ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.857.2003.1
sp. zn. 32 Odo 857/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce D., v. d., zastoupené, advokátkou, proti žalované Z., a.s., o 1.260,- Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25 Cm 106/98, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. března 2003, č.j. 8 Cmo 461/2001-54, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci shora označeným usnesením zrušil rozsudek pro uznání ze dne 2. dubna 2001, č.j. 25 Cm 106/98-32, kterým Krajský soud v Brně uložil žalované zaplatit žalobci částku 1.260,- Kč a náklady řízení, a řízení zastavil (výrok I.). Odvolací soud tak učinil na základě zpětvzetí žaloby učiněného v průběhu odvolacího řízení. Dále rozhodl o tom, že na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nemá právo žádný z účastníků (výrok II.).
Usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalobce dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Tohoto pochybení se podle dovolatele dopustil odvolací soud svým rozhodnutím o nákladech řízení. Vytkl mu, že ačkoli byly podmínky pro použití ustanovení §146 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) naplněny, toto ustanovení neaplikoval a nepřiznal mu tak právo na náhradu nákladů řízení. Namítl, že důvodně podanou žalobu vzal zpět na základě chování žalované po podání žaloby, a proto má nárok na náhradu nákladů řízení. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Jelikož řízení před soudem prvního stupně bylo dokončeno (a rozhodnutí soudů obou stupňů vydána) po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, posuzoval, zda toto podání obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Z obsahu spisu (na č.l. 62) dovolací soud zjistil, že v dovolání žalobce ze dne 14. července 2003, které bylo podáno dne 15. července 2003 k poštovní přepravě, není uvedeno, z jakého důvodu první výrok usnesení odvolacího soudu napadá.
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání (srov. §241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Marným uplynutím této lhůty se vady dovolání uvedené v §241a odst. 1 o. s. ř. stávají neodstranitelnými a k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nemůže přihlédnout. Pro postup soudu prvního stupně při odstraňování vad dovolání to mimo jiné znamená, že může dovolatele vyzvat, aby doplnil dovolání o určení rozsahu, v jakém rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo dovolacího důvodu, jen dokud neuplynula lhůta uvedená v §241b odst. 3 první věta o. s. ř., a že lhůtu k odstranění těchto vad musí stanovit tak, aby neskončila později, než lhůta uvedená v citovaném zákonném ustanovení.
Podle §240 odst. 1 věty první o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce.(§57 odst. 2 věta první o. s. ř.).
Z obsahu spisu (srov. doručenku na č.l. 54 verte) se podává, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno právnímu zástupci dovolatele dne 22. května 2003.
S ohledem na toto konkrétní datum doručení usnesení odvolacího soudu a shora citovaná zákonná ustanovení, mohlo být podané dovolání doplněno o dovolací důvod proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu do 22. července 2003 (úterý).
Z obsahu spisu soud zjistil, že soud prvního stupně dovolatele k doplnění dovolání nevyzval a že dovolatel z vlastní iniciativy své podání o chybějící náležitost nedoplnil. Tím došlo k marnému uplynutí zákonné lhůty stanovené pro případné doplnění dovolání, v důsledku čehož trpí dovolání žalobce proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu vadou, která brání dalšímu postupu dovolacího řízení.
Pokud pak žalobce v dovolání zpochybňoval rovněž správnost druhého výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není v této části dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobce proti napadenému usnesení odvolacího soudu odmítl - proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podle §243c odst. 1 a §43 odst. 2 o. s. ř. pro vadu podaného dovolání [ačkoliv by bylo jinak dovolání proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu přípustné podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] a proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu pro nepřípustnost podle §243b odst. 5 věty první o. s. ř. a §218 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobce bylo odmítnuto, žalované v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. března 2004
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu