ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.313.2004.1
sp. zn. 32 Odo 313/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně A.-K. K. spol. s r.o., zastoupené, advokátem, proti žalované K. M., spol. s r.o., o zaplacení částky 183.602,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 Cm 12/2000, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. prosince 2003, č.j. 4 Cmo 323/2002-45, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. prosince 2003, č.j. 4 Cmo 323/2002-45, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. dubna 2002, č.j. 43 Cm 12/2000-35, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. dubna 2002, č.j. 43 Cm 12/2000-35, jímž byla odmítnuta žaloba ze dne 8. září 1999 o zaplacení částky 183.602,30 Kč s příslušenstvím, rozhodnuto o vrácení soudního poplatku ve výši 7.900,- Kč žalobkyni a o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (první výrok). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že žaloba neobsahovala vylíčení rozhodujících skutečností, které jsou nutné pro skutkové a právní posouzení věci a že ani v podání, kterým žalobkyně reagovala na výzvu soudu prvního stupně k odstranění vad žaloby, potřebná tvrzení nedoplnila. Žalobkyně neuvedla konkrétní skutkové okolnosti, z nichž dovozuje svůj nárok na zaplacení v žalobě specifikovaných faktur, ani netvrdila právní důvod vzniku uplatněného nároku. Její obecné tvrzení, že na základě telefonické objednávky dodávala zboží žalované vyúčtované fakturami a že žalovaná potvrdila jeho převzetí na dodacích listech, odvolací soud posoudil pro projednání věci jako nedostatečné. Rovněž tak obecným odkazem na nezaplacené faktury a dodací listy skutek vymezen není. Žaloba tak vykazuje vady, pro které nelze v řízení pokračovat. Za situace, kdy byla žalobkyně ve výzvě soudu prvního stupně k odstranění vad žaloby i poučena, jak má žalobu doplnit, usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení §239 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a dále z důvodu jí tvrzeného postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Právního pochybení se dopustil odvolací soud podle dovolatelky odmítnutím žaloby podle §43 o. s. ř. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o neprojednatelnosti žaloby. Namítá, že její žalobní návrh včetně doplňujícího podání obsahuje skutečnosti, na jejichž základě uplatňuje svůj nárok, v takovém rozsahu, který umožňuje jednoznačnou individualizaci skutku. Podle jejího názoru z žaloby jednoznačně vyplývá, že se jí domáhá zaplacení kupní ceny za zboží, které žalované dodala na základě ústně uzavřených kupních smluv. Předmět plnění, sjednaná kupní cena, jakož i datum plnění vyplývají z dodacích listů, na které odkazuje v doplnění žaloby. Skutečnost, že žaloba ani její doplnění neuvádí určité skutečnosti výslovně, ale odkazem na doklady, které současně soudu předložila, nemůže vést podle dovolatelky k závěru, že tyto rozhodné skutkové okolnosti nejsou vylíčeny; je důležité, že tyto skutkové okolnosti lze z uvedených podání dovodit.
Vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, se podle dovolatelky dopustil soud prvního stupně nedostatky ve výzvě k odstranění vad žaloby. Konkrétně mu vytýká, že aniž uvedl vady žaloby, ji vyzval k jejímu doplnění o skutečnosti demonstrativně vypočítané, přičemž v tomto výčtu jsou zjevně skutečnosti, jež dle jejího názoru nebudou mít zřejmě význam ani pro rozhodnutí ve věci samé a které již vůbec nemají význam z hlediska projednatelnosti žaloby.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud jí napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Jelikož řízení u soudu prvního stupně bylo dokončeno (a usnesení soudů obou stupňů vydána) po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení - v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání je v dané věci přípustné podle §239 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), a je i důvodné.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání, přičemž vzhledem k přípustnosti podaného dovolání je dovolací soud povinen přihlédnout též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostem), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny.
Dovolací argumenty žalobkyně jsou především kritikou právního posouzení věci odvolacím soudem při řešení procesní otázky (otázky náležitostí žaloby) co do vylíčení rozhodujících skutečností.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Obsahové náležitosti žaloby vymezuje ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. tak, že žaloba musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z ní patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení.
Ve shodě s výkladem podávaným právní teorií i soudní praxí se rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. rozumějí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 1998, pod číslem 4), tj. nemožnost záměny s jiným skutkem. Právní charakteristiku skutku (tzv. právní důvod žaloby) není povinen v návrhu uvádět. Vylíčení rozhodujících skutečností slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce a k jeho identifikaci umožňující odlišení od předmětů jiných řízení. Tentýž předmět řízení je ve smyslu ustanovení §83 o. s. ř. upravujícího překážku litispendence (věci zahájené) a ve smyslu ustanovení §159 odst. 3 o. s. ř. upravujícího překážku rei iudicatae (věci pravomocně rozhodnuté) dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn, tedy ze stejného skutku. I s ohledem na nutnost posouzení, zda se nejedná o tentýž předmět řízení a nejsou tudíž dány uvedené překážky řízení, musí předmět řízení splňovat všechny náležitosti předepsané v §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř.
Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod číslem 209); povinnost tvrzení může být splněna i dodatečně. Vylíčení rozhodujících skutečností pak může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (shodně uzavřel Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 15. května 1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96 a dále v rozsudku ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2003, pod číslem 35).
Podle ustanovení §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jsou účastníci řízení k dosažení jeho účelu povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemná vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.
V návrhu na zahájení řízení jde o zásadní určení skutku tak, aby žaloba byla projednatelná, tj. že skutkový děj je nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi. Povinnost účastníka uložená mu ustanovením §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. se tedy týká všech významných skutečností pro rozhodnutí ve věci. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem logický rozpor.
Ustanovení §43 o. s. ř. pak určuje, že předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).
V projednávané věci spočívá dovoláním napadené rozhodnutí na závěru, že žaloba je neprojednatelná, neboť z ní ani z jejího doplnění není pro nedostatečné vylíčení rozhodujících skutečností nutných pro skutkové a právní posouzení věci jasné, jaký skutek má být předmětem řízení. Tento závěr shledává dovolací soud nesprávným.
Dovolací soud přisvědčil dovolatelce, že odkazem na listiny (faktury a dodací listy), které připojila k žalobě (č.l. 1 spisu) a k jejímu doplnění (č.l. 22 spisu) a jež navrhla jako důkaz, vymezila předmět sporu v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Jak na fakturách, tak i dodacích listech, je konkrétně uvedeno, o jaké zboží a v jakém množství se jedná, přičemž faktury obsahují i údaj o jeho ceně. Pokud pak odvolací soud postrádal tvrzení k právnímu důvodu vzniku uplatněného nároku na zaplacení faktur specifikovaných v žalobě, bylo již shora vysvětleno, že právní charakteristiku skutku (tzv. právní důvod žaloby) není žalobce povinen v návrhu uvádět. Rovněž tak skutečnost, zda šlo o smluvní vztah mezi účastníky či o bezesmluvní plnění, není rozhodující z hlediska projednatelnosti žaloby, nýbrž bude věcí dokazování a bude případně právně významné až pro rozhodnutí ve věci samé. Soudy obou stupňů tak pominuly, že žaloba nemusí obsahovat všechna úplná tvrzení, ze kterých soud vychází při dokazování a rozhodnutí o věci samé, nýbrž jen taková tvrzení o rozhodných skutečnostech, kterými je vymezen skutkový děj tak, aby soud věděl, co má projednat a o čem má rozhodnout.
Jestliže odvolací soud, v rozporu se závěry formulovanými ve výše uvedených rozhodnutích Nejvyššího soudu, uzavřel, že žaloba neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností, a je tedy neprojednatelná, aniž tuto otázku řešil i z pohledu listin, na které žalobkyně v žalobě a v jejím doplnění coby důkazy odkazovala a které současně k těmto svým podáním připojila, nelze než právní posouzení věci odvolacím soudem považovat za neúplné, a tudíž i nesprávné.
Jelikož na tomto nesprávném právním posouzení věci rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, je naplněn dovolatelkou uplatněný dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolací soud však nepřisvědčil názoru dovolatelky o jí tvrzené vadě řízení, které se měl dle jejího mínění dopustit soud prvního stupně nedostatky ve výzvě k odstranění vad žaloby. Z usnesení na č.l. 20 spisu se podává, že jím soud žalobkyni vyzval k doplnění žaloby „o vylíčení rozhodujících skutečností odůvodňujících vznik a rozsah žalobcem uplatněného nároku“ s tím, že ji poučil o tom, zejména jaké konkrétní údaje má uvést a že má označit důkazy prokazující její tvrzení. Dovolací soud souhlasí s hodnocením odvolacího soudu, že žalobkyně byla konkrétně poučena, jak má požadované doplnění provést. Dovolatelkou postrádané vytčení vad žaloby spatřuje dovolací soud ve vymezení skutečností, jejichž doplnění soud prvního stupně, byť demonstrativním výčtem, požadoval. Jinou otázkou je, že soud prvního stupně nepožadoval pouze doplnění rozhodných skutečností nutných z hlediska projednatelnosti žaloby, nýbrž i takové skutečnosti (např. zda a kdy byla mezi účastníky uzavřena smlouva), které jsou právně rozhodné až pro případné rozhodnutí ve věci samé. Toto pochybení soudu prvního stupně však nezakládá vadu řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., ale je třeba ho podřadit pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, který byl, jak je již shora uvedeno, v souzené věci naplněn.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení odvolacího soudu zrušil; protože důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 a odst. 6 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu o nutnosti posuzovat vylíčení rozhodujících skutečností ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. i z pohledu obsahu listin, na které žalobkyně v textu žaloby a jeho doplnění výslovně odkázala a které k žalobě a jejímu doplnění připojila, je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. října 2004
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu