ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.63.2004.1
sp. zn. 32 Odo 63/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně G. t. ú. a b., společnost s ručením omezeným, zastoupené, advokátem, proti žalované H., spol. s r.o., zastoupené, advokátem, o 250 000 Kč s příslušenstvím, vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 54 Cm 200/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. září 2003, č.j. 11 Cmo 138/2003-128, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. září 2003, č.j. 11 Cmo 138/2003-128 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. února 2003, č.j. 54 Cm 200/2001-110, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. února 2003, č.j. 54 Cm 200/2001-110, zamítl žalobu na zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím. Dospěl k závěru, že domáhala-li se žalobkyně zaplacení uplatněné částky z titulu nezaplacení části kupní ceny ve výši 250 000 Kč z celkové výše 459 584 Kč, vyfakturované žalované v listopadu 1993 za zboží dodané žalobkyní a žalovanou převzaté, na základě kupní smlouvy, a existence kupní smlouvy nebyla prokázána, a to ani postupem podle §275 odst. 4 obch. zák. (chyběl údaj o ceně, za kterou mělo být zboží vyjmenované v objednávce č. 7/300/93 z října roku 1993 dodáno), bylo nutno žalobu zamítnout. Na tomto závěru nemohla změnit nic ani skutečnost, že žalovaná v návrhu dohody o narovnání, který byl přílohou dopisu ze dne 27. 5. 1994, adresovaného žalobkyni, konstatovala, že zbývá k zaplacení částka 250 000 Kč, jestliže je v něm zmiňována smlouva č. 4/73/1993, zatímco zboží, jehož zaplacení je předmětem dané věci, bylo dodáno za základě objednávky č. 7/300/93. Nepřisvědčil žalobkyni ani v tom směru, že dodání zboží na základě ústní kupní smlouvy vyplývá z toho, že zboží bylo žalované dodáno a jí převzato, a že žalovaná tak uzavření kupní smlouvy předpokládala. Pouhý předpoklad uzavření smlouvy, bez tohoto, aby byla projevena vůle, nemůže smluvní vztah založit, proto nelze uzavření kupní smlouvy dovozovat, a žalobkyni právo na zaplacení kupní ceny nevzniklo.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 4. září 2003, č.j. 11 Cmo 138/2003-128, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 250 000 Kč se 17 % úrokem z prodlení od 5. 12. 1993 do zaplacení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým i právním závěrem soudu prvního stupně v tom směru, že nebyla-li sjednána podstatná náležitost kupní smlouvy, tj. dohoda o ceně, za níž má být zboží dodáno, když z obsahu smluvního ujednání nevyplývá, jak vysoká kupní cena má být zaplacena nebo jak má být její výše určena, popřípadě pokud není výslovně určeno, že smlouva má být uzavřena bez ujednání o ceně, nejedná se o kupní smlouvu uzavřenou podle §409 obch. zák., a to ani postupem podle §275 odst. 4 obch. zák. Odvolací soud však považuje za nesprávný právní závěr, že v dané věci nebylo možno žalobě vyhovět, jestliže z prokázaných skutečností bylo možno dovodit obsahové a formální znaky jiného právního důvodu - bezdůvodného obohacení. Žalobkyni se podařilo prokázat, že žalovanou objednané zboží dodala, žalovaná si je ponechala a částečně i zaplatila, proto žalované vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně, které je povinna podle §451 a §456 věty první obč. zák. vydat, přičemž ve smyslu §458 obč. zák. lze za peněžitou náhradu, přiměřenou podle §136 o. s. ř., považovat žalobkyní požadovanou částku, proti jejímuž vyúčtování žalovaná ani ničeho nenamítala. Podle §369 a §502 obch. zák. přiznal žalobkyni i úroky z prodlení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) s tím, že žalobkyně uplatňovala od počátku návrh výhradně jako právo ze smluvního vztahu - kupní smlouvy, a pokud odvolací soud přiznal žalobkyni požadovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení, porušil tím svoji vázanost návrhem žalobce ve smyslu §153 odst. 2 o. s. ř., když přiznal žalobkyni plnění, jež nebylo žádáno. V řízení nebyly žalobkyní navrženy a soudem provedeny žádné důkazy, které by vypovídaly o skutečné výši bezdůvodného obohacení, jež mělo žalované vzniknout. Spokojil-li se odvolací soud s ohodnocením bezdůvodného obohacení s ohledem na ceníky poskytnutého plnění, neodpovídá to skutečnému prospěchu žalované, zejména když v řízení opakovaně poukazovala na špatnou kvalitu plnění žalobkyně. Dovolatelka poukázala na §118a o. s. ř. s tím, že dospěl-li odvolací soud k názoru, že ve věci jde o případ bezdůvodného obohacení, na něž má žalobkyně nárok, měl po řádném poučení umožnit účastníkům navrhnout relevantní tvrzení a důkazy o skutečné výši bezdůvodného obohacení, které mělo žalované vzniknout. Za dané situace nemohl odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně měnit, ale rozsudek soudu prvního stupně měl být zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Jestliže tak odvolací soud neučinil, je jeho rozhodnutí nesprávné, proto dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani tyto vady nenamítá.
Nejvyšší soud České republiky se tedy dále zabýval námitkou dovolatelky poukazující, že řízení před odvolacím soudem je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.]., jež dovolatelka spatřovala v tom, že odvolací soud porušil svoji vázanost návrhem žalobkyně ve smyslu §153 odst. 2 o. s. ř., jestliže bylo od počátku požadováno plnění výhradně ze smluvního vztahu (kupní smlouvy) a odvolací soud přiznal žalobkyni požadovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení. Dovolací soud nemůže v tomto směru dovolatelce přisvědčit, že odvolací soud porušil ustanovení §153 odst. 2 o. s. ř. Pokud totiž soud rozhoduje o nároku na plnění na základě skutkových zjištění, umožňujících podřadit uplatněný nárok po právní stránce pod jinou hmotněprávní normu, než jak ji uvádí žalobce, je povinností soudu podle příslušných ustanovení věc posoudit a o nároku rozhodnout, a to bez ohledu na to, jaký právní důvod požadovaného plnění uvádí žalobce. Jestliže na základě zjištěného skutkového stavu lze žalobci přiznat plnění, kterého se domáhá, byť z jiného právního důvodu, než jak žalobce svůj nárok po právní stránce kvalifikoval, soud nemůže žalobu zamítnout, nýbrž musí žalobci plnění přiznat. Překročením návrhu a porušením dispoziční zásady řízení by bylo pouze přiznání jiného plnění, než které žalobce v žalobním petitu požadoval, nebo přiznání plnění na základě jiného skutkového stavu, než který byl tvrzen v žalobě a byl předmětem dokazování v soudním řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2003, č.j. 25 Cdo 1934/2001, publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydavatel C.H.BECK, pod označením RNs C 2076/2004). Jestliže tedy v dané věci odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, že žalobkyně žalovanou objednané zboží dodala, žalovaná si je ponechala a částečně i zaplatila, nelze odvolacímu soudu vytýkat, dovodil-li, že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně, které je povinna podle §451 a §456 věty první obč. zák. vydat.
Spatřuje-li žalovaná dále vadu řízení v tom, že odvolací soud rozhodl o výši bezdůvodného obohacení, aniž by byly žalobkyní navrženy a soudem provedeny důkazy, které by vypovídaly o skutečné výši bezdůvodného obohacení, jež mělo žalované vzniknout a namítá-li současně, že odvolací soud nemohl za uvedené situace rozsudek soudu prvního stupně změnit, ale mohl jej pouze zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem, aby pak po poučení ve smyslu §118a o. s. ř. bylo umožněno navrhnout relevantní tvrzení a důkazy o skutečné výši bezdůvodného obohacení, které mělo žalované vzniknout, je třeba dovolatelce přisvědčit, že v tomto směru je skutečně řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci.
Jednou ze základních zásad, na nichž je zbudováno občanské soudní řízení, je totiž zásada dvouinstančnosti tohoto řízení. Odvolací soud přezkoumává správnost skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a právního posouzení věci, k němuž tento soud na základě svých skutkových zjištění v rozhodnutí dospěl, jakož i správnost řízení, které vydání rozhodnutí soudu prvního stupně předcházelo (§212, §212a o. s. ř.). Je-li rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správné, odvolací soud je potvrdí (§219 o. s. ř.). Odvolací soud změní rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže tento soud rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav věci (§220 odst. 1 o. s. ř.), nebo jestliže po doplnění dokazování (§213 odst. 2 o. s. ř.) je skutkový stav zjištěn tak, že je možno ve věci spolehlivě rozhodnout (§220 odst. 2 o. s. ř.). Nejsou-li podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolací soud je zruší (§221 odst. 1, věta první, o. s. ř.); učiní tak zejména v případech uvedených v ustanovení §221 odst. 1 o. s. ř. Zruší-li odvolací soud rozhodnutí, vrátí věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo postoupí věc věcně příslušnému soudu, nebo řízení zastaví, popřípadě postoupí věc orgánu, do jehož pravomoci náleží (§221 odst. 2 o. s. ř.).
Zásada neúplné apelace, kterou je ovládáno občanské soudní řízení, akcentuje potvrzující a měnící rozhodnutí odvolacího soudu. Teprve tam, kde ani po doplnění důkazního řízení odvolacím soudem nejsou podmínky pro potvrzení či změnu napadeného rozhodnutí, má své místo kasační rozhodnutí odvolacího soudu.
Nedostatek rozhodujících (pro správné rozhodnutí zásadně významných) skutkových zjištění nemůže odvolací soud nahradit vlastním doplněním dokazování podle §213 odst. 2 o. s. ř., ale ani tím, že tato skutková zjištění převezme z rozhodnutí soudu prvního stupně, který je učinil přesto, že vzhledem k právnímu názoru, který zaujal, na nich své rozhodnutí nezaložil (z hlediska jeho právního posouzení nebyla tato skutková zjištění významná a významnými se stala až z pohledu právního názoru odvolacího soudu). Takovýmto postupem - pokud by vyústil ve změnu rozhodnutí soudu prvního stupně - by totiž odvolací soud porušil zásadu dvouinstančnosti občanského soudního řízení, neboť by účastníkům řízení odepřel možnost přezkumu správnosti nových, popřípadě - z pohledu soudu prvního stupně - dosud bezvýznamných skutkových zjištění. Rozhodnutí odvolacího soudu by tak ve svých důsledcích bylo rozhodnutím vydaným v jediném stupni (přitom nedodržení zásady dvouinstančnosti představuje porušení zásady obsažené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod – dále též jen „Listina“).
Z uvedeného vyplývá, že je-li ke správnému rozhodnutí o věci samé zapotřebí podstatných (pro rozhodnutí zásadně významných) skutkových zjištění, která neučinil soud prvního stupně, popřípadě, která tento soud učinil, ale vzhledem k nesprávnému právnímu závěru, který zaujal, na nich své rozhodnutí nezaložil, nejsou podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu rozhodnutí soudu prvního stupně; odvolací soud proto rozhodnutí zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR uveřejněný pod číslem 30/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Odvolací soud však v posuzované věci v souladu se shora uvedenými zásadami nepostupoval, jestliže s ohledem na právní názor soudu prvního stupně nebyla výše bezdůvodného obohacení určena soudem prvního stupně. Jedině soud prvního stupně, nikoliv odvolací soud, byl oprávněn posoudit, zda výši bezdůvodného obohacení lze zjistit, či ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi či vůbec a je důvod pro stanovení výše bezdůvodného obohacení podle §136 o. s. ř. Z uvedeného vyplývá, že nebyly podmínky pro změnu rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud měl rozsudek soudu prvního stupně podle §221 odst. 1, věty první, o. s. ř. zrušit, a věc vrátit tomuto soudu podle odstavce 2 písm. a) téhož ustanovení se závazným právním názorem (§226 o. s. ř.) k dalšímu řízení. Pokud tak odvolací soud nepostupoval a namísto toho rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl, odepřel žalované možnost nechat správnost určení výše bezdůvodného obohacení přezkoumat v rámci odvolacího řízení, a zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. byl tedy uplatněn důvodně. Bylo-li rozhodnutí postiženo vadou řízení, nebylo možné přezkoumat napadené rozhodnutí z pohledu dalších dovolacích důvodů (§241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř.).
Protože s ohledem na výše uvedené nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, dovolací soud podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil, a protože a důvody, pro které byl zrušen tento rozsudek, platí i pro rozsudek Městského soudu v Praze, dovolací soud zrušil i tento rozsudek, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
V dalším řízení bude soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. listopadu 2004
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu