ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.801.2004.1
sp. zn. 32 Odo 801/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Jiřího Macka ve věci žalobce J. K., proti žalovanému J. E., o zaplacení částky 117 096 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 Cm 244/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. srpna 2003 č. j. 2 Cmo 260/2003-13, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. května 2003 č. j. 16 Cm 244/2003-7 odmítl podle §75a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) návrh žalobce, aby soud předběžným opatřením zakázal žalovanému s okamžitou platností pozastavit jakýkoliv výběr hotovostních peněz, prodej a nakládání se svým firemním a soukromým majetkem, pokud tyto věci neslouží k udržení a zajištění nezbytných podnikatelských (takto bez ukončení věty byl návrh žalobce formulován). Návrh podal žalobce současně se žalobou, kterou se domáhá po žalovaném zaplacení částky 117 096 Kč s příslušenstvím jako ceny provedených prací. Petit návrhu na vydání předběžného opatření vyhodnotil soud prvního stupně jako zcela neurčitý, neboť z něj nebylo zřejmé, s jakými konkrétně určenými věcmi se má žalovaný zdržet nakládání a jakých konkrétních výběrů hotovostních peněz (tj. z kterých účtů a u kterých institucí) se má zdržet. Předběžné opatření s navrhovaným petitem by bylo nevykonatelné.
Usnesením ze dne 26. srpna 2003 č. j. 2 Cmo 260/2003-13 Vrchní soud v Olomouci odvolání žalobce odmítl. Odvolací soud potvrdil závěr soudu prvního stupně, že návrh na vydání předběžného opatření neobsahoval všechny potřebné náležitosti stanovené občanským soudním řádem. Nedostatečný návrh na vydání předběžného opatření může být soudem prvního stupně pouze odmítnut, neboť jej nelze doplňovat postupem podle §43 odst. 1 o. s. ř. Tak se také stalo v posuzované věci. Z toho logicky vyplývá, že ani v odvolání nelze případné nedostatky návrhu na předběžné opatření doplnit. Výzva odvolacího soudu k odstranění vad odvolání zaslaná žalobci se tedy týkala pouze náležitostí tohoto opravného prostředku, nikoliv vlastního návrhu, neboť z odvolání nebylo zřejmé, v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh), což jsou podstatné náležitosti odvolání stanovené v §205 odst. 1 o. s. ř. (vedle obecných náležitostí podání účastníka řízení vyplývajících z §42 odst. 4 o. s. ř.). Podle závěru odvolacího soudu neuvedení obou podstatných náležitostí způsobilo, že v odvolacím řízení nelze pokračovat, neboť žalobce podal odvolání zcela bez vztahu k napadenému usnesení. Z uvedeného také vyplývá, že odvolací soud nemohl k doplnění návrhu o specifikaci nemovitosti přihlédnout.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný opravný prostředek označený jako odvolání, v němž uvedl, že neví, u kterých bank má žalovaný účty, ale soud má určitě neomezené možnosti si toto zjistit. Navrhl své vyjádření do protokolu a k nedostatkům svého podání uvedl, že nemá právního zástupce a nemůže ho získat přes Českou advokátní komoru, neboť žalob na dlužníky je u Krajského soudu v Ostravě a u Okresního soudu Frýdek-Místek hodně.
Podle §41 odst. 2 o. s. ř. posuzuje soud každý úkon účastníka podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen. V dané věci žalobce označil svoje podání jako odvolání, z okolností, které podání obsahuje, zejména uvedení spisové značky rozhodnutí, které žalobce napadá, je však nepochybné, že proti usnesení odvolacího soudu podává dovolání, neboť se jedná o jediný mimořádný opravný prostředek, kterým lze pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadnout.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v §237 o. s. ř., pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. O takový případ se v této věci nejedná.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je dále přípustné podle §238 o. s. ř., musí se však jednat o usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení. V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci konkurzu a vyrovnání, ve věci výkonu rozhodnutí, apod.) je dovolání přípustné podle §238a o. s. ř. Z žádného ustanovení (a to ani z ustanovení §239 o. s. ř.) však nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání podané proti usnesení o odmítnutí návrhu na vydání předběžného opatření. Za této situace je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. října 2004
JUDr. Zdeněk Des ,v.r. předseda senátu