ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.750.2003.1
sp. zn. 32 Odo 750/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese v právní věci žalobkyně Č. p. a.s., zastoupené, advokátem, proti žalované M. V., o 648.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 23 Cm 297/99, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. února 2003, č.j. 9 Cmo 500/2002-79, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením odmítl odvolání žalované proti rozsudku pro uznání ze dne 19. dubna 2002, č.j. 23 Cm 297/99-49, kterým Krajský soud v Plzni žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 648.000,- Kč, jakož i náklady řízení ve výši 48.454,- Kč. Odvolací soud tak rozhodl dle ustanovení §43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) ve spojení s ustanovením §211 o. s. ř., neboť v řízení, ve kterém žalovaná na výzvu soudu nedoplnila své odvolání odvolacím důvodem dle §205b o. s. ř., nemohl pro tento nedostatek pokračovat.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítla, že napadené usnesení vykazuje hodně nesrovnalostí. Při jednání u soudu prvního stupně nepopřela zůstatek nedoplatku z prodeje nemovitosti, nejedná se však o její dluh, neboť půjčku od K. b. splatila. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
Se zřetelem k době vydání rozhodnutí soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V případě dovolání směřujícího do usnesení odvolacího soudu, které nebylo vydáno ve věci samé, lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. Protože však dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z usnesení v těchto ustanoveních taxativně uvedených, není dovolání podle žádného z uvedených ustanovení přípustné.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl [§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 9. března 2004
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu