ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.650.2003.1
sp. zn. 32 Odo 650/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Z. H., a.s., zastoupené, advokátkou, proti žalované A.-F. spol. s r.o., o zaplacení 21.006,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 7 C 25/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. dubna 2001, č.j. 27 (28) Co 286/98-33, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně shora označeným rozsudkem změnil rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 16. března 1998, č.j. 7 C 25/98-12, tak, že žalobu na zaplacení částky 21.006,- Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II.). Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost opřela o ustanovení §238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a důvodnost o ustanovení §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř., jehož prostřednictvím namítla, že napadený rozsudek vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka snesla argumenty na podporu uplatněných dovolacích důvodů a navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání se žalovaná se skutkovými zjištěními odvolacího soudu, jakož i s jeho právním posouzením věci ztotožnila a navrhla, aby dovolací soud dovoláním napadené rozhodnutí potvrdil.
Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné pouze za podmínek taxativně uvedených v ustanoveních §237 a §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Vady řízení vyjmenované v §237 odst. 1 o. s. ř., k nimž dovolací soud přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. z úřední povinnosti a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v §237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.
Přípustnost dovolání podle ustanovení podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je vyloučena ve věcech, v nichž bylo dovoláním napadeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč [srov. §238 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], když k příslušenství uplatněného nároku se nepřihlíží, ledaže by samostatně tvořilo předmět řízení [shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 62/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
Žalobkyní vymáhaná částka představuje cenu služeb (energie, voda, odpadní voda a telefon), které žalovaná přijala při užívání nebytových prostor v areálu sídla žalobkyně.
V posuzovaném případě jde tedy o obchodní věc (spor mezi podnikateli týkající se jejich podnikatelské činnosti), přičemž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodováno o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč. Dovolání proto není přípustné ani podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Rovněž dovolání směřující do druhého a třetího výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, které – ač součástí rozsudku – má s ohledem na §167 odst. 1 o. s. ř. povahu usnesení, přípustné není. Rozhodnutí odvolacího soudu ve věci nákladů řízení před soudy obou stupňů nelze totiž podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v §238a o. s. ř. a podmínky stanovené v §239 o. s. ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť usnesení o nákladech řízení není usnesením o věci samé; existenci zmatečnostních vad řízení dle §237 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud již dříve vyloučil.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání [§243a odst. 1 věta první o. s. ř.], dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Žalobkyně zavinila (tím, že podala nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, žalované však v souvislosti s dovolacím řízení náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněný ustanoveními §243b odst. 4, 224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. února 2004 JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu