ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.75.2004.1
sp. zn. 32 Odo 75/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně I. G., zastoupené, advokátem, proti žalované … bance, a.s., o zaplacení úroků z prodlení z částky 11 500 000 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 21 Cm 469/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2003, č.j. 5 Cmo 360/2003-141, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2003, č.j. 5 Cmo 360/2003-141, pokud jím byl výrokem I. změněn rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2003, č.j. 21 Cm 469/98-113 tak, že byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna k zaplacení úroků z prodlení ve výši 18 % z částky 11 500 000 Kč od 2. 10. 1998 do 22. 5. 2003, včetně výroků o náhradě nákladů řízení ve výroku II. a III., se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 4. listopadu 2003, č.j. 5 Cmo 360/2003-141, v napadené části změnil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2003, č.j. 21 Cm 469/98-113 tak, že žalobu o zaplacení úroků z prodlení ve výši 18 % z částky 11 500 000 Kč od 2. 10. 1998 do 22. 5. 2003 zamítl; zamítavý výrok soudu prvního stupně na přiznání příslušenství a jeho rozhodnutí o náhradě nákladů řízení potvrdil; zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vrchní soud v Praze vyšel ze zjištění, která na základě jím provedeného dokazování učinil soud prvního stupně a sám zopakoval dokazování smlouvou o vinkulaci peněžních prostředků č. 7/56/98 (dále jen vinkulační smlouva), uzavřenou mezi účastníky dne 13. 2. 1998, z níž zjistil, že smlouva je zvláštním ujednáním ke smlouvě o běžném účtu č. 45… a že v čl. III. obsahuje ujednání o převodu vinkulovaných prostředků na zvláštní blokační účet úročený jako týdenní termínovaný vklad. Zopakoval dokazování smlouvami ze dne 4. 8. 1998 o prémiovém účtu č. ……10 a o vkladovém účtu na pevný termín č. ……13 a zjistil, že tyto smlouvy na vinkulační smlouvu nijak neodkazují, přičemž důvodem uzavření těchto smluv nebylo zřídit blokační účet předvídaný vinkulační smlouvou v jejím čl. III. Přes tato skutková zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že vinkulační smlouva zavazovala účastníky vázat peněžní prostředky ve výši 11 500 000 Kč u žalované lhostejno na kterém účtu. Ve vinkulační smlouvě zmíněný běžný účet č. 45…… je zmíněn jen proto, že jiného účtu v té době nebylo. Odvolací soud se sice ztotožnil se soudem prvního stupně, že běžný účet založený 4. 8. 1998 je novým odlišným závazkovým vztahem od závazkového vztahu založeného zřízením běžného účtu č. 45……, avšak na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že i tento nový odlišný závazkový vztah o založení běžného účtu je podřízen vinkulační smlouvě, proto žalovaná měla právo a zejména povinnost prostředky ve výši podle vinkulační smlouvy nadále vázat i na uvedených nově zřízených účtech. Zároveň konstatoval, že s ohledem na probíhající soudní spor o neplatnost uzavřené kupní smlouvy o prodeji nemovitosti mezi žalobkyní a N. T., spol. s r.o. (třetí osoba, které měly být žalovanou uvolněny finanční prostředky vázané vinkulační smlouvou na zaplacení kupní ceny nemovitosti), a soudní spor mezi žalovanou a N. T., spol. s r. o. o uvolnění finančních prostředků vázaných vinkulační smlouvou, byl postup žalované v rámci běžné obchodní opatrnosti správný, složila-li částku 11 500 000 Kč do soudní úschovy, pro níž podle §185a o. s. ř. a §568 obč. zák. byly podmínky, jestliže neměla jasno, komu má žalovaná vázané finanční prostředky vyplatit. Pokud žalovaná bez zbytečného odkladu poté, co zjistila, že řízení vedené proti ní N. T., spol. s r.o. skončilo zastavením, vyplatila žalobkyni jí požadovanou částku ve výši 11 500 000 Kč, nebyla v prodlením s výplatou vinkulační smlouvou vázané finanční částky, a proto nemá povinnost zaplatit žalobkyni ve smyslu §369 obch. zák. úroky z prodlení z částky 11 500 000 Kč.
Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci, nesprávného hodnocení důkazů obsažených ve spise a z důvodu rozporu při rozhodování odvolacího soudu ve stejné věci v předešlém řízení. Namítá nesprávné hodnocení důkazů – vinkulační smlouvy, zrušení účtu č. 45……, a to včetně termínovaného a blokačního účtu, potvrzení žalované ze dne 5. 8. 1998, že z její strany nedošlo k plnění vinkulační smlouvy, a Obchodních podmínek … banky, a.s. Za nesprávné považuje, nezabýval-li se odvolací soud platností či neplatností vinkulační smlouvy. Podle dovolatelky je vinkulační smlouva ve smyslu §275 odst. 2 a 3 obch. zák. smlouvou závislou na uzavřené kupní smlouvě o prodeji nemovitostí žalobkyni a je fakticky ujednáním o zaplacení kupní ceny prodávaných nemovitostí. Bylo-li prokázáno, že kupní smlouva byla neplatná, pak stejná neplatnost stíhala i navazující vinkulační smlouvu, proto žalovaná neoprávněně zadržovala žalobkyni její finanční prostředky. Jestliže by dovolací soud nepřijal tuto argumentaci o neplatnosti vinkulační smlouvy, žalobkyně se domnívá, že vinkulační smlouvu bylo třeba posoudit jako smlouvou o dokumentárním akreditivu ve smyslu §689 a násl. obch. zák., a nikoliv jako nepojmenovanou smlouvu, proto vydala-li žalovaná (po přezkoumání předložených dokumentů – výpisu z katastru nemovitostí) dne 5. 8. 1998 potvrzení, že z její strany nedošlo k plnění vinkulační smlouvy, má žalobkyně za to, že došlo k zániku závazku z vinkulační smlouvy, přičemž připomíná, že dokumentární akreditiv nepřipouští opakované předkládání dokumentů určených v akreditační listině. Pro případ, že ani tato argumentace by nebyla přijata, poukazuje, že žalovaná vyhověla žádosti žalobkyně o zrušení účtu č. 45……, a to včetně termínovaného a blokačního účtu, došlo tak k zániku závazkového právního vztahu založeného smlouvou o vedení běžného účtu č. 45…… a zároveň i k zániku závazku z vinkulační smlouvy, jestliže zvláštní ujednání o vinkulaci bylo sjednáno ke smlouvě o běžném účtu č. 45…... Dovolatelka nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že žalovaná oprávněně složila 11 500 000 Kč do soudní úschovy, když podle vinkulační smlouvy mohly být vázané finanční prostředky převedeny pouze na blokační účet úročený formou týdenního termínovaného vkladu. Žalobkyně navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle §241a o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají. Jestliže dovolatelka namítla rozpor při rozhodování odvolacího soudu ve stejné věci v předešlém řízení, nelze v uvedeném spatřovat vadu řízení, jestliže odvolací soud dospěl v dalším řízení po předešlém řízení u soudu prvního stupně k jinému právnímu názoru. Odvolací soud podle §153 odst. 1 ve spojení s §211 a §213 o. s. ř. rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci a právní názor obsažený ve zrušovacím rozsudku tedy nutně vychází z určitého skutkového základu zjištěného před soudem prvního stupně, případně doplněného ve stadiu odvolacího řízení. Proto právní názor odvolacího soudu se s ohledem na změnu skutkového základu v řízení, které následuje po zrušení napadeného rozhodnutí, může v různých směrech měnit. Mezi vady řízení nepatří ani dovolatelkou namítané nesprávného hodnocení důkazů.
Výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů lze napadnout jen dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř., ale jen za podmínky, že na nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiného než z výše uvedeného důvodu, nelze dovoláním úspěšně napadnout. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti, je logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z §133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.
Dovolací soud dospěl k závěru, že v daném případě nenastala situace, jež by naplňovala předpoklady tohoto dovolacího důvodu. Dovolatelkou namítané nesprávně hodnocení důkazů - vinkulační smlouvy, zrušení účtu č. 45……, a to včetně termínovaného a blokačního účtu, potvrzení žalované ze dne 5. 8. 1998, že z její strany nedošlo k plnění vinkulační smlouvy, a Obchodních podmínek … banky, a.s., ve skutečnosti směřuje k nesprávnému právnímu posouzení věci.
Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. nebyl naplněn.
Dovolací soud se ve smyslu §242 odst. 1 o. s. ř. proto nadále zabýval věcí už jen z pohledu dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým lze namítat nesprávné právní posouzení věci.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud vycházeje ze správného závěru, že smlouvy ze dne 4. 8. 1998, uzavřené mezi účastníky, o prémiovém účtu č. ……10 a o vkladovém účtu na pevný termín č. ……13 na smlouvu o vinkulaci peněžních prostředků nijak neodkazují, a že důvodem smluv ze dne 4. 8. 1998 nebylo zřídit účet vinkulační smlouvou předvídaný v jejím čl. III., nesprávně však dovodil, že smlouva o vinkulaci peněžních prostředků zavazovala účastníky vázat peněžní prostředky ve výši 11 5000 000 Kč u žalované lhostejno na kterém účtu. Jestliže totiž prémiový účet a vkladový účet na pevný termín, založené žalobkyní dne 4. 8. 1998, nejsou závazkovými vztahy předvídanými čl. III. vinkulační smlouvy, který předpokládal převedení vinkulovaných peněžních prostředků na blokační účet, pak tyto nové závazkové vztahy o založení účtu č. ……10 a č. ……13 nejsou podřízeny předmětné smlouvě o vinkulaci, a žalovaná tudíž neměla právo finanční prostředky žalobkyně s odkazem na vinkulační smlouvu zadržovat. Závěr odvolacího soudu, že žalovaná nemá povinnost zaplatit žalobkyni ve smyslu §369 obch. zák. úroky z prodlení z částky 11 500 000 Kč od 2. 10. 1998 do 22. 5. 2003 by byl opodstatněný jedině za situace, pokud by žalovaná odmítla vyplatit žalobkyni finanční prostředky uložené na blokačním účtu předvídaném článkem III. vinkulační smlouvy. Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud pochybil při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav a v rozporu s výkladovým pravidlem ve smyslu §266 obch. zák. a §35 obč. zák. nesprávně vyložil obsah předmětné vinkulační smlouvy, a poté dospěl k nesprávnému závěru, že žalovaná nemá povinnost zaplatit žalobkyni ve smyslu §369 obch. zák. úroky z prodlení z částky 11 500 000 Kč. Odvolací soud rovněž pochybil, jestliže považoval za oprávněný postup žalované, složila-li částku 11 500 000 Kč do soudní úschovy, když vinkulační smlouva se na závazkové vztahy založené smlouvou o otevření běžného účtu č. ……10 a k němu zřízenému vkladovému účtu č. ……13 nevztahovala, a tudíž nebylo sporné, kdo je věřitelem z tohoto závazkového vztahu.
Argumentací dovolatelky namítající neplatnost vinkulační smlouvy s odkazem na §275 odst. 2 a 3 obch. zák. a její otázkou, zda uvedená smlouva není ve skutečnosti smlouvou nepojmenovanou, bylo s ohledem na právní závěr dovolacího soudu již bezpředmětné se dále zabývat.
Dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., byl tedy v tomto směru uplatněn důvodně.
Protože nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je v části, v níž změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení úroků z prodlení ve výši 18 % z částky 11 500 000 Kč od 2. 10. 1998 do 22. 5. 2003 zamítl, správné, Nejvyšší soud České republiky podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu v tomto rozsahu bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil, a věc vrátil tomuto soudu v uvedeném rozsahu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. listopadu 2004
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu