ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.727.2003.1
sp. zn. 32 Odo 727/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce JUDr. M. K., proti žalované O. C., a.s., zastoupené, advokátem, o 11.040,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 24 C 231/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2003, č.j. 35 Co 318/2003-126, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. listopadu 2001, č.j. 24 C 231/2000-57, v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení, kterými bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 11.040,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 500,- Kč (bod I. výroku). Odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (bod II. výroku).
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opřela o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve smyslu §237 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Odvolávajíc se dále na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. namítla, že řízení bylo postiženo vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení věci a že došlo v řízení k závažným procesním pochybením. Dovolatelka snesla konkrétní argumenty na podporu jí uplatněného dovolacího důvodu a navrhla, aby dovolací soud před rozhodnutím o dovolání odložil vykonatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu a aby rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání rozsudků soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm c) o. s. ř.].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V předmětném sporu jde nepochybně o obchodní věc (spor mezi podnikateli o zaplacení odměny za právní zastoupení), v níž bylo dovoláním dotčeným potvrzujícím výrokem odvolacího soudu ve věci samé bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 11.040,- Kč. Jedná se tedy ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné.
Rovněž dovolání směřující do výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tento závěr s sebou nese posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení §243b odst. 5 věty první o. s. ř. a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož žalovaná z procesního hlediska zavinila (tím, že podala nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 9. března 2004
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu