ECLI:CZ:NS:2004:30.ND.35.2004.1
sp. zn. 30 Nd 35/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce T. D. proti žalované J. D., o určení neexistence pohledávky a zástavního práva, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 10 C 236/2003, o návrhu žalované na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc, vedená u Okresního soudu v Šumperku pod sp.zn. 10 C 236/2003
se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Chrudimi.
Odůvodnění:
Žalovaná navrhuje přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Chrudimi, v jehož obvodu se zdržuje, s odůvodněním, že „rozhodně nemůže s ohledem na svůj zdravotní stav a dále i s ohledem na to, že je matkou nezl. V. D., nar. 7.2.2001, se dostavovat k jednání k Okresnímu soudu v Šumperku“.
Žalobce navrhuje zamítnutí návrhu na delegaci věci k jinému soudu s poukazem na svůj zdravotní stav a jediný příjem tvořený invalidním důchodem ve výši 5.767,- Kč měsíčně, s ohledem na vážný zdravotní stav jeho matky, u níž žije, a která vyžaduje celodenní péči, jakož i s ohledem na žádost o vypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie a jeho popření otcovství k nasciturovi žalované.
Podle §12 odst. 2 o.s.ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odst. 2 též k důvodu,
pro který by měla být věc přikázána (§12 odst. 3 o.s.ř.).
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o.s.ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat (v daném případě místní příslušnost stanovená §84 a §85 odst. 1 o.s.ř.), je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15.11.2001, sp.zn. I.ÚS 144/2000).
K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by tak mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do citovaného ústavního principu.
O takový případ se v projednávané věci nejedná. Důvodem, aby věc byla přikázána soudu, v jehož obvodu bydlí žalovaná, nemůže být bez dalšího její zdravotní stav ani sociální poměry, nýbrž pouze takové okolnosti, z nichž lze spolehlivě dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána hospodárněji a rychleji. Neumožní-li žalobkyni její zdravotní stav či sociální poměry účast při jednání u místně příslušného soudu, nic nebrání tomu, aby byla v projednávané věci vyslechnuta
a s provedenými důkazy seznámena prostřednictvím dožádaného soudu (§122 odst. 2 o.s.ř.).
Přikázáním věci Okresnímu soudu v Chrudimi, v jehož obvodu žalovaná bydlí, by nebylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího a ani po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci.
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu žalované na přikázání věci Okresnímu soudu v Chrudimi podle §12 odst. 2 o.s.ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. března 2004
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu