 18 Co 183/2003-120, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala první žalovaná dovolaní. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.; zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přitom spatřuje v řešení otázky, „zda lze nerespektovat poslední vůli zůstavitele, která byla projevována dlouhodobě, stabilně, beze změny a zaznamenána nejprve holograficky a později notářským zápisem“. Vytýká odvolacímu soudu „nesprávné právní posouzení“ proto, že „považoval formu projevu zůstavitelovy vůle za nedostatečnou a prováděl dokazování o důvodech vydědění“; že „nevzal v úvahu, že žalobce zapírá telefonáty ze strany zůstavitele tím, že předložil listiny s nepravdivými údaji, aby navodil dojem, že se nevyskytoval v místě bydliště zůstavitelovy matky“; že skutková zjištění nebyla „vyhodnocena logickým způsobem“; že při hodnocení důkazů nepřihlédl k některým „souvislostem“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm.b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má
ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu
s hmotným právem.
Protože - jak vyplývá z uvedeného - dovolání může být podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu uvedeného
v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.; z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. Těmito dovolacími důvody vymezené právní otázky současně musí mít zásadní význam a musí být pro rozhodnutí věci určující; za otázku určující přitom nelze považovat otázku, jejíž posouzení samo o sobě nemá na konečné rozhodnutí soudu o věci samé žádný vliv. Dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. již neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování; přípustnost dovolání
k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto důvodu tedy nemůže být založena podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
První žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. Protože dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není v této věci přípustné (ve věci nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl
ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
První žalovaná v dovolání vytýká odvolacímu soudu „nesprávné právní posouzení“ proto, že „považoval formu projevu zůstavitelovy vůle za nedostatečnou
a prováděly dokazování o důvodech vydědění, které hodnotily způsobem kritizovaným již v odvolání“; že „nevzal v úvahu, že žalobce zapírá telefonáty ze strany zůstavitele tím, že předložil listiny s nepravdivými údaji, aby navodil dojem, že se nevyskytoval v místě bydliště zůstavitelovy matky“; že skutková zjištění nebyla „vyhodnocena logickým způsobem“; že při hodnocení důkazů nepřihlédl k některým „souvislostem“. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v řešení otázky, „zda lze nerespektovat poslední vůli zůstavitele, která byla projevována dlouhodobě, stabilně, beze změny a zaznamenána nejprve holograficky a později notářským zápisem“.
I když první žalovaná v dovolání uvádí, že vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodu dovolání) vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale že podrobuje kritice skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází. Podstatou jejich námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, a také skutečnost, že odvolací soud nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle názoru žalovaných pro posouzení věci významné. První žalovaná tedy uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu
v provedeném dokazování, nezakládá - jak uvedeno výše - přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání první žalované není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání první žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2004
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu