ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.443.2004.1
sp. zn. 32 Odo 443/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce RNDr. P. P., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému J. E., zastoupenému, advokátem, o vypořádání sdružení, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 9 C 115/99, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. října 2003 č. j. Nc 77/2003 - 151, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 30. října 2003 č. j. Nc 77/2003 - 151 zamítl návrh žalovaného na opravu odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 24. dubna 2003 č. j. 9 C 115/99 - 133. Předmětný návrh předložil Okresní soud v Šumperku ve smyslu §165 odst. 2 o. s. ř., neboť sám usnesením ze dne 8. října 2003 č. j. 9 C 115/99 - 148 návrhu nevyhověl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž požadoval zrušit rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolatel namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovaným), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Za podmínek stanovených ustanovením §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaného, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě. V posuzovaném případě by rozhodnutím ve věci samé bylo rozhodnutí o žalobcem uplatněném nároku o vypořádání sdružení. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobcem uplatněném nároku, nýbrž zamítl návrh žalovaného na opravu odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení §237 o. s. ř.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení, jímž byl zamítnut návrh žalovaného na opravu odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení §239 o. s. ř. dovodit.
Lze uzavřít, že dovolání žalovaného není přípustné podle §237 o. s. ř. ani podle §239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. května 2004
JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.
předsedkyně senátu