ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.527.2004.1
sp. zn. 32 Odo 527/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Jiřího Macka v právní věci žalobce E. V., zastoupeného, advokátem, proti žalované G. P. a.s., o 15.195,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 33/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2004, č.j. 9 Cmo 572/2003-37, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 29. září 2003, č.j. 30 Cm 33/2001-20, kterým Městský soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení 15.195,- Kč a nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (první věta výroku). Dále rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků (druhá věta výroku).
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalobce dovoláním. Opíraje jeho důvodnost o ustanovení §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) odvolacímu soudu vytkl, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování. Procesního pochybení se měl podle názoru dovolatele dopustit odvolací soud nesprávným poučením v závěru rozsudku, pokud v něm nepřipustil možnost podat dovolání za situace, kdy dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolatel snesl argumenty na podporu jím uplatněných dovolacích důvodů a navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání žalobce bylo s ohledem na žalovanou částku odmítnuto. K věci samé pak uvedla, že se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu a jeho rozhodnutí považuje za správné.
Se zřetelem k době vydání rozsudků soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, v níž bylo rozhodnuto ve věci samé o peněžitém plnění ve výši 15.195,- Kč. Jedná se tedy ve smyslu §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné.
S ohledem na výši žalované částky a ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. tak odvolací soud správně účastníky řízení poučil, že dovolání proti jeho rozhodnutí není přípustné a žádné pochybení mu v tomto směru, jak činí dovolatel, vytýkat nelze.
Rovněž pak dovolání směřující do rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tento závěr s sebou nese posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení §243b odst. 5 věty první o. s. ř. a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož žalobce z procesního hlediska zavinil (tím, že podal nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalované v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. listopadu 2004
JUDr. Miroslav Gallus,v.r.
předseda senátu