ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.514.2003.1
sp. zn. 32 Odo 514/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce S. Č., zastoupeného, advokátem, proti žalované S. v. s v. t., spol. s r. o., zastoupené, advokátkou, o zaplacení částky 39 427 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 8 C 299/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. března 2003 č. j. 7 Co 359/2003 - 185, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 7. března 2003 č. j. 7 Co 359/2003 - 185 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. listopadu 2002 č. j. 8 C 299/99 - 177, jímž byla zamítnuta žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 39 427 Kč, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Shodně jako soud prvního stupně vycházel odvolací soud ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva podle §588 obč. zák., kterou žalovaná prodala žalobci počítačovou sestavu v celkové ceně 39 427 Kč. Podle záručního listu poskytl žalovaný, jako prodávající, záruku 24 měsíců od prodeje na hotový počítač za předpokladu neporušení plomby. Žalobce reklamoval vady počítače v červenci 1998 u Ing. Ch., který již nebyl smluvním partnerem žalovaného. Z důvodu, že nebyla ve lhůtě stanovené zákonem vyřízena reklamace ze dne 1. 3. 1999, žalobce odstoupil od kupní smlouvy dne 19. 4. 1999 a domáhal se vrácení kupní ceny zboží. Žalobce neunesl důkazní břemeno, že k porušení plomby v červenci 1998 došlo samotným žalovaným či jeho smluvním partnerem. Žalobci tak svědčila pouze záruční zákonná lhůta v délce 6 měsíců ve smyslu §620 odst. 1 obč. zák. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že pokud se žalobce domáhal svého práva z odpovědnosti za vady, které uplatnil 11 měsíců od uzavření kupní smlouvy, je toto právo prekludováno ve smyslu §626 odst. 1 obč. zák., protože právo bylo uplatněno po uplynutí zákonné záruční doby.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Žalobce namítá. že nebylo zcela dostačujícím způsobem posouzena konstatovaná a doložená skutečnost, že plomba na počítači nebyla porušena žalovanou. Žalobce řádně odstoupil od kupní smlouvy, tvrzení žalované o porušení plomby je zcela účelové. Podle dovolatele nebyl skutek řádně zjištěn, když soudy na základě provedeného dokazování dovodily, že žalobce neprokázal porušení plomby počítače žalovanou. Na základě správného zjištění by soudy dospěly k odlišnému právnímu posouzení věci. Z uvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalobcem) řádně zastoupeným advokátem, není však v dané věci přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterou soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Protože v posuzované věci odvolací soud potvrdil v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně (oběma rozsudky byla žaloba zamítnuta), je namístě přípustnost dovolání uvažovat výlučně v intencích ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z toho, že přípustnost dovolání je podle zmiňovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tudíž výlučně důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
I když dovolatel v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzení věci, z obsahu jeho dovolání (tj. z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nesouhlasí především se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud, shodně jako před ním i soud prvního stupně, vycházel. Dovolatel netvrdí, že by odvolací soud jím správně zjištěný skutkový stav nesprávně posoudil po stránce právní, tedy že by správně zjištěný skutkový stav subsumoval pod nesprávnou právní normu; podstatou jeho námitek jsou výlučně výtky týkající se nedostatečně a nekvalitně zjištěného skutkového stavu věci, případně vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením dané věci, pak pouze v tom směru, že nepochybil-li by odvolací soud ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci.
V projednávané věci je výtka nesprávnosti právního posouzení věci založena na kritice správnosti skutkových zjištění o porušení plomby na počítači.
Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek, které žalobce uplatnil, nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá – jak bylo výše vyloženo – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Za procesní situace, kdy dovolání není podle §236 odst. 1 o. s. ř. přípustné, dovolací soud dovolání žalobce bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalované v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2004
JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.
předsedkyně senátu